Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.7.2003
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Pozvání na Pražský hrad a jeho méně známé partie
 >PŘEKLAD: Přednáška G.Sorose o USA a otevřené společnosti
 >PARODIE: TAH na Hrad!
 >SPOLEČNOST: Vlastenci ve frontě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mobil v hajzlu - příběh pokračuje
 >PSÍ PŘÍHODY: Procházka se ženským pokolením
 >PRÁVO: Dostál mě zase dostal
 >APOLLO 11: První člověk na jiném nebeském tělese
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak chytit lachtana?
 >MEDIA: Jaro 2003 s Českou televizí aneb Co lze vyčíst z údajů o sledovanosti?
 >ÚVAHA: Obchod s nadějí - od nigerijských dopisů až ke kampeličkám...
 >NÁZOR: Ať žije deflace!
 >EKONOMIKA: Americké trhy přinášejí investorům bohatství
 >GLOSA: Tiskový odbor Hradu pokračuje v boji.
 >GLOSA: Tento způsob reformy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
15.7. APOLLO 11: První člověk na jiném nebeském tělese
Jiří Wagner

Sto let poté, co se nad Floridou ozvala hromová rána a kanón Kolumbiada Julese Verna vyslal v ocelovém projektilu profesora Barbikana a jeho dva společníky na Měsíc, nad floridskými bažinami opět hřmělo. Teď už to ale fikce žádného spisovatele nebyla …

Bylo parné, jasné, slunečné ráno, středa, 16. července 1969, 9.32 hodin místního času, kdy se na rampě A startovního komplexu 39 na mysu Canaveral, opřena o ohnivý chvost tryskající z pěti mohutných motorů, začala neznatelně zdvihat obrovská raketa Saturn V, na jejímž vrcholku, ve stísněné kabince, seděli tři lidé. Tito astronauti se jmenovali Neil Armstrong, Edwin „Buzz“ Aldrin a Michael Collins. Jména, která se měla zapsat zlatým písmem do dějin lidstva – posádka vesmírné lodi Apollo 11, první lidé na Měsíci.

Za hřmění, které doléhalo až do kabiny, začala zprvu pomaličku, záhy však s přibývající rychlostí obrovitá raketa stoupat k modrému nebi. Netrvalo dlouho a Apollo 11 získalo potřebnou rychlost a výšku. Během této krátké doby bylo spáleno palivo dvou stupňů rakety a ty byly postupně odhozeny. Po necelých dvanácti minutách letělo Apollo 11 ve výšce 191 kilometrů rychlostí 7620 metrů za sekundu a nesmírné přetížení, jemuž byli astronauti během celého startu vystaveni, zmizelo. Soulodí tvořené velitelskou a přístrojovou sekcí, lunárním modulem a třetím dílem rakety Saturn se mohlo vydat na cestu kolem Země, aby posléze zamířilo k Měsíci.

Tomuto historickému okamžiku ovšem předcházelo plných osm let příprav. V květnu 1961 prezident John F. Kennedy, znepokojen úspěchy Sovětského svazu, pronesl svůj památný projev, v němž jako cíl amerického snažení číslo jedna označil záměr do konce desetiletí vyslat člověka na Měsíc a bezpečně jej dopravit zpět na Zemi. Tím uvolnil tok peněz Národní agentuře pro kosmonautiku a vesmír NASA a zahájil usilovnou činnost tisíců vědců a desetitisíců dalších pracovníků, kteří se upnuli k jediné myšlence – cestě na Měsíc. Samotný program Apollo, jak byl celý projekt nazván, zahájilo šest letů lodí projektu Mercury s jedním mužem na palubě, po nichž následovalo deset letů lodí Gemini s dvoučlennou posádkou. Pak přišel čas pro tříčlenné lodi Apollo. Počátek projektu však byl poznamenán katastrofou, která málem zastavila celý program – 27. ledna 1967 při simulovaném startu Apolla 1 vypukl na jeho palubě požár a tři astronauti, Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffe, zaplatili cenu nejvyšší. Nicméně v říjnu 1968 přeci jen odstartovalo Apollo 7 a v rychlém sledu pak i Apollo 8 a Apollo 9, které postupně otestovaly všechna zařízení a manévry potřebné pro cestu na Měsíc, stejně jako Apollo 10, jež na oběžné dráze kolem Měsíce vyzkoušelo i manévry s lunárním modulem.

Ale vraťme se zpět k Apollu 11. To vykonalo jeden a půl obletu kolem Země, na chvíli zažehlo motor a vydalo se na cestu k Měsíci. Po čtyřech dnech „nádherné jízdy“, jak let nazval Armstrong, dosáhlo 20. července Měsíce, kolem kterého začalo po zabrždění obíhat ve výšce 112 až 315 kilometrů. Během cesty musela být provedena přestavba celé lodi tak, aby bylo možno přejít z velitelského modulu přímo do lunárního, který byl až dosud oddělen přístrojovou sekcí. Při tomto manévru byl také odhozen již nepotřebný třetí stupeň rakety.

Během desátého obletu se zpoza Měsíce vynořily už dva samostatné objekty – lunární modul Eagle (Orel) a velitelská loď Columbia. Po kontrole všech systémů ohlásil Armstrong řídícímu středisku v Houstonu:“Orel roztáhl křídla.“ Během dalšího obletu už Eagle začal s brzdícím manévrem, který jej měl přivést na sestupovou dráhu s nejnižším bodem 15 km, během níž ještě mohli astronauti přerušit přistávání a vrátit se ke Columbii. Manévr dopadl na výbornou, takže kosmonauti dostali ze Země zelenou pro zahájení závěrečného sestupu. Motor lunárního modulu byl zapálen a hořel až do okamžiku, kdy se Eagle dotkl svýma nohama povrchu. Na Zemi se z reproduktorů ozvalo Armstrongovo hlášení: „Houstone! Zde základna Tranquillity! Eagle přistál!“

DNE 20. ČERVENCE 1969 VE 20.17 SVĚTOVÉHO A 21.17 HODIN STŘEDOEVROPSKÉHO ČASU PŘISTÁL PRVNÍ ČLOVĚK NA POVRCHU JINÉHO VESMÍRNÉHO TĚLESA!
Slova ruského otce kosmonautiky Konstantina Eduardoviče Ciolkovského byla naplněna: “Země je kolébkou rozumu, ale nelze celý život zůstávat v kolébce.“

Po několika hodinách kontroly přístrojů a přípravy na výstup se konečně otevřel průlez modulu a Neil Armstrong začal po krátkém žebříku sestupovat. Na poslední příčce se zastavil a řekl:“Teď se chystám pustit lunárního modulu…Je to malý krok pro člověka – a velký skok pro lidstvo!

První člověk stojí oběma nohama na povrchu jiného nebeského tělesa! píše se 20. červenec 1969, 21.56 hodin centrálního amerického času - 21. červenec, 2.56 času světového. Žádné přistání na jiném tělese se už nikdy nemůže zapsat výrazněji do historie jako tento okamžik.

Po devatenácti minutách následuje svého druha na měsíční povrch Aldrin. Ten si svůj pohled na okolní krajinu pochvaluje slovy:“Velkolepá bezútěšnost!“ Oba astronauti rozmisťují na povrchu Měsíce vědecké přístroje a vztyčují vlajku Spojených států amerických. Pohyb po Měsíci nebyl nijak náročný, přesto vyžadoval trochu cviku. Kosmonauti měli občas potíže s udržením rovnováhy či zastavením, neboť gravitace sice byla šestinová, setrvačnost jejich hmotnosti však zůstávala zachována – k ní se přidával i třicetikilogramový skafandr s 54 kg těžkým klimatizačním pouzdrem. Na povrchu Měsíce strávili astronauti celkem dvě a půl hodiny, během nichž došlo ještě k jedné historické události – telefonicky je pozdravil z Oválné pracovny prezident Richard Nixon, který tuto rozmluvu označil jako patrně nejhistoričtější telefonní rozhovor, který se kdy uskutečnil. Pak už jen zbýval čas na sebrání několika vzorků kamenů a prachu a nastal čas návratu do přistávacího modulu.

Lunární modul s oběma muži po téměř dvaadvaceti hodinách na Měsíci odstartoval zpět k mateřské lodi – kromě přístrojů zůstala dole i přistávací část Orla, která nyní posloužila jako startovní rampa. Na jedné z jejích nohou je dodnes – a zřejmě zůstane navěky – malá plaketa na níž stojí:
“Zde poprvé vstoupili lidé z planety Země na Měsíc, červenec 1969 A.D. Přišli jsme v míru ve jménu celého lidstva“. Pod tím jsou podpisy všech tří členů posádky a prezidenta Nixona.

Po hladkém startu se Eagle dostal na oběžnou dráhu a začal stíhat Columbii, aby se s ní po dvou obletech Měsíce spojil. Astronauti se přemístili do velitelské sekce a Eagle byl jako nepotřebná zátěž odpojen. Velké dobrodružství ale nekončilo – všechny tři ještě čekal návrat k Zemi, průlet atmosférou, rozbalení padáků a dopad do vln Pacifiku. Návratová etapa proběhla stejně bezvadně jako cesta na Měsíc, kabina chráněná silným tepelným štítem v pořádku prolétla atmosférou a dopadla do vod Tichého oceánu.

24. července 1969 v 16.50 hodin světového času přistávají na Zemi první lidé, kteří navštívili jiné vesmírné těleso!

Chvíli nato přiletěl vrtulník, který je vyzvedl na palubu, zatímco žabí muži zabezpečovali kabinu proti potopení. Posádka byla převezena na vlajkovou loď záchranné flotily Hornet, kam byla zanedlouho přemístěna i návratová kabina. Velké dobrodružství definitivně skončilo. Na Měsíc pak letělo ještě šest dalších posádek, z nichž pět dorazilo k cíli, k povrchu Měsíce – výjimku tvořil známý let Apolla 13, které se muselo po explozi nádrží nouzově vrátit na Zemi.

První však může být jen jeden – a tím byl Neil Armstrong a celá posádka jeho Apolla 11. Nemůže být pochyb o tom, že let Apolla 11 a přistání na Měsíci se stal nejen událostí století, ale bude později hodnocen i jako jeden z nejvýznamnějších milníků dějin celého lidstva.

(Prameny - Karel Pacner: "…a velký skok pro lidstvo", Apollo 11, 30th anniversary of Apollo 11)




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku