18.7. PRÁVO: Rychetský
Daniel KvasničkaVíce než sedm desítek tisíc případů leží ve skříních soudů všech stupňů. Nejvíce soudců na občana v Evropě. Soudce, kterému soud vyšší instance zruší tolik rozsudků jako u nás, by v Evropě nemohl obstát. Slyšíme v posledních dnech další a další čísla, která nás doslova uzemňují. Nakonec se řekne, že pan Rychetský právě v tom všem pro změnu neudělal vůbec nic.
Můžeme mít k ústavnímu soudci Pavlu Rychetskému tisíc a jednu výhradu, ale v jednom se mu křivdí. A to v tom, že by mohl udělat něco s lidskou mentalitou.
Naše problémy přece nejsou ve vybavení a zastaralých soudních budovách. Naše problémy jsou v lidech. Těm asi nepomůže ani prokurátor v ministerském křesle, o kterém na poslední tiskovce zamudroval bývalý ministr.
Soudce v naší republice může brát své peníze a neriskovat potíže, které by nastaly, kdyby rozhodl. Kdyby totiž rozhodl, zkřížil by právnické meče s jinými právníky, protože v naší džungli přežívá nejeden protimluv. Logika takových předpisů však existuje i v bájné Evropě, kam směřujeme.
Větší problém tedy bude v tom, že naši soudci nejsou schopni unést tlak, který by přinesly verdikty v daných případech. K takovým rozsudkům je třeba odvahy a vnitřní zralosti. Oddanost právu je však jen americká pohádka a statečnost soudců, se kterou by čile vyhledávali možnosti rozhodnout tak, jak je obecně nutno rozhodnout. Ta statečnost je ve hvězdách, řečeno příslovím. Jinak řečeno: Oddanost právu a statečnost soudců je v duchovní ryzosti.
Vždycky to tak dosud bylo, že se hledal důvod proč nerozhodnout příliš brzo, co kdyby se našel nějaký způsob, který by rozhodnutí soudců zproblematizoval. Největší neštěstím je, když se soudce dostane do novin či do televize a je proprán za pochybení. Naštěstí se dostává do médií už i za svou nečinnost. Ani to mu k odvaze nepomůže. K ní se musí dozrát a na to si musíme počkat. Určitě se dočkáme, ranné plody už se ukazují!
|