22.7. APOLLO 11: Reminiscence z mládí
Jiří Wagner
Můj článek o prvním přistání člověka na Měsíci (byl uveřejněn rovněž v deníku Boskowan) a ohlasy některých čtenářů ve mně vyvolaly řadu vzpomínek na ony báječné dny, kdy se celý národ radoval z vítězství Američanů nad tolik nenáviděnými Rusy - vždyť neuplynul ještě ani jeden rok od toho strašného rána, kdy byla naše zem okupována "spojeneckými" armádami!
Nebylo mi tehdy ještě ani deset a jako správný kluk jsem byl v Junáku (to ovšem byly poslední chvíle, kdy u nás skauti ještě mohli existovat, pak byl Skaut-Junák zakázán a skautské oddíly zrušeny, resp. "pionýrizovány"). V létě jsme jeli pochopitelně na tábor, kde jsme nejen sportovali a hráli hry, ale zpočátku hlavně učili se pracovat (tábor jsme si stavěli sami na holé louce) a po celou dobu vařit. Náš maličký tábor byl postaven asi pro dvacet kluků nedaleko města Kaplice v jižních Čechách na břehu říčky Černé a my jsme každé ráno museli do města kvůli nákupu základních poživatin. Na nákup stačila vždy jedna dvojice chlapců s tornami a já si vzpomínám, že tehdy bylo pondělí a do města jsem byl vypraven já s dalším kamarádem. V táboře jsme (asi) rádio neměli, o absenci televize zbytečno hovořit, takže naši dva vedoucí chtěli být informováni o dění ve světě. Proto jsme k mléku, máslu, chlebu a několika jiným surovinám byli povinni zakoupit ve městě rovněž noviny. Cestou zpátky si každá dvojice noviny často ani neprolistovala, zprávy pro nás tehdy a v našem věku nebyly nijak důležité.
To ráno jsme se ale s kamarádem vraceli do tábora tryskem! Zprávu, která byla tučnými písmeny vysázena na titulní straně novin, jsme přehlédnout pochopitelně nemohli. Dodnes vzpomínám, jak jsme se vřítili do táborové brány a řvali, co nám síly stačily:
"Američani jsou na Měsíci!"
Okamžitě se všichni seběhli a nastalo všeobecné objímání. My, kluci, jsme o letu Apolla 11 snad neměli ani potuchy, naši vedoucí o něm jistě věděli, ale před svěřenými chlapci byly důležitější úkoly, proto se možná o celé události před námi nezmínili. Nebo mi taky třeba paměť vynechává, ale vzpomínka na náš šťastný pokřik o Američanech na Měsíci zůstává stále jasná a radostná.
|