Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.7.2003
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Nekriminalizovat interrupce
 >POLITIKA: Vládní koalice: normální je lhát
 >SVĚT: Instruktáž o kanibalismu
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Se Zhoufem na výletě
 > PSÍ PŘÍHODY: Zrodil se nový rituál?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co odešlo k nožům
 >HUDBA A ZVUK: Pražská mobilní zvonohra
 >PRAHA: Starostenská zlovůle
 >PRAHA: Anonymní galerie v tunelu
 >EKONOMIKA: Trhy čekají na impuls
 >GLOSA: Kdo se nestará
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Epidemie stavebního spoření
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
29.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Co odešlo k nožům
Jan Kovanic

Rekonstrukce našeho bytečku pokračuje. I stalo se, že bylo nutno odsunout postele od zdi i od peřiňáků. Jsou to postele s úložným prostorem, který je za těch patnáct nebo kolik let našeho sídlištního obývání zaplněn až po okraj. Vánoční ozdoby, noviny ze srpna 1968, informační zpravodaje Jonáš klubu, samé vzácnosti, které ale málokdy vyjdou z útrob postelí - krom těch vánočních ozbob, samozřejmě. Ty jsou v permanenci každý rok. Kdežto zápisky z přednášek, staré třicet let? Škoda je vyhodit - i když je nikdy nikdo asi nebude už číst. Ale je to kus života. Celkem jde snad až o metr krychlový vzpomínek - kdo se v tom má hrabat? A kam to uložit? Na kontejner je ještě čas. Odsunuli jsme postele bez vyprázdnění (mám silného synka).

Za postelemi se neobjevilo nic zvláštního. Pokud tam zapadly dříve nějaké důležité dokumenty, byly vyšťárány pravítkem. Takže tu máme jenom nějaké staré návody na použití zubních kartáčků, zapadlé prášky proti bolení hlavy - a obrovské závěje párátek. Žádné lžičky.

Začaly se nám před nějakou dobou záhadně ztrácet. V podezření jsme byli všichni - ale bylo možné, že po míchání nějakélo léčivého čajíčku zapadly za postel. Tato naděje však pohasla. Lžičky se odebraly cestou nožů.

Totiž. V našem startovním 1+1 bytě na Pankráci jsme v kuchyni měli krásnou oranžovou linku Asta, naši zlatou. Vybojoval jsem ji někdy před čtvrt stoletím ve frontě v Domě bytové kultury (DBK). Do "Debílka" tehdy přišly tři kusy... A tahle kuchyňská linka měla po obvodě své odkladné plochy nevysoký rantlík. Nestála až těsně u stěny - pro nerovnost podlahy nebylo možno. A tak nám občas za rantlík něco zahučelo. V té době se nám neztrácely lžičky, ale nože. Především nože krájecí a řezací, kterými vládla hlavně žena. I já jsem s jejich pomocí připravoval svačinky dětem do školy a sobě do práce. Synek ani dcerka tehdy ještě neměli o nože zájem (teď si to vynahrazují v zájmu o meče:), takže jsme ve vzájemném podezření byli jen my dva. Nakonec jsme usoudili, že nože prostě mizí za rantlíkem neodsunutelné linky. Musela jich tam být valná hromada. Kupovali jsme nové a těšili se, že až jednou linku rozmontujeme, že budeme mít bohatou zásobu nožů.

Občas mizely i jiné věci, nakonec i ty lžičky. Když se nějaké tyhle kuchyňské propriety ztratily, říkávali jsme: "Odešly za noži". A jednou konečně došlo k našemu stěhování do přepychového 3+1 s lodžií. Asta byla demontována, odstavena - a za ní jsme skutečně našli mnoho ze ztracených věcí. Lžičky. Sešity s domácími úkoly. Kuchařku. Jenom nože ne.

Kam zmizely? Nejspíš odešly k samým prapůvodním strukturám nožství.

V novém bytě máme novou linku přistrčenou až těsně ke stěně, nože se nemají kam ztrácet. Načež nám začaly mizet lžičky. Protože nám padaly věci za postel, očekával jsem, že tam teď aspoň jednu tu lžičku naleznu. Marně. Odešly za noži.

Teď nám asi začnou mizet vidličky...

Psáno v Praze dne 27. července 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku