Tohle je trochu jazykový hlavolam. Vilín, to je název ne moc známého keře. A zaklíněný vilín, to je vilín (keř) napadený klíněnkou (broukem).
Vilín pěstuji už několik let. Je to keř na první pohled ničím pozoruhodný. Na podzim shodí listy jako většina listnáčů, avšak v půli ledna začne kvést, osype se jemnými žlutými kvítky a je takto okvítkovaný až do konce února, ba do půlky března. Nikdy jsem nepochopil, proč se namáhá s kvetením v době, kdy žádný hmyz nelétá. To ovšem je starost vilínova a ne moje, já jsem rád, že vilín kvete, ať je jeho motivace jakákoli.

Před několika dny se stalo něco divného s jeho listy. Vypadalo to, že schne, jenže cosi jako suchost napadlo jen některé listy a navíc, nenapadlo je celé. Na listech jsou jasně ohraničené oblasti zdravě zelené barvy, a pak oblasti barvy hnědavé až našedlé.

Dnes se u mého vilínu sešlo konsilium přátel-odborníků. Dumali, dumali a došli k závěru, že by to mohla být klíněnka, která, potvora, nejdříve napadala kaštany, teď už leze na javory ba i lípy a možná, že to na naší zahrádce zkouší právě s vilínem. Konsilium mě ujistilo, že je vilín jinak v pořádku a že se nemám obávat.
No jo, že se nemám obávat. Jak se nemám obávat,když se obávám?
To mi už konsilium neporadilo.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku