Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 21.7.2003
Svátek má Vítězslav




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Alkohol a já
 >ŽIVOT: Hříchy české kuchyně
 >POLITIKA: Česká politika na dalším rozcestí
 >PŘEKLAD: Z německých novin
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No a motor je v pytli
 >PSÍ PŘÍHODY: Hon na imaginárního kocoura
 >SVĚT: Kriminalita
 >REAKCE: Na P. Vránu
 >PENÍZE: Jsou dnešní hypotéky skutečně levné?
 >NÁZOR: A co je pravda?
 >POSTŘEH: O zástupech
 >POLITIKA: Pejchal nebezpečný politikům
 >GLOBALISACE: Jsme jedné krve
 >POLITIKA: Bojem s médii si může prezident Klaus jen uškodit
 >NÁZOR: Vodáci, znásilnění a jak toho ksindla zneškodníte/zabijete.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
21.7. PŘEKLAD: Z německých novin
Pavel Zadák

Jsem pravidelným ctenárem vaseho Neviditelného psa , kde se uz podle mého názoru neprimerene dlouho píse a diskutuje na téma sudetských Nemcu. Jako neprimerene dlouhá doba mi to prijde zejména z duvodu pozornosti, venované této tématice v nemeckých ci bavorských médiích. Tam se na toto téma píse v podstate jednou do roka, vzdy u prílezitosti kazdorocních sjezdu krajanských sdruzení sudetských ci slezských Nemcu. Sjezd vyhnancu ze Slezska, jak si v nemcine ríkají, se konal pred týdnem a pozadova.lo se na nem, krome omluvy ze strany Polska, zrízení památníku vyhnancum, umísteného v Berlíne.
K této tématice vysel ted ve víkendovém vydání Süddeutsche Zeitzung (levicove liberální, pokude trochu zjednodusíme) rozhovor s predsedou ceského Senátu Petrem Pithartem. Protoze mé znalosti soucasné ceské vnitrní politiky vycházejí hlavne z cetby internetu, predevsím ale Neviditelného psa, byl jsem ponekud prekvapen obsahem, protoze pan Pithart mi nezapadal do suflíku, kam jsem jej doposud zarazoval, do suflíku ‚polovicních vlastizrádcu'.
Rozhodl jsem se tedy rozhovor pro vás a vase ctenárte prelozit.

Pramen: Süddeutsche Zeitung, 19/20. cervence 2003
Název: Sídlo pro Centrum proti vyhnání v Cesku je myslitelné.
Podtitulek: Predseda ceského Senátu v Praze pripomíná evropskou dimenzi traumatu
Interview: Daniel Brössler

Ve sporu o Centrum proti vyhnání podporuje predseda ceského Senátu Petr Pithart evropské resení. Tento krestanský demokrat je signatárem iniciativy proti nemeckému centru v Berlíne.

SZ: Co máte proti "Centru proti vyhnávání" v Berlíne?

Pithart: Pro nás zacalo vyhánení' jiz Mnichovskou dohoda. V roce 1938 utíkaly desetitisíce Cechu z území, která pripadla Nemecku. A pocitovali to jako vyhnání. Okupanti jim dali na srozumenou, ze tam uz nemají co pohledávat. Pro nás Cechy je neprijatelné podání, ze vyhánení zacala az vyhnáním sudetských Nemcu. Bohuzel nezustalo vyhnání sudetských Nemcu vyhnáním posledním. To se ukázalo v devadesátých letech v jihovýchodní Evrope. Je to celoevropské trauma a nikdo si je nemuze prisvojovat. Nebylo by prozíravé, kdyby takové centrum vzniklo práve v Berlíne, protoze nekterí lidé v Nemecku delají, jako kdyby se pred vyhnáním Nemcu nikdy nic podobného nestalo.

SZ: Kam by tedy patrilo 'Evropské centrum proti vyhnání', které vy podporujete?

Pithart: Muze být zrízeno na mnoha místech Evropy, samozrejme i v Ceské republice. Ale to není nutné, také Srebrenica by byla myslitelná.

SZ: Dokázete si skutecne predstavit toto Centrum v Ceské republice?

Pithart: Ano, dokázu si jej tam predstavit.

SZ: A kde by v Cesku bylo nejlépe umísteno?

Pithart: Na tuto otázku je jeste prílis brzy. V nasem pohranicí, kde k vyhnání doslo dvakrát, by se taková místa nasla. Samozrejme by se tam pojednávalo také na téma vyhnání sudetských Nemcu, ale centrum by se nesmelo omezovat jen na tématiku nemeckého traumatu.

SZ: V cem by mohl spocívat ceský príspevek k takovému celoevropskému centru?

Pithart: U nás zacela v roce 1938 2.Svetová válka. Ne snad otevrením fronty, ale pouzitím násilí. Nase zkusenosti nas predurcují k tomu, rozumet tragédii 2.Svetové války v sirsích souvislostech a nevidet jen vlastní utrpení a traumata.

SZ: Mel by se na tomto evropském centru proti vyhnání podílet take Nemecký svaz vyhnaných ?

Pithart: K tomu chci ríci jen tolik, ze nikdo si nesmí téma vyhnání privlastnovat. Ríkám 'ano' ke vzpomínce na osudy vyhnaných lidí a ke vzpomínce na vyhnání jako takové. Ríkám ale 'ne' k politické monopolizaci a instrumentalizaci. Prál bych si vetsí úctu jak k lidem z odboje a k lidem, zavleceným k nuceným pracem. Nucené práce jsou jeste dnes globální a stale aktuální problem. Proti nucené práci se bohuzel nestavejí zádná centra. Nemecko zazívá diskusi o tom, zda toto centrum má mít nádodní nebo evropský character. Pro nás i pro celou Evropu by bylo lepsí, kdyby se Nemecko rozhodlo pro tu druhou moznost. Jsem presvedcen, ze to nakonec také tak dopadne.




Další články tohoto autora:
Pavel Zadák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku