Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.7.2003
Svátek má Kristýna




  Výběr z vydání
 >POJIŠŤOVNY: Ostuda.
 >ENERGIE: Dotace na fosilní paliva.
 >ENERGIE: Mlžení kolem energetické koncepce aneb Jihočeské matky přicházejí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Minimální daň je pokutou za svobodu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že by se vilín zaklínil?
 >PSÍ PŘÍHODY: Strašlivá, leč nikoli nemožná vize
 >IZRAEL: Janusovská tvář Hamasu
 >POLITIKA: Otázka
 >SVĚT: Význam pokožky, váha jinakosti
 >HUDBA: Opilí potměchutí
 >KNIHY: Na dovolenou bez Gaimana
 >REAKCE: Na komentáře
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Nemovitosti v nerovnováze
 >POVÍDKA: Sny z ran

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
24.7. ENERGIE: Mlžení kolem energetické koncepce aneb Jihočeské matky přicházejí
Václav Železný

Tak jsme se po delší době dočkali opět "zajímavého" článku na téma jaderná energetika potažmo Temelín. Paní Kuchtová z hnutí Jihočeské matky v článku "Potomci komunistů přicházejí" publikovaném minulý týden v některých periodikách možná původně zamýšlela hodnotit energetickou koncepci státu, ale namísto věcného rozboru možných nedostatků a návrhu lepších řešení opět sklouzla k harcování proti Temelínu. Nic proti tomu pokud by článek sám nebyl urážlivě formulovanou směsí polopravd, když to nazveme hodně mírně. Najdou se v něm ale i světlé výjimky. Vítr prý u nás dost nefouká, voda dost neteče, atd. Autorka to sice myslela ironicky, ale napsala pravdu. Na to stačí pár strohých čísel.

Krátce o alternativních zdrojích.

Například je známo, že větrná turbína potřebuje pro svůj provoz lokalitu s průměrnou rychlostí větru větší než 4 m/s. Při pohledu na větrnou mapu naší republiky ovšem zjistíme, že drtivá většina našeho území tuto podmínku nesplňuje. A i na té zbývající části to až na výjimky není také žádná sláva. Zpravidla o nějaké 2 - 3 m/s zaostáváme za tím co nabízí příroda na západ od nás v lokalitách, kde se běžně budují větrné elektrárny. Zdánlivě to není mnoho, ale protože výkon větrné turbíny závisí na 3. mocnině rychlosti větru, tak to způsobuje, že stejná turbína bude mít u nás tak dvakrát až třikrát nižší výkon nežli někde poblíž atlantského pobřeží a to už případného investora určitě zajímá.
S vodou je to v bleděmodrém totéž. Jsme prostě evropským rozvodím, reálně využitelný energetický potenciál vody je tudíž malý a nic moc s tím nenaděláme. Na přibližný výpočet výkonu vodní turbíny při známém průtoku a převýšení stačí vztah, který se učí ve fyzice někde na konci ZŠ. Největší česká řeka Labe má u Děčína průměrný průtok cca 300 m3/s. Pokud bychom chtěli v Hřensku postavit přehradu, která by nahradila jen jeden jediný blok Temelína, musela by být vysoká asi 300 m. Úsudek o reálnosti toho nechť si každý udělá sám.
Bavit se o solární energii je možné, tak v relacích soukromé elektrárničky někde na střeše chalupy, pokud je její majitel dost bohatý, či na budově nějaké organizace, která na to musí mít rovněž dost prostředků, protože solární panely a veškeré další zařízení, které z nich udělá elektrárnu schopnou dodávat 220V/50HZ, představují značně vysokou investici. Kilowat instalovaného výkonu se stále pohybuje ve statisících korun, což může být až o řád výše nežli u ostatních zdrojů, takže solární energetika se zatím jeví jako hezká a pořádně drahá hračka. Problematické je i využití, protože nejvíce energie je v letních měsících, kdy jí ovšem zase tak moc nepotřebujeme, zatímco v zimních měsících je výkon těchto zařízení pouze zlomkový a v období inverze padá prakticky na nulu. Stáčet elektrickou energii do lahví bohužel zatím neumíme.
Jako poslední zůstává biomasa. Nikdo nechce snižovat přínos biomasy a to zejména pro lokální využití, ať již se bude jednat o produkci pouze tepla a nebo i elektrické energie, kde je to už ovšem poněkud složitější. Velká energetika je však věc diametrálně odlišná. Byly to mimo jiné i ekonomické tlaky, které donutily elektrárenské společnosti stavět zařízení o velkém výkonu. Jednak dochází k určitému nárůstu účinnosti celého cyklu, ale hlavně a často podstatně klesají náklady na jednotku instalovaného výkonu i na vlastní provoz. Problém však v takovém případě nastane se zajištěním dostatečného množství paliva. Už pouhá 100 MW jednotka by za hodinu spálila energetické rostliny z několika hektarů. Pro její celoroční provoz by nám tak vycházely obrovské plantáže, o které by bylo ovšem potřeba se starat, průběžně zajišťovat sklizeň, dopravu a poté přípravu paliva. Spalování biomasy má své opodstatnění tam, kde jí je dostatek a kde je víceméně odpadem z jiné výroby, kupříkladu ve Finsku z rozsáhlého dřevozpracujícího průmyslu.

Zajímavé obrázky ze zahraničí.

Dále se dozvídáme jak je jaderná energie na trhu nekonkurenceschopná (Británie) a jak se od ní ustupuje (Německo a Belgie). Pokud jde o Británii, tak zde si autorka zjednodušila skutečnost a to tak, aby se jí to takříkajíc hodilo do krámu. Co se týče Belgie a Německa, je až úsměvné jak aktivisté přepřahají padlé koně za pochodu. V devadesátých letech byly jejich antijadernými favority USA a Švédsko. Tam už se ovšem zjistilo, že utlumit jadernou energetiku je ve skutečnosti po technické stránce mnohem obtížnější nežli politická prohlášení a protijaderný postoj se tam už stává minulostí. USA naopak mají ambiciózní plán rozvoje jaderné energetiky, a tamní university a výzkumné ústavy intenzívně pracují na vývoji moderních reaktorů 4. generace. Švédsko zase hledá cestu jak kulantně vycouvat z 22 let starého referenda o odstoupení od jaderné energetiky, protože zjistilo, že jí nemá čím nahradit. Nové alternativní zdroje totiž fatálně selhaly a vodu Švédsko využívalo ve značné míře již i dříve. A tak se teď vzývá Německo a Belgie. I tam je to ovšem jen cynický politický handl, který odborníci právem hlasitě kritizují. Někdo se prostě chce udržet u moci a protože k tomu potřebuje hlasy zelených, tak se zkrátka obětuje jaderná energetika bez ohledu na to jaké škody to může napáchat v budoucnosti. Političtí omezenci totiž vidí tak do nejbližších voleb a pak sbohem a šáteček.

Dozvídáme se, že v Německu už mají větrné elektrárny instalovaný výkon 12 GW, tj. jako 6 Temelínů, ale už se nedozvíme, že jejich celková roční produkce odpovídá zhruba jen pouhým dvěma Temelínům. Toto nízké průměrné využití je u větrných elektráren velký problém. Nedozvíme se, že i zde sílí odpor odborníků, protože proměnlivostí větru způsobené výkyvy ve výkonu těchto elektráren už při tomto množství začínají ohrožovat stabilitu elektrizační soustavy. Ona totiž regulace sítě s tisíci malých zdrojů jejichž výkon se nahodile mění každým okamžikem je dost tvrdý oříšek. Nedozvíme se také, kam až může vyskočit cena elektřiny, když skutečně přestane foukat a záložní zdroje, jenž jsou u větrné energetiky nezbytné, nestačí krýt poptávku. Nedozvídáme se bohužel velkou spoustu zajímavých věcí, které by ovšem poněkud narušily obrázek, jenž se autorka snažila vytvořit.

Krátce o ekonomice.

Na otázky ekonomiky stejně jako na řadu dalších nesrovnalostí zde už bohužel nezbývá dostatek prostoru. Za stručnou zmínku však určitě stojí, že autorka vytýká jaderným elektrárnám jejich údajnou ekonomickou nekonkurenceschopnost, ale už taktně mlčí o tom, že nebýt značných dotací a garantovaných výkupních cen, tak by větrné elektrárny neměly šanci vůbec. Elektřina z nich je totiž stále podstatně dražší nežli z jaderných či uhelných elektráren, neboť náklady na jejich výstavbu jsou poměrně vysoké, prakticky srovnatelné s jadernými, ale využití je mnohem nižší. Větru prostě nelze poručit, aby foukal pořád a patřičnou silou. Ekonomiku větrných elektráren ostatně velmi hezky popsal pan Jiří Erben ve svém článku "EKOLOGIE: Pochyby o ekonomické výhodnosti větrných elektráren" uveřejněném na Psu dne 23.7.2003. Solární energetika je na tom ještě podstatně hůře a ani biomasa se zatím podle výsledků současných studií bez garantované vyšší výkupní ceny neobejde. Je zajímavé, že u tolik propagovaných alternativních zdrojů se už naši ekoaktivisté na ekonomickou nekonkurenceschopnost tolik nekoukají.

Asi nejsmutnější na celé věci je to, že autorce jsou bezpochyby tyto skutečnosti známy, neboť jde o zcela běžně dostupné informace a přesto jsou v článku patrně úmyslně opomíjeny. Na straně jedné si ekologisté stěžují, že s nimi nechce nikdo diskutovat, ale na straně druhé si patrně neuvědomují, že podobným způsobem se seriózní diskuse prostě vést nedá.

Václav Železný




Další články tohoto autora:
Václav Železný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku