Je jich všude plno, promlouvají k nám a ovlivňují naše životy. Snažím se jim vyhýbat. Někdy to nejde, jako například když dostanete druhou upomínku na zaplacení faktury.
Druhá upomínka, to jde do tuhého, protože firma hrozí přerušením služeb. Mám jakési tušení, že jsem fakturu zaplatil, používám služeb elektronické fakturace Komerční banky takže nemívám problémy. Na upomínce je kontaktní číslo. Začíná trojicí 800.
No jo, čekají mě elektronické hlasy.
Vytočím číslo a ozve se umělohmotný hlásek umělohmotné děvy oznamující (umělohmotně) že blabla jestli chci blabla zmáčkněte jedničku, jestli bleble zmáčkněte křížek, pak totéž v umělohmotné angličtině. Tohle nikdy nefunguje. Pak se to ozývá znovu. Čekám na živého člověka. Musím protrpět několik taktů Vltavy od populárního skladatele Dvořáka, jak by řekl Steigerwald (to jsem ale hnusnej, viď, Karle? :-)) a ještě několik umělohmotných proslovů, než se dostanu do sféry dosahu slečny podle všeho přírodohmotné, která chce vědět, co pro mne může udělat.

Vysvětluju, oč jde, že upomínka atd. Chce vědět moje ČO. Nadiktuju jí IČO.
"Ale vy to máte zaplacené!" říká dívka.
Jsem jí vděčný, že neodkládá vlídnost a nesprdne mě za to, že ji obtěžuji.
"Jenže já tu mám druhou upomínku a výhružku, že mě odříznete od služeb!"
"Upomínky se generují automaticky," vece dívka. "Nesmíte brát každou upomínku vážně," dodává hlasem konejšivé matky.
"A co když mě někdo automaticky uřízne?"
"To se nestane, a když, tak znovu zavolejte."
A živá dívka se propadá do neviditelného světa elektronických hlasů, zatímco beru upomínku poněkud štítivě do konečků prstů a házím ji do koše na papír, kde ji po chvíli objeví a sežere můj rotvajler Bart. Velmi živohmotný, vůbec ne elektronický.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku