Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.7.2003
Svátek má Magdaléna




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Potvrdí trhy Greenspanův optimismus?
 >POLITIKA: Strategie přežití
 >ARCHITEKTURA: O jedné letenské zajímavosti
 >APOLLO 11: Reminiscence z mládí
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobytek v Průhonickém parku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten pes špatně slyší, zato houbeles vidí
 >HUDBA A ZVUK: Klavíristů není nikdy dost
 >GLOSA: Hrátky kolem Ústavního soudu.
 >POLITIKA: Finta s DPH
 >HUDBA: Barkaroly a krepdešín
 >NÁZOR: Špidlův smrtící koktejl
 >NÁZOR: Domácí škola opět v ohrožení
 >PENÍZE: S čím jdou banky na klienty
 >CHTIP: Varování před medvědy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
22.7. CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (1)
JITA Splítková

Ten svalený kámen je známá zvláštnost až záhada Jižní Ameriky a není to jediný kámen, jsou to zříceniny města ležícího asi 20 km od jezera Titicaca. Pravé jméno města ani národa, který v něm žil, neznáme, a tak se musíme spokojit s novějším názvem Tiahuanaco.
Tiahuanaco leží na bolivijském břehu jezera, v nadmořské výšce 3800 metrů. Když si uvědomíme, že naše nejvyšší hora Sněžka má 1602 metrů, tak musíme tomu neznámému národu přiznat touhu po výškách. Žít tady přitom opravdu není žádné blaho. Museli k tomu asi mít důvod. Řídký vzduch, střídání tepla na sluníčku a zimy ve stínu. Neúrodná pustá krajina. Asi by si nikdo z nás tady nechtěl postavit domeček. Ono by nám to ani dost dobře nešlo, jen místní obyvatelé jsou schopni pracovat v této nadmořské výšce. Až třetí generace se fyziologicky přizpůsobí těmto podmínkám. U první generace se podstatně zvýší počet červených krvinek. U druhé se více rozvine hrudní koš. U třetí zesílí činnost některých žláz s vnitřní sekrecí a až tito potomci jsou schopni zde normálně pracovat. A lidé civilizace Tiahuanaco pracovat zřejmě uměli. Svědčí o tom jejich kyklopské chrámy a paláce, které nás dodnes udivují.
A ještě nás udivuje, že obří kvádry staveb jsou různě rozmetány po zemi, jako by to byly lehoučké polystyrénové desky a ne mnohatunové kameny.
Kdo nebo lépe, co to bylo za sílu? Kde hledat odpověď? V Tiahuanaku?
Byla to velká zemědělská civilizace. Stavěla paláce vzdorující zemětřesení. Město mělo dokonalou soustavu vodovodů a kanalizace. Dokázali přepravovat mnohatunové kamenné bloky na velké vzdálenosti, měli vyvinuté hornictví a hutnictví. Vyráběli bronz, keramiku a překrásné tkané látky, vyznali se asi i v astronomii.
Podlehly nakonec jejich mohutné stavby přeci jen tektonickým pohybům, v mladém pohoří And zcela běžným? Dá se říci, že s velkou pravděpodobností ano. O zkáze nějakého města u jezera Titicaca hovoří indiánské pověsti.
Podle nich na území jezera žili vzpurní Indiáni, kteří si mysleli, že jsou pány světa, a za to byli bohy potrestáni. Země se otřásala, domy se bortily, řeky se vylily z břehů, pršel rudý déšť a údolí s městem se změnilo v jezero. Není to dobrý popis přírodní katastrofy? Je jasné, že takto nevzniklo celé jezero Titicaca, ale mohlo se vlivem zemětřesení a sopečné činnosti zvětšit tak, že skutečně zaplavilo nějaké dávné město a na souši zbyly jen ty trosky, které dnes známe. Úvaha celkem dobrá. Ne? Ale našly se ve vodách jezera nějaké trosky? Ano, i když…
V roce 1973 známý oceánograf J. Cousteau vzal své miniponorky a zajel se podívat přímo do vod tohoto nejvýše položeného jezera na světě. Zjistil, že je hluboké 360 metrů, jeho dno je bahnité, místy porostlé opravdu hustou vegetací. Řídké bahno je hluboké a pokud by na dně jezera něco bylo, tak je to v něm velice dobře schované, takže dodnes se nic jiného nenašlo.
Tým J. Cousteaua se soustředil na průzkum kolem ostrovů Slunce a Měsíce, kde měly svá kultovní centra už národy, žijící zde před Inky. Ocitujme si, co k tomu tento vědec napsal:
"Opravdový archeologický průzkum by musel být prováděn s daleko většími prostředky, než jakými jsme disponovali. Hlavně by bylo třeba odsát všechno bahno a přecedit z něho všechno, co pohltilo. Již vzhledem k velikosti jezera je to úkol téměř nemožný.
Soustředili jsme se v hledání zejména na okolí zatopených staveb. Jsou tu opravdu kamenné kvádry, navršené na sobě, tedy určitě stavby vytvořené lidskou rukou, zdá se mi však příliš odvážné považovat je za trosky měst nebo chrámů. Kloním se spíše k názoru, že jde o pozůstatky kamenné hráze, která měla chránit lodi před bouří na otevřeném jezeře.
Zmíněné kamenné bloky, které jsou dnes v hloubce 5-6 metrů, byly ještě před dvaceti lety (1953) na úrovni hladiny. Voda v jezeře v různých dobách klesala nebo stoupala. Úroveň hladiny je závislá na horských přítocích, které přinášejí do jezera usazeniny a nánosy, při průzkumu tak obtížné.
V oblasti Oré jsme našli podobné kamenné bloky navzájem dokonale spojené. tato stavba se zdá být pokračováním základů nějaké stavby, patrně chrámu, o němž archeologové nepochybně vědí. Chrám leží asi sto metrů od dnešního břehu jezera.
Členem naší expedice byl i Frédéric Dumas, odborník na archeologické výzkumy pod vodou. Objevil v této oblasti kamenný blok, na němž je vytesán had velkých rozměrů."
(J. Cousteau, Tři dobrodružství lodi Calypso, Orbis, 1977)
Z toho tedy vyplývá, že v jezeře skutečně jsou trosky staveb, navíc ještě na dně jezera směrem k Tiahuanaku expedice našla souvislou řadu balvanů. A je dokázáno, že jezero měnilo úroveň hladiny i v historické době. Normálními přírodními cestami.
Takže asi těžko něco jiného rozmetalo mnohatunové andezitové bloky. Jejich povrch nenese známky nějakého žáru. Sklaplo fantazii, ale ne úplně. Samotné Tiahuanaco je přímo zlatým dolem pro různé hypotézy a zamyšlení.

Příště:
Pojďme si tedy trochu představit toto město i celou kulturu.

osobní webový projekt www.futurologie.cz




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku