Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.7.2003
Svátek má Drahomíra




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Česko a rozpady federací
 >DOPIS: K jmenování prezidenta NKÚ
 >PRÁVO: Proč bejky střílet, když jim můžeme rozmlátit hlavu kladivem.
 >MÉDIA: Teze k oblasti programu, technického rozvoje a ekonomiky
 > RODINA A PŘÁTELÉ: Sežral jsem to i s navijákem
 >PSÍ PŘÍHODY: Změna postoje, nebo změna taktiky?
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 6.
 >MÉDIA: Volba ředitele ČT
 >POVÍDKA: Mám o foťák víc! II.
 >PRÁVO: Rychetský
 >POLITIKA: Jak (ne)zacházet s komunisty
 >GLOSA: Průměrný plat
 >POSTŘEH: O bubeníkovi
 >HUDBA: Vypsaná fixa
 >PENÍZE: Čipové karty - sen anebo realita?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
18.7. Špidlova a Klausova zahraniční čtverylka
(nov)

Česká diplomacie nemá prázdniny. Sotva se Svoboda stačil vrátit z Izraele, odletěl premiér Špidla do USA a prezident Klaus zamířil do Paříže, kde jednal s francouzským prezidentem Chirakem a zúčastnil se zasedání OECD.
Již toto rozdělení rolí je poněkud zvláštní. Socialista a euronadšenec Špidla letí za Bushem, jehož vztah k EU po irácké válce ze všeho nejvíce připomíná slepovaný památeční hrnek, kdežto euroskeptický prezident zvolil Paříž a pro Chiraka, který jako architekt evropského superstátu je vlastně Luciferem Klausova protievropského panteonu, měl jenom slova chvály.

V této jakési komplementární schizofrenii slov a činů jsou si pak Špidla a Klaus zcela rovni. Přestože jsme od premiéra a ministra zahraničí na EU slyšeli jenom bezmeznou chválu a důsledky federalizace, o niž se Francie s Německem pokoušejí, Špidlův kabinet důsledně bagatelizuje, víkendová návštěva Svobody v Izraeli a průběh současné Špidlovy mise v USA ukazují dosti odlišný skutkový obsah. Špidlovské Česko se proti politice prosazované v EU právě federalistickým tandemem již "vzbouřilo" účastí na irácké válce (byť skromňoučkou a kamuflovanou humanitním posláním) a nyní v jednání s Bushem Špidla dal jasně najevo, že Česko "atlantický" pilíř ani po vstupu do EU zeslabovat nehodlá. Právě naopak!, takže pravděpodobnost, že české nebe budou střežit napřed pronajaté americké supersoniky F-16, má mnohem blíž k jistotě, než že to budou letouny "evropské".

Takové jednání by lépe slušelo Václavu Klausovi. Avšak český prezident je stále pro americký protějšek personou non grata - pro své implicitní odsudky americké akce v Iráku. Asi těžko bychom hledali jiného člověka, který by tak dokonale inverzně kopíroval Špidlovu rozpolcenost mezi slovy a skutky. V případě Václava Klause je slovní kritika EU a její snahy integrací vytvořit superstát zcela důsledná a mnohem urputnější než stanovisko ODS, nicméně když dochází na lámání chleba, na skutky, rázem vidíme jiného Klause. Klause, který přes obdivná slova o amerických hodnotách vždy napadá právě ty americké akce, jejichž smyslem je tyto hodnoty prosadit ve světě. Pravicový český prezident se tak stává faktickým spojencem toho evropského levicového politického proudu, jenž slovně odsuzuje.

Také pařížská návštěva proběhla podle téhož receptu. Ačkoli na zasedání OECD se Václav Klaus ostře vyslovil proti společné měně a prohlásil, že nechce evropský pas, když mu stačí občanství české, v rozhovoru s prezidentem Chirakem zopakoval svou mantru o společném koridoru, který se nesmí stát provazochodeckým lanem - přičemž tím lanem, na němž podle všeho balancuje Špidla, je pro Klause zřejmě podpora Bushovy politiky.
To pravé ale přišlo po schůzce s Chirakem. Český prezident se vyjádřil v tom smyslu, že se Svoboda podílí na démonizování a umělém dělení unie na velké a malé státy. Ani na cizí půdě si neodpustil veřejné napadení oficiální české diplomacie, jež se společně s dalšími 16 až 18 malými evropskými státy pokouší vytvořit jednotný blok pro jednání o Evropské ústavě. Nejenže hlava českého státu takto vyprala české diplomatické "špinavé prádlo" v zahraničí - ale hlavně Klaus zavrhl snahu vytvořit nástroj, který má fakticky zabránit právě tomu, před čím on sám a ODS již dva roky brojí! Zaskočil za Špidlu - tak, jak Špidla zaskočil za něho v USA.

Domácí lidé - vyškolení křivolakou českou historií - tyto umné krůčky a protikrůčky, nečekané obraty a figury tohoto komplikovaného tance, jenž Špidla a Klaus předvádějí a v němž si jako skuteční tanečníci mění místa, jsou schopni pochopit. Kupodivu je chápe i Bushova administrativa, která prostě Česko posuzuje podle skutků a na řeči českých politiků nedbá. Avšak dá se tatáž pragmatičnost čekat od názorově rozdělené Evropy? A když ano, jak dlouho bude trvat, než česká zahraniční politika touto čtverylkou ztratí důvěryhodnost?

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku