Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.7.2003
Svátek má Libor




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Zachrání Špidlu Bush
 >POLITIKA: Odborníkům zelenou ?
 >POLITIKA: Socialistická ekonomická deforma
 >MROŽOVINY: Vzpomínka na Raymonda Chandlera
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s elektronickými hlasy
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekání na drama
 >MÉDIA: Televizní máma skončí špatně
 >TÉMA: Zdanění penzí v blízké době ?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Pochyby o ekonomické výhodnosti větrných elektráren
 >EKONOMIKA: Oslabování koruny jde na vrub oslabování měn střední Evropy
 >GLOSA: Mladý odborník
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Hypotéka po americku
 >CHTIP: To rozkošné slůvko fuck

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
23.7. PSÍ PŘÍHODY: Čekání na drama
Ondřej Neff

Když píšete osm let každý den historku o svém psu, nadejde chvíle, kdy si myslíte, že už jste všechno napsali a že není nic, co by se dalo napsat. Napadlo mě to dnes ráno, když jsme se vraceli s Bartem z procházky. Prošli jsme obvyklo cestou, Bart vykonal všechny obvyklé úkony, nebylo nic mimořádného. Už ráno bylo teplo. Líně se za mnou vlekl. Vystoupali jsme k zadní vrátnici hotelu Mövenpick. Bart se zastavil a očuchával kousek podupaného trávníku centimetr po centimetru. Popošel jsem o kus dál - a spatřil jsem velikého ridgebacka ležet u dveří vrátnice.
Je uvázaný?, napadlo mě. Je to pes nebo fena? Ležel na břiše. Košík neměl.
Bart pořád ještě čuchal.
Nech ho čuchat, řekl jsem si, a nebudeš mít příběh. Stačí popojít dva kroky a třeba bude příběh, nebo možná bude příběh až moc velký, příběh o prokousnutém krku, nebo prokousnuté ruce, i to tu bylo za dávných časů vlčáka Gordona.
Okamžik mrazivého pokušení. Stačilo se vrátit. O dvacet metrů níže lze odbočit na lesní pěšinku a vrátnice i ridgeback zůstanou mimo dosah Bartova vjemu. Jenže zabiju drama.
Neprodlužoval jsem to schválně. Bart skutečně čuchal, jako by to mělo být poslední čuchání jeho života.
I čuchání má svůj konec. Bart popošel a překročil hranici osudu.
Ridgeback vstal. Byla to fena. Velmi hněvivě na Barta štěkla, byla to pěkně ostrá fena.
Bart se blaženě usmíval. Feny mu můžou skákat po hlavě, nikdy by žádné neublížil.
Takže nakonec to příběh byl, letmé setkání s dobrým koncem.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku