Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.7.2003
Svátek má Martina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Tumida, nová hrozba včelařství.
 >ENERGIE: Temelín... a holubi
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Čisté svědomí a nesmrtelnost, jako finanční produkt
 >MÉDIA: Moc novinářů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s modrozubem
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s Fanynkou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dějiny ve špajzce
 >SVĚT: Mnoho devítek k ošálení ovcí
 >POVÍDKA: Mám o foťák víc!
 >DOPRAVA: Neumírá někdo zbytečně ?
 >GLOSA: Mystika korunovačních klenotů
 >POSTŘEH: O písmenku
 >MEJLEM: O dodávce časopisu
 >PENÍZE: Domeček z karet
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
17.7. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

Autor: Václav Krolmus

Šlechtic v nás

Jedním z typických znaků současné české společnosti je její antiaristokratický duch. Je to jeden z důsledků způsobu myšlení, jenž nám byl naordinován za minulé éry, a kterého se zatím nejsme schopni zbavit. Stále věříme, že se společnost nutně vyvíjela od prvobytně pospolné přes otrokářskou a feudální ke kapitalistické (jenom tu socialistickou už nějak nevíme, kam vlastně zařadit). Stále věříme, že dějiny jsou pouze neustálým bojem vykořisťovaných s těmi, kteří je vykořisťují. Vzorce myšlení, které jsme postupně s větším či menším odporem přijali za své, nelze za pár let zcela odstranit. Vnímání aristokracie je v tomto směru příkladem velmi charakteristickým.

Do dnes si vzpomínám si na ty rozpaky v hodinách dějepisu, jak vlastně vysvětlit, že i Karel IV., Jiří z Poděbrad nebo dokonce Jan Žižka byli šlechtici. Pochopit skutečnost, že tyto velké postavy našich dějin byly vlastně feudálními vykořisťovateli, vyžadovalo bezmála praktické použití Orwelova doublethinku.

Poznání, že naše dějiny jsou v první řadě dějinami šlechty a církve, působí stále ještě jaksi nepatřičně.

Není se čemu divit, vždyť čtyřicetileté působení jedné strany způsobilo jednak faktickou likvidaci české šlechty donucené většinou k emigraci a také jednoznačně záporný postoj ke šlechtě jako takové. Bohatství bylo stigmatizováno, a ti, kdo je měli, se najednou stali pouhými brzdami předem daného vývoje směrem ke komunismu. Vše pozitivní bylo zapomenuto, vše negativní použito jako argument. Ze šlechty se stala skupina nespravedlivě zbohatlých nabobů žijících z mozolů svých poddaných. Skutečnost, že šlechta také zakládala školy či nemocnice, nebo že díky ní vznikly nespočetné kulturní poklady, byla už zdůrazňována méně. Tím, že jsme odstranili českou aristokracii, jsme potlačili skupinu lidí, která nesla určité specifické hodnoty a vlastnosti, jako např. vysokou vzdělanost, odpovědnost, kulturu (lépe řečeno - byla multikulturní), zkušenosti v evropské diplomacii či hospodářské sféře. Odstraněním této skupiny obyvatel jsme potlačili také ony pozitivní hodnoty, které pro ní byly charakteristické. A tak dnes zeje v české společnosti mezera a namísto aristokratického ducha, velkorysosti, kulturnosti a globálního uvažování, zde převládají maloměšťácké vlastnosti - závist, vypočítavost a lokální uzavřenost. Dnes samozřejmě nejde o to vrátit aristokracii její bývalé postavení či nekriticky připomínat její dávnou slávu, ale nalézt a probudit opět ty pozitivní hodnoty, jejichž byla nositelkou, neboť tím, že jsme odstranili českou šlechtu, jsme také pohřbili kousek aristokrata v každém z nás.


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku