Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.7.2003
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Nekriminalizovat interrupce
 >POLITIKA: Vládní koalice: normální je lhát
 >SVĚT: Instruktáž o kanibalismu
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Se Zhoufem na výletě
 > PSÍ PŘÍHODY: Zrodil se nový rituál?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co odešlo k nožům
 >HUDBA A ZVUK: Pražská mobilní zvonohra
 >PRAHA: Starostenská zlovůle
 >PRAHA: Anonymní galerie v tunelu
 >EKONOMIKA: Trhy čekají na impuls
 >GLOSA: Kdo se nestará
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Epidemie stavebního spoření
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
29.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Se Zhoufem na výletě
Ondřej Neff

Podotýkám, že před několika málo dny jsem jel za přítelem malířem Martinem Zhoufem na motocyklu (na Sůze) a krátce poté, co jsem Martinovi zavolal, spadnul mi mobil do záchodu. Konec připomínky.

V neděli odpoledne jsem jezdil na Sůze po výletech, ve vlažném tempu, v krásném letním počasí, jen tak nalehko, v tričku. S Martinem jsem měl schůzku u nás doma ve čtyři. Martin přijel včas a navrhl, že bychom mohli do pizzerie v Loděnici na kafe. Dobrá. Jedeme nahoru k Waltrovce, pak dolů po Jinonické silnici a najednou maličko začalo pršet. Zastavil jsem, Martin taky. Ptám se, jestli by nebylo nejlepší se vrátit.
"Několik kapek člověka nezabije!" pronesl Zhouf historickou větu.
Jeli jsme tedy dál a když jsme se ocitli v půli cesty, spustil se druhohorní liják. Padaly kapky velikosti štamprlat s hustotou kropítka zahradní hadice a prudkostí meteorického reje. Na holou kůži krytou jen tenkým tričkem působily jako švédský střik. V kapse kalhot jsem měl mobil. Teď k němu přibyla louže. Truchlivě jsem přemýšlel o vlivu Martina Zhoufa na moje mobily. Jeden jsem utopil v záchodové míse. Druhý, zaseve spojitosti s ním, utopím ve vlastní kapse!
Jel jsem první, Zhoufík za mnou.
Ten pacholek se těší, říkal jsem se, co mu řeknu, až k té pizzerii dojedeme.
Složil jsem si v duchu několik barvitých oslovení. Ale pak jsem si řekl: tu radost mu neudělám! Před Loděnicí jsme podjížděli dálnici (samozřejmě že jsme jeli přes starou Plzeňskou, ne po autostrádě!) a pod mostem se tam choulil houfec motorkářů, kteří ponížili svoje stroje do role zmoklých slepic. A hned na to jsme potkali dva bikery, jeli směrem na Prahu, stejně jako my jen v tričku - s těmi jsme se zdravili mimořádně srdečně!
Dojeli jsme k pizzerii. Sundali jsme přilby. Zhouf povídá:
"Jsme tvrdý!"
A já mu řekl:
"Jsme blbí!"
Málo kdy se stává, že dva opačné náhledy jsou stejnou mírou správné. Jo, a ten mobil přežil kapesní lázeň bez újmy.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku