Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.7.2003
Svátek má Magdaléna




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Potvrdí trhy Greenspanův optimismus?
 >POLITIKA: Strategie přežití
 >ARCHITEKTURA: O jedné letenské zajímavosti
 >APOLLO 11: Reminiscence z mládí
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobytek v Průhonickém parku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten pes špatně slyší, zato houbeles vidí
 >HUDBA A ZVUK: Klavíristů není nikdy dost
 >GLOSA: Hrátky kolem Ústavního soudu.
 >POLITIKA: Finta s DPH
 >HUDBA: Barkaroly a krepdešín
 >NÁZOR: Špidlův smrtící koktejl
 >NÁZOR: Domácí škola opět v ohrožení
 >PENÍZE: S čím jdou banky na klienty
 >CHTIP: Varování před medvědy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
22.7. APOLLO 11: Reminiscence z mládí
Jiří Wagner

Můj článek o prvním přistání člověka na Měsíci (byl uveřejněn rovněž v deníku Boskowan) a ohlasy některých čtenářů ve mně vyvolaly řadu vzpomínek na ony báječné dny, kdy se celý národ radoval z vítězství Američanů nad tolik nenáviděnými Rusy - vždyť neuplynul ještě ani jeden rok od toho strašného rána, kdy byla naše zem okupována "spojeneckými" armádami!

Nebylo mi tehdy ještě ani deset a jako správný kluk jsem byl v Junáku (to ovšem byly poslední chvíle, kdy u nás skauti ještě mohli existovat, pak byl Skaut-Junák zakázán a skautské oddíly zrušeny, resp. "pionýrizovány"). V létě jsme jeli pochopitelně na tábor, kde jsme nejen sportovali a hráli hry, ale zpočátku hlavně učili se pracovat (tábor jsme si stavěli sami na holé louce) a po celou dobu vařit.

Náš maličký tábor byl postaven asi pro dvacet kluků nedaleko města Kaplice v jižních Čechách na břehu říčky Černé a my jsme každé ráno museli do města kvůli nákupu základních poživatin. Na nákup stačila vždy jedna dvojice chlapců s tornami a já si vzpomínám, že tehdy bylo pondělí a do města jsem byl vypraven já s dalším kamarádem. V táboře jsme (asi) rádio neměli, o absenci televize zbytečno hovořit, takže naši dva vedoucí chtěli být informováni o dění ve světě. Proto jsme k mléku, máslu, chlebu a několika jiným surovinám byli povinni zakoupit ve městě rovněž noviny. Cestou zpátky si každá dvojice noviny často ani neprolistovala, zprávy pro nás tehdy a v našem věku nebyly nijak důležité.

To ráno jsme se ale s kamarádem vraceli do tábora tryskem! Zprávu, která byla tučnými písmeny vysázena na titulní straně novin, jsme přehlédnout pochopitelně nemohli. Dodnes vzpomínám, jak jsme se vřítili do táborové brány a řvali, co nám síly stačily:

"Američani jsou na Měsíci!"

Okamžitě se všichni seběhli a nastalo všeobecné objímání. My, kluci, jsme o letu Apolla 11 snad neměli ani potuchy, naši vedoucí o něm jistě věděli, ale před svěřenými chlapci byly důležitější úkoly, proto se možná o celé události před námi nezmínili. Nebo mi taky třeba paměť vynechává, ale vzpomínka na náš šťastný pokřik o Američanech na Měsíci zůstává stále jasná a radostná.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku