K radostem prázdnin patří i to, že si člověk nezatěžuje hlavu novými problémy. Proto vozím na dovolenou zásadně knihy, které jsem už četl pokud možno několikrát. Osvědčený autor, osvědčený příběh. Taková kniha byla však čtena celou rodinou a často se nachází ve stavu rozpadu. Nemluvě o zprohýbaných stránkách, svědčících o tom, že kniha posloužila již nejméně jednou u vody, pokud ne ve vaně.

Rozpadající se paperbacky jsou zlo zcela zbytečné, především proto, ze se nerozpadají všechny, ale pouze některé. Nemám teď chuť vyjmenovat knihy, které jsem po večerech trpělivě natíral Herkulesem, urovnával, zatěžoval, nechával zaschnout a tudíž nemohl číst.

Nicméně moje kolekce Gaimanu byla až do včerejška ve výborném stavu přesto že je četla celá rodina (tedy ti z nich, kteří umí česky). Příběhy do té míry poutavé, že jsem u nich ani neusnul ve vaně a nezpůsobil tak ono známé žblunk…a zprohýbané stránky. Plný důvěry jsem se večer před spaním začetl do Hvězdného prachu a těšil se, jak si u vody budu užívat. A taky ano. Slunce pálilo, já se válel na trávě a četl a četl… a najednou se mi kniha v ruce rozdělila na čtyři složky papíru a vypadla ze hřbetu. Bral jsem to s trpělivostí konzumenta paperbacku a opatrně četl dál. Večer jsem strávil samozřejmě u stolu a lepil a lepil.

Takže dnes žádný Hvězdný prach, kamaráde, protože to musí pořádně zaschnout. I vzal jsem Nikdykde, obklopil se tradiční bandou dětí a vyrazil znovu k vodě. Říkal jsem si, ze se ten problém přece nebude opakovat. A taky že ne. Zatímco Hvězdný prach se rozpadal na bloky, Nikdykde se po hodině rozložilo na jednotlivé stránky. Naráz, bez varování, se mi to v ruce rozsypalo. Vtom se zvedl silný vítr… ale my tady nejsme od toho abychom psali uměleckou literaturu, nýbrž abychom varovali fanoušky Neila Gaimana. Přátelé, knihy nakladatelství Polaris jsou lepeny lepidlem, které se při teplotách nad 30 stupňů mění v odpornou břečku, jak by řekl Grimpo. Kniha se zcela rozpadá. Po návratu domu zjistite, ze poklesem teploty lepidlo opět zatuhlo, tentokrát ale stránky nesedí, jak by měly. Takže zapojíte inteligenci, Gaimana strčíte do trouby, a až se propeče, stránky oddělíte a vezmete Herkules, a… další příjemný večer.

Nenašel jsem v žádném z Gaimanů zmínku o tom, kde to pan Svoboda tiskne. Škoda, věnoval bych jim pár poznámek. Takhle to schytá jen Polaris: už jak jméno říká, jedná se o nakladatelství specializované na knihy do mrazu. Ať sever nebo jih, nikdo si nikdy nestěžoval. Zejména ne členové Scottovy výpravy k jižnímu pólu. Knihy z Polarisu testoval i Mallory na Mt. Everestu, a ani od něj nepřišla reklamace. To jen český čtenář je stále nespokojen. Nechápe, že je třeba respektovat označení nakladatele. Na výlety pouze knihy z nakladatelství Poutník, do údolí ty z Talpressu, jen nevím, kam sebou nosit publikace ze Strak na vrbě.

Zítra nechám chudinku Koralinu doma (má být hic, že bych ji dal preventivně do ledničky?) a beru si Burroughsova Johna Cartera. Z vydavatelství Paseka se skvěle hodí na louku. Kromě toho, že je za 29 korun z Levných knih a vázaný. Prostě kvalita, co si budeme povídat.

Tomáš Němec, Salzburg, 22.7.2003

(současně publikováno ve sci-fi sekci NP)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku