Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.7.2003
Svátek má Libor




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Zachrání Špidlu Bush
 >POLITIKA: Odborníkům zelenou ?
 >POLITIKA: Socialistická ekonomická deforma
 >MROŽOVINY: Vzpomínka na Raymonda Chandlera
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s elektronickými hlasy
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekání na drama
 >MÉDIA: Televizní máma skončí špatně
 >TÉMA: Zdanění penzí v blízké době ?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Pochyby o ekonomické výhodnosti větrných elektráren
 >EKONOMIKA: Oslabování koruny jde na vrub oslabování měn střední Evropy
 >GLOSA: Mladý odborník
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Hypotéka po americku
 >CHTIP: To rozkošné slůvko fuck

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
23.7. EKOLOGIE: Pochyby o ekonomické výhodnosti větrných elektráren
Jiří Erben

Média a ekologičtí aktivisté pějí ódy na starostu Jindřichovic pod Smrkem Petra Pávka za výstavbu větrné elektrárny (VE) s výkonem 1,2 MW, která vyrábí čistou (bezodpadovou) elektřinu a vydělává do obecní kasy asi 3 miliony korun čistého zisku ročně. V této souvislosti bývá negativně zmiňována i drahá, neekologická a vůbec fujtajblová jaderná elektrárna Temelín (1920 MW), která je považována za černou díru s nenávratně prošustrovanými miliardami. Když však na obě elektrárny pohlédneme střizlivým a nezfanatizovaným pohledem, začnou se nám věci jevit trochu jinak než jak je servírují například Deníky Bohemia. Jsem názoru, že VE jsou spíše legislativně posvěcenou loupeží než kvalitním zdrojem energie a právě ve srovnání s Temelínem to mohu snadno dokázat. Podotýkám hned na počátku, že s ČEZ nemám nic společného a mým chlebodárcem je Kablo Elektro Vrchlabí.
Budu tedy srovnávat dvě elektrárny, které u nás byly v poslední době zprovozněny. První bude Jaderná elektrárna Temelín - instalovaný výkon 1920 MW, investice v objemu 98,6 miliard Kč má pracovat 40 let. Jako druhý příklad mi bude sloužit větrná elektrárna v Jindřichovicích - instalovaný výkon 1,2 MW (2x 600 kW turbína Enercon E-30), investice 62 milionů Kč, životnost 20 let.

První moje výhrada se týká samotného financování výstavby elektráren.
Celková jindřichovická investice 62 milionů korun byla stavebníkem - obcí - kryta z vlastních zdrojů jen částečně. Stát (a my všichni) prostřednictvím Státního fondu životního prostředí věnoval Jindřichovicím 28 mil. Kč přímo jako dotaci, dalších 25 mil. půjčil na nízkoúročený úvěr a jen 9 mil. byla čistá obecní investice! Těchto celkem 62 mil. Kč tedy odteklo za hranice, k německému Enerconu.
ČEZ jako investor Temelína si na jeho stavbu musel naopak vzít komerční bankovní úvěry, které splácí (budiž, o to nižší daňový základ potom bude mít). Většinu prací a zařízení dodaly české firmy a ty zaplatily daně do českého státního rozpočtu, z nějž pak byla jindřichovická VE vesele dotována.

Druhá pochybnost pramení z reálného výkonu elektráren.
VE Jindřichovice dosáhne maximálního výkonu 1,2 MW až při větru 12 m/s. Celoroční průměrná rychlost v místě stavby je však jen 6 m/s. Už v 7. třídě základní školy jsme se učili, že kinetická energie - a tedy i energie větru, na níž závisí výkon VE - roste i klesá s druhou mocninou rychlosti, takže při polovičním větru dosáhneme přinejlepším čtvrtinového výkonu. Stálý průměrný výkon tudíž činí asi 300 kW a jen s touto hodnotou lze dále pracovat. Při 8000 hodinách provozu to znamená skutečnou výrobu 2,4 GWh ročně, přitom potenciál je 9,6 GWh (kdyby pracovala na plný výkon, jak to požadujeme po elektrárně uhelné či jaderné).
JE Temelín je však schopna svůj výkon 1920 MW držet prakticky celý rok, případně jej korigovat podle potřeb energetických dispečinků.

Třetí připomínku mám k reálné investiční náročnosti.
U VE znamená 62 mil. Kč / 1,2 MW investiční náklady 51.666 Kč na 1 kW - srovnatelné s temelínskými 50.306 Kč (98,6 mld / 1,92 GW). Jenže větru ani dešti neporučíme, "dodávky větru" a tím i elektřiny jsou nespolehlivé a reálný výkon větrné elektrárny je tedy maximálně 25% instalovaného (viz výše). Takže nyní přepočtěme ještě investici na reálnou výrobu při 8000 hodinách provozu ročně: u VE Jindřichovice znamená 300 kW po dobu 20 let vyrobení 48 GWh, tj. pouhé investiční náklady činí 1,29 Kč / 1 kWh.
JE Temelín však bude vyrábět 1920 MW po dobu 40 let, tj. 614 TWh s investičními náklady 0,16 Kč / 1 kWh - přepočtená pořizovací cena je tedy osmkrát nižší. Po započtení úroků z úvěrů, provozních nákladů apod. by měl být Temelín výdělečný od ceny asi 0,97 Kč / 1 kWh (údaj ČEZ, nemám důvod mu nevěřit), protože provozní náklady jsou skutečně minimální v poměru k objemu produkce. Oněch 0,97 Kč přibližně odpovídá noční sazbě pro domácnost, což je logické: v době nízké spotřeby totiž vyrábějí hlavně levné velké zdroje - Temelín, Dukovany a velké uhelné bloky; odběrové špičky jsou kryty i malými a dražšími elektrárnami, případně dovozem.

Čtvrtá námitka se týká prodejní ceny elektřiny.
Prodejní cena elektřiny z konvenčních elektráren ČEZ do rozvodných společností se pohybuje kolem 1,05 Kč / 1 kWh (pominu cenové rozdíly na různých napěťových úrovních). Tato cena by u VE znamenala roční hrubý výdělek přes 2,5 milionu Kč. Starosta Pávek uvádí roční zisk z elektrárny tři miliony korun při tržbách 6 milionů (splátka úvěru 2,5 mil. + 0,5 mil. údržba a provoz). Nejprve mi tato čísla nesouhlasila s technickou realitou, ale pak jsem zjistil, že legislativní kejkle změnily zákony tržní ekonomiky a rozvodné společnosti jsou dnes ze zákona povinny kupovat větrnou elektřinu za 3 Kč, zdarma obstarat tzv. systémové služby k udržení stálosti parametrů elektrické sítě (napětí, kmitočet, výkon) a nesmí to promítnout do prodejních cen spotřebitelům. Odebírají tedy nepotřebné zboží v nevalné kvalitě za vysokou cenu - jako v dobách RVHP.
Německé rozvodné společnosti již dávno pochopily, že větrná energetika je sice žádoucí politicky, ale ne energeticky a už vůbec ne ekonomicky. A tak potichu, aby se to veřejnosti raději nedoneslo, dorovnávají své ceny dovozem spolehlivé a levné jaderné elektřiny z Čech a uhelné z Polska.

Pátý důvod k pochybnostem je cena elektřiny při zpětném nákupu.
Rozvodná společnost je povinna dodávat provozovateli VE energii za běžnou cenu (nesmí ho diskriminovat ve chvíli, kdy je odběratelem. Obdobná logika je v paragrafu o nutné obraně :-)). Proč VE potřebuje cizí elektřinu? Rozjezd stojící VE na výkonové otáčky je zdlouhavý, a proto je potřeba určitá startovací dávka elektřiny ze sítě. Tuto energii tedy nakupuje za 1/3 ceny, než za jakou sama vyrábí.
Pokud není zákonem stanoveno (a mám dojem, že není), že výrobce smí do sítě prodat pouze elektřinu nad svou vlastní spotřebu, tak stačí propojit nakrátko elektroměr odběrový a dodávací, energii ze sítě vydávat za vlastní a vesele inkasovat peníze za nic. Německý Öko-Energie-Gesetz je příkladem - ti, kdo mají energetiku na starosti prakticky (dispečinky, velcí výrobci a distributoři) se mu zpočátku smáli, ale úsměv zmrzl na rtech, když zjistili, že jsou povinni vykupovat "ekologickou" elektřinu například za 20 Kč a prodávat za 6 Kč i zpět jejím producentům - lidsky řečeno šupárna, politicky korektní termín je "zelený socialismus".

Šestá připomínka je rázu politického a je subjektivní, nemusí s ní každý souhlasit.
Dost smutně až trapně mi totiž v této souvislosti zní prohlášení jindřichovického starosty Petra Pávka o tom, že chce dokázat lidem typu exministra průmyslu Miroslava Grégra, že Temelín je zbytečný a že jsou i lidé s jiným myšlením a i jiné zdroje elektřiny.
Dvojnásob smutné je, když nadbytečnost jedné elektrárny dokazuje stavbou dalšího zdroje.
Trojnásob smutné, když přitom shazuje jednoho z pořádných ministrů průmyslu a obchodu. Mnoho lidí si u nás nechce připustit, že právě boxer Grégr konečně dokázal přitlačit ke zdi dodavatele Temelína, aby tento pomník (ne)schopnosti ministrů Dyby a Dlouhého dokončili. A že zejména Grégrovou zásluhou naše ekonomika nyní stále roste: táhne ji průmysl. Naše generace Grégra zatratí, ale za deset - dvacet let mu budeme děkovat...
A čtyřnásob smutné je, že panu Pávkovi nevadí ani umělé snižování nákladů na výstavbu VE přes státní dotaci, ani umělá ziskovost stanovením vysoké výkupní ceny (přestože vítr fouká zdarma). Pak není pro Jindřichovice problémem mít ročně tři miliony zisku, zvlášť když Enercon dal na tuto VE výjimečných deset let záruky - potřebuje reklamu k nalákání dalších dušiček a s nimi i státních peněz na své konto. Takové financování VE z cizích kapes příliš silně připomíná socialistické plánované hospodářství, s jehož následky se občas potýkáme dodnes všichni.

V této souvislosti jsem také objevil na internetových stránkách Sdružení na záchranu přírody CALLA (www.calla.cz) velmi zajímavý ekonomický rozbor, který zde uveřejnili zřejmě v dobré víře, že tím dokáží životaschopnost a ekonomickou výhodnost stavby a provozu VE. Zjevně jej však nečetli pozorně - onen dokument dokazuje hlavně to, že bez trojnásobné výkupní ceny než z jiného zdroje a bez nejméně 40% státní dotace na výstavbu se VE neuživí. Obdobně mi svoje argumenty předhazovali zastánci fotovoltaiky. K vyvrácení mi stačily dvě minuty s kalkulačkou...
Státní podpora čehokoliv formou dotací je cesta do pekel. Nad výhodnou státní půjčkou lze oko přimhouřit, byť stát na tom vždy prodělá kalhoty. Argentinský pokus o hospodářský zázrak (půjčky a dotace různým projektům, které neměly návratnost - a nemyslím tím teď právě VE) dosud varuje. Mimochodem, ve Španělsku stavěl a vlastnil několik větrných farem americký energetický koncern Enron. Bohužel i v této větrné a přitom energeticky nenáročné oblasti šlo o tak ztrátový projekt, že to významně přispělo ke krachu tohoto nadnárodního molochu. Další osud firmy nebo jejích národních divizí mi není znám, ale možná jsem jen málo pátral.

Větrná elektrárna se tedy vyplatí jen při trojnásobné ceně elektřiny (neboli tunelování rozvodných společností) a cca 40% státní dotaci na výstavbu (neboli tunelování státu), což přiznává starosta Pávek s úsměvem a ministr životního prostředí Libor Ambrozek bez úsměvu. Takže jedna firma a jedna vesnice s posvěcením ministerstva životního prostředí vydělávají na našich daních. "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou," pochvaloval si feldkurát Otto Katz, který peníze také spíše přijímal a nevracel. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se takto zachoval každý...

Ukázka z dalšího autorova článku na téma větrných elektráren:
Moderním větrným elektrárnám (dále VE) je věštěna skvělá budoucnost. Jejich štíhlé a elegantní stožáry působí přes svou určitou subtilnost velmi majestátně a celkem přívětivě, tvoří nepřehlédnutelné krajinné dominanty například v nedohledných pláních dolních Rakous či německého rovinatého vnitrozemí, o pobřeží nemluvě, a jsou rozhodně pohlednější než například ocelolaminátové bezokenní konstrukce velkoskladů. VE vyrábí elektřinu z větru a tudíž bezodpadově, s provozními náklady pouze na údržbu, takže v současném stavu techniky prakticky není problém postavit na kopci či ve větrné rovině vlastní VE, připojit ji do sítě rozvodných závodů a od nich si nechat platit za dodaný výkon.
Celý článek najdete:

http://pes.internet.cz/veda/clanky/31778_0_0_0.html

Jiří Erben (jirik.e@centrum.cz, diskusi uvítám na

http://zpravy.idnes.cz/chat.asp?t=temelin


)




Další články tohoto autora:
Jiří Erben

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku