Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.7.2003
Svátek má Jakub




  Výběr z vydání
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Flikování, či nová omítka?
 >POLITIKA: Faktor jménem Hojdar aneb ČSSD v krizi
 >MÉDIA: Státní návštěva - analýza
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 7.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příhoda z multikina
 >PSÍ PŘÍHODY: Že ty zase vaříš?
 >NÁZOR: Bezpečené peníze
 >GLOSA: Boj o finanční reformu, kdo víc klame?
 >NÁZOR: Politika je si všude moc podobná
 >PENÍZE: Žít a zemřít se životní pojistkou
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POJIŠŤOVNY: Ostuda.
 >ENERGIE: Dotace na fosilní paliva.
 >ENERGIE: Mlžení kolem energetické koncepce aneb Jihočeské matky přicházejí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Minimální daň je pokutou za svobodu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
25.7. NÁZOR: Politika je si všude moc podobná
Stanislav Reiniš

Je to omyl, myslet si, že jen prostí lidé se dopouštějí činů, kterých pak litují a považují je za trapné. Dějiny lidstva jsou plné trapných situací, od upšouknutí děťátka při křtu až k situacím, zaviněným císaři, mocnáři, papeži, náčelníky a papaláši. Jednou by dějiny opravdu velkých trapasů měl někdo sepsat. Leč mluvme k věci. Já osobně považuji za jednu z nesmírně trapných situací tu, kdy Margaret Trudeauová zpívala veřejně do televize neumělým hláskem zamilovanou písničku Fidélu Castrovi, muži známému otrlostí a tvrdou rukou.
Toto vystoupení však mělo dlouhou a podivuhodnou předehru. Synáček z dobré a mohovité montrealské rodiny Pierre Elliott Trudeau se již v mládí dal na socialismus. Takové mám nejradši. Hlásají řeči o socialismu a přitom si nemusí vydělávat ani na marihuanu. Na universitách je jich plno. Jen zamávají kreditovou kartou a všechno je.
Pierre kdysi publikoval několik zajímavých článků, ve kterých prohlašoval, že v Kanadě "federalismus musíme přivítat jako cenný nástroj, která umožní dynamickým stranám implantovat socialistické vlády v některých provinciích, z kterých se pak radikalismus pomalu rozšíří ("The Practice and Theory of Federalism" ve sborníku "Social Purpose of Canada", University of Toronto Press, 1961, str. 373). To není vytržený citát, to byl smysl onoho článku, a mnoha jiných. Trudeau byl navíc obdivovatelem kubánského a čínského socialismu, Mao Ce-Tunga a mnoha jiných podobných. O mrtvých jen dobré, ale vědět se to má. Když se přidal ke kanadským liberálům, nebylo to proto, že by změnil názory. Bylo to proto, že se to hodilo, dát se do velké politické strany. A protože se celkově v politice moc mozku nepoužívá, a to nikde na světě, stal se brzy ministerským předsedou za liberály a začal uskutečňovat svoje ideje o socialismu. Moc mu to v Kanadě nešlo, lidé jsou tu tolerantní, ale neradi mění své zvyky. Přesto se mu občas něco podařilo. A tak celkem bez ostychu mluvil o "soudruhu Brežněvovi" a dopustit se výkřiku "Viva el Prime Ministro Commandante Fidel Castro!" na veřejném shromáždění na Kubě. To je jako kdyby president Edvard Beneš vykřikoval "Es lebe Parteigenosse Adolf Hitler".
Proto mohla mírně zdrogovaná první dáma Kanady zpívat svoji písničku. Leč mělo to následky, které prožíváme dodnes. Pod vedením mírně opršelého odvaru Pierra Trudeaua, Jeana Chrétiena, pomáhá Kanada budování socialismu na Kubě, a to nejvíc od doby, kdy SSSR nechal Kubu na holičkách. Konkretně to vyjednával liberální ministr zahraničí Kanady Lloyd Axworthy, který se doma bránil tím, že pomáhá mírumilovnému rozvoji demokracie na Kubě. A proto dnes kanadští podnikatelé ztrácejí na Kubě miliony dolarů. Kuba nemůže platit, dokonce ani ne za obilí, které jí Kanada dodává, a kanadští poplatníci do tohoto obchodu nevědomky investovali aspoň deset milionů dolarů. Dluhy za ostatní zboží také uhradili dobráčtí Kanaďané, a to aspoň do přiznané výše dvaceti dvou milionů dolarů. Nejvíc však Kanada platí prostřednictvím organizace CIDA (Canadian International Development Agency). Tato vládní agentura poslala již na Kubu více než 65 milionů dolarů, prý na modernizaci kubánského státu. Kanaďané platí a Castro s bohorovným klidem posílá na desítky let disidenty do vězení. Tito disidenti nechtějí nic než modernizaci, tedy demokratizaci kubánského státu. Demokratizace se nekoná.
Kanadské investice na Kubě přitahují pozornost celé kohorty stranických vůdců a hlavně Castrovy rodiny. Bude to tedy stejné jako jinde - straničtí bonzové vjedou jednoho dne do postkomunistického systému na zlatém prasátku, které budou již mít předem připravené. Proběhne to nepochybně mírově, aby náhodou někdo mocný nevisel na lucerně.
A tak současný kanadský premier prohlašuje, že by na něj jeho dlouholetý politický mentor Pierre Trudeau byl určitě hrdý. Byl by. Přitom Jean Chrétien právě projednává s ostatními "levicovými" lídry některých vlád postup proti teroristickým vládám, které berou svým občanům běžná občanská práva. Snad si lídři vzpomenou i na Fidéla Castra.

Stanislav Reiniš
Stanislav.Reinis@lf3.cuni.cz




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku