Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.7.2003
Svátek má Drahomíra




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Česko a rozpady federací
 >DOPIS: K jmenování prezidenta NKÚ
 >PRÁVO: Proč bejky střílet, když jim můžeme rozmlátit hlavu kladivem.
 >MÉDIA: Teze k oblasti programu, technického rozvoje a ekonomiky
 > RODINA A PŘÁTELÉ: Sežral jsem to i s navijákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Změna postoje, nebo změna taktiky?
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 6.
 >MÉDIA: Volba ředitele ČT
 >POVÍDKA: Mám o foťák víc! II.
 >PRÁVO: Rychetský
 >POLITIKA: Jak (ne)zacházet s komunisty
 >GLOSA: Průměrný plat
 >POSTŘEH: O bubeníkovi
 >HUDBA: Vypsaná fixa
 >PENÍZE: Čipové karty - sen anebo realita?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
18.7. HUDBA: Vypsaná fixa
Pavel Košek

Když je někdo z Pardubic, tak má hudbu a pořádnej kus punkrocku už tak nějak v krvi. Pardubická hudební scéna, zejména klubová, je na takové úrovni, že z pražské perspektivy je to český Seattle. Centrum a hlavní rockový stánek je klub Žlutý pes. Ačkoliv tohle má být zejména o Vypsané fixe, proč hned ze začátku nevzpomenout kapelky jako Dukla vozovna, Volant a P.V.U. Pardubicko-chrudimsko je naprosto vymazlený.

Podle autentické výpovědi Márdiho, jehož si dovolím nazvat frontmanem, úplně první koncert Vypsaný fixy proběhl na Waystocku u Žlutýho psa v září 1994 (http://fixa.freemusic.cz/fixa.html). V té době jsem se propíjel do druhého roku VŠ a měl na mě za rohem mých životních zkušeností čekat první životní náraz tváří v tvář nemilosrdným Pardubicím, ze kterých jsem znal doposavad pouze Velkou pardubickou, perník a nádraží.

Možná ještě téhož, čtyřiadevadesátého, roku, možná rok následující, jsem poznal skupinu Volant, nynější blízké souputníky Vypsané fixy. Volanti, v současné době bez závažnějších komerčních a zásadnějších mediálních průniků, fungují na bohaté scéně v Pardubkách, aniž by mezi nimi a populárníma Fixákama vznikala zášť. Akorát prej Márdi je blázen, protože se rozhodl živit muzikou, říkal Melich z Volantu. Ostatní totiž mají občanská povolání. Někteří dokonce docela statečně posluhují kapitalismu, aby se proti němu po večerech mohli dostatečně vzepnout. Hudba je jejich společná velká vášeň.

Dost mojeho tlachání - chtěl jsem jenom přiblížit, že propadnout tomu, co produkuje Vypsaná fixa, potažmo pardubická scéna, je až trapně snadné. Hudba je jednoduchá, vstřícná, texty fantasmagorické, ale srozumitelné a hravé. Druhé regulérní album Vypsané fixy Bestiálně šťastní to pouze potvrzuje a přidává navrch novou vlnu entuziasmu a radosti z výsledků tvoření. Pod dohledem Petra Fialy, který jako producent začíná mít téměř zázračnou ruku, se servíruje patnáctka. Písní. Takový dospělý počet.

Nechce se mi rozebírat všechny skladby, které jsou každá o sobě velice silným uměleckým zážitkem (beze sebemenší stopy ironie, prosím). Snažil jsem se vybrat i třeba nejlepší písničku, ale zdálo se mi to příliš těžké. Udělal jsem to tedy jedinou správnou metodou. Zadal jsem do přehrávače náhodný výběr.

Naskočila devátá Krasojízda. Náhoda je krásný faktor, nejen v lidském životě. Na albu se skladby pohybují v rozumné stopáži od dvou do čtyř minut, Krasojízda má dvě a tři čtvrtě - reprezentativní. Úvod lehce rozkýve kytara a je tu velice zajímavá struktura s nájezdem: "Jsou někdy chvíle, když je v melodii bůh." První část tvoří dvě sloky, pak přistupuje intermezzo refrén, ve kterém Vypsaná fixa rekapituluje situaci, kdy pravděpodobně fiktivní hrdina (?) malého příběhu touží vyměnit pár bílých rukavic od tety Lindy za bílou krysu.

Pak se píseň zlomí do závěrečného oblouku, kterým je syntéza úvodní slok a mezirefrénu ve finální refrén. Prostě netradiční skladba, neotřelá stylistika, používání slov a myšlenkových vazeb. No a pak mi to skočilo na sedmé Žebříky a to už je fakt na dalších pár stránek. Raději bych doporučil si to poslechnout. A pak se nebát a frknout si do řepy taky Volant, P.V.U, tu Duklu vozovnu a další. Nebo zajet na koncertík, Pardubice jsou situovány jako pupek světa. A když vás nechytne toulavá, tak veřte - oni někdy dojedou. Punk´s not dead!




Další články tohoto autora:
Pavel Košek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku