Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.7.2003
Svátek má Martina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Tumida, nová hrozba včelařství.
 >ENERGIE: Temelín... a holubi
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Čisté svědomí a nesmrtelnost, jako finanční produkt
 >MÉDIA: Moc novinářů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s modrozubem
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s Fanynkou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dějiny ve špajzce
 >SVĚT: Mnoho devítek k ošálení ovcí
 >POVÍDKA: Mám o foťák víc!
 >DOPRAVA: Neumírá někdo zbytečně ?
 >GLOSA: Mystika korunovačních klenotů
 >POSTŘEH: O písmenku
 >MEJLEM: O dodávce časopisu
 >PENÍZE: Domeček z karet
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
17.7. DOPRAVA: Neumírá někdo zbytečně ?
Miroslav Oborník

Džungloidní stav naší silniční dopravy dosáhl katastrofických rozměrů. Počet dopravních nehod se stále zvyšuje, jen za loňský rok u nás došlo ke 190 718 dopravním nehodám při nichž zemřelo 1314 lidí. Porovnáme-li počet lidských bytostí zmasakrovaných dopravními prostředky v Čechách a v západní Evropě, převyšujeme naše západní sousedy 2,5 krát. Pohled do dopravních statistik je alarmující, připomínají spíše výsledkovou listinu počítačových her typu Carmagedon. Jaké jsou vlastně kořeny této děsivé situace? Jsme opravdu tak mizerní řidiči nebo je problém někde jinde? Příčin současného stavu na našich silnicích je více. Když se pokusím shrnout je do několika vět, budou znít následovně: Řídíme bezohledně, sobecky a neumíme to, protože nás nic nenutí k tomu, abychom jezdili slušně, bezpečně a podle předpisů. Zastaralý vozový park a mnohdy až havarijní stav našich silnic spolu s vyloženě nevhodně nastavenou legislativou a podivným přístupem pojišťoven tomu jen napomáhají. Existuje vůbec způsob, jak českou dopravní vražednou anarchii umravnit ? V zásadě se nabízí dvě cesty vedoucí k přijatelnému a bezpečnému dopravnímu prostředí. První spočívá ve výchově k bezpečné jízdě a je zřejmé, že jde o záležitost dlouhodobou. Poměrně jednoduchá úvaha vede k potřebnému přesvědčení, že prvotní funkcí dopravních předpisů je ochrana života, zdraví a majetku všech účastníků provozu. Česká dopravní realita však naznačuje, že značná část řidičů není z různých důvodů schopna či ochotna přijmout tuto myšlenku za svou a podřídit styl své jízdy obecnému zájmu. Zdá se, že v takovém případě je na tahu represe. Musím se přiznat, že příliš nevěřím na dopravní spásu prostřednictvím policejní represe. V našich podmínkách navíc staví legislativa policii do pozice bezzubého psa, který ani neštěká, ani nekouše, ba za vhodně zvolený pamlsek ztratí i zbytky svého nevalného zraku. Když nás neochrání policie (stát), kdo tedy? Odpověď je jednoduchá - jedno z možných řešení mají v rukou pojišťovny. Pojišťovny totiž většinu škod vzniklých v důsledku dopravních nehod platí. Jedinou skutečně fungující strategií vedoucí k bezpečnému provozu, je navození stavu, kdy se nebezpečná a riskantní jízda prostě těžce finančně prodraží. I řidič, který není ochoten či schopen pochopit přínos bezpečné jízdy, vždycky slyší na peníze. České pojišťovny se v současné době řídí až neuvěřitelně nevýhodnou obchodní politikou. Bonusy nabízené řidičům bez nehod jsou, alespoň u povinného ručení, naprosto směšné. Když jsem si v Kanadě pojišťoval auto, byl to pro mne, automobilistu zhýčkaného postkomunistickým pojišťovacím rovnostářstvím, šok. Nejen, že mě vyděsila výše pojistky, kdy jsem za pojištění srovnatelné s povinným ručením zaplatil za měsíc tolik co v Čechách za rok. Systém bonusů kanadských pojišťovacích společností mě prostě dostal. Aby zde řidič získal maximální bonus, musí prokázat beznehodovost po dobu uplynulých deseti (!) let. Výše bonusu pak v takovém případě dosahuje neuvěřitelných 40 %. Stačí jedna vámi způsobená nehoda a začínáte nanovo. V podmínkách Britské Kolumbie vás pak může ve finále jedna drobná nehoda pouze na pojistném přijít během následujících deseti let na deset až dvacet tisíc dolarů. Ne, že bych tímto volal po kanadských cenách pojistného. Ty totiž nyní dosahují výšek pomalu nepřijatelných i pro místní cenovou a příjmovou úroveň. Pojišťovny ve světě mají k dispozici i další páky. Způsobíte-li v Německu dopravní nehodu na dálnici při rychlosti vyšší než 130 km/h, některé pojišťovny bez diskuze krátí výši pojistného plnění. Pokud by pojišťovny u nás výrazně přitvrdily při placení škod způsobených vyloženě riskantní jízdou či řízením pod vlivem alkoholu, nejeden silniční pirát by rychle zkrotnul. Pojišťovny jsou, samozřejmě, pouze jedním z možných faktorů ovlivňujících atmosféru na našich silnicích. Vzhledem k tomu, že jsou, nepočítám-li řidiče, jediným nestátním hráčem na dopravní šachovnici, měly by být také tím nejpragmatičtějším, nejrychlejším a nejdůslednějším. Současný stav, kdy viník dopravní nehody nezaplatí ani škodu, kterou způsobil, je demotivující. Je pravda, že se někdy dopravní nehodě nedá zabránit ani opatrnou jízdou. Je také ovšem zřejmé, že příčinou řady vážných dopravních nehod je nebezpečný jízdní styl, agresivita a téměř rutinní porušování pravidel silničního provozu. Pojišťovny by měly dát jasným a čitelným způsobem najevo, že rizikové chování za volantem je prostě drahé. Zatím však za něj platí téměř výhradně oběti dopravních nehod. 1314 lidí pak vloni zaplatilo cenu nejvyšší. Kolik z nich naprosto zbytečně ?




Další články tohoto autora:
Miroslav Oborník

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku