Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 30.7.2003
Svátek má Bořivoj




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Středoevropským měnám se nedaří
 >MROŽOVINY: Špidla postupuje do dalšího ročníku
 >TÉMA: Sociální demokracie programově ničí podnikatele
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Pozitivní diskriminace je nedorozumění
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na poradu ke zkušenému
 > PSÍ PŘÍHODY: Pošťačka na mušce
 >HUDBA: Creamfields - masivní hudební atak
 >POLITIKA: Skvělý přítel Špidla
 >POSTŘEH: O mapách
 >PENÍZE: Cesty důchodové reformy
 >POLITIKA: Nekriminalizovat interrupce
 >POLITIKA: Vládní koalice: normální je lhát
 >SVĚT: Instruktáž o kanibalismu
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Se Zhoufem na výletě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
30.7. MROŽOVINY: Špidla postupuje do dalšího ročníku
František Novotný

Je to zhruba 13 měsíců, co v čele Česka stojí koaliční kabinet sociálně demokratického premiéra Vladimíra Špidly. Do vedení státu se po loňských červnových volbách dostal bezbarvě působící dvaapadesátiletý vystudovaný historik, který ale pracoval jako dělník, archeolog a úředník. Po roce 1989 spoluzakládal v jižních Čechách ČSSD, v roce 1996 byl za sociální demokraty zvolen poslancem a ve vládě Miloše Zemana zastával post vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí. Pověstným výrokem, že trpí nejmenším deficitem inteligence, jej pak Zeman doporučil jako svého nástupce. V dubnu 2001 se Špidla opravdu předsedou ČSSD stal a o 14 měsíců později i vítězem parlamentních voleb a premiérem.

Špidlovo vedení ČSSD hodnotí komentátoři nejčastěji jako katastrofu, když se ukázalo, že slabinou koalice nejsou přidružení partneři, ale ČSSD sama. A právě Špidlovi se přičítá to, jak se strana drolí - že nebyla schopna vyprofilovat úspěšného prezidentského kandidáta a že to nemusí být Marvanová, ale poslanec vlastní strany, kdo pošle sociálně demokratického premiéra ke dnu.
První rok vlády se Špidlův koaliční kabinet potácel od katastrofy ke katastrofě. Vládl něco přes měsíc, když v srpnu 2002 udeřily povodně, jaké Čechy nepamatují. V září vypukla politická krize kolem výběru koaličního kandidáta na funkci prezidenta, na niž plynule navázala krize rozpočtová s extempore Hany Marvanové. Sotva byl rozpočet schválen, stala se krize kolem prezidentské volby permanentní, aby vyvrcholila 28. února 2003 volební fiaskem, když i hlasy sociálních demokratů byl prezidentem zvolen opoziční kandidát Václav Klaus.
Jako "rozbíječ"strany se Špidla zachoval i za irácké krize. Jeho vláda se fakticky postavila na stranu USA, ačkoli kongres ČSSD odhlasoval z popudu Kavana a Falbra protiamerickou petici. Leč skutečným šokem pro členstvo byla reforma veřejných financí, kterou představil sociálně demokratický ministr financí Sobotka a za niž se Špidla plně postavil, přestože se zcela příčí programu, s nímž vyhrál volby. Vystoupení poslance Hojdara z klubu ČSSD pak bylo v řetězu krizí jenom třešničkou na dortu - hrozilo že Špidla po roce skončí. Nicméně premiér zvládl i toto zaskočení, jeho kabinet nepopulární reformní zákony prvním čtením ve Sněmovně protlačil a složil tak postupovou zkoušku do dalšího ročníku.

Je s podivem, jak ta "třtina větrem se klátící", což je dojem, který Špidla vyvolává, je vlastně odolná a nezlomitelná. Buď s nehybným obličejem nebo s malým sardonickým úsměvem premiér odráží všechny invektivy jak svých spolustraníků, tak novinářů a televizních moderátorů. I na hloupé otázky (včetně těch, které klade paní Drtinová z ČT) odpovídá se vší vážností a nedá se svést k jakékoli emocionální reakci. V rozhovorech pro média je prostě neochvějný a nikdy nepřestává působit dojmem člověka, který má situaci pevně v rukou. A co je to nejpodivnější, on ji opravdu v rukou má, všechno přežil a získal oddech až do konce září.
A to mě po ročním vládním působení, kdy se Špidla ocitl na výsluní reflektorů mediální scény, vede k názoru, že se tato scéna v hodnocení současného premiéra mýlí, přičemž jako první se těžce zmýlil Miloš Zeman.

Když si uvědomíme změnu politického klimatu, kterou v ČSSD vyvolal Špidla, rýsují se události uplynulého vládního roku v jiném světle a nabývají jiných souvislostí. Soudím, že onen Zemanův výrok, jímž Špidlu designoval na svého nástupce, byl pouze ironickým bonmotem, neboť ve skutečnosti chtěl Zeman vybrat toho s "největším deficitem inteligence" - aby si uchoval zákulisní vliv na stranu. Byl to ale fatální omyl, o němž teď může na Vysočině jenom meditovat. Připomíná to trochu onen slavný omyl, když Lenin "uklidil" Stalina na podřadné místo generálního sekretáře.
O Špidlovi se říká, že si osobně čte svodky zpravodajských služeb a také přezdívka "Špidlič" o lecčems napovídá. Za prvé, přezdívky se nedávají lidem bezbarvým, bezvýznamným a studenokrevným, a za druhé, narážka na Iljiče upozorňuje na fundamentální charakter Špidlovy osobnosti, který nadřazuje principy nad praktické postupy. Takoví lidé zdánlivě působí těžkopádně a navozují dojem, že se dají snadno ovládat. Avšak dějiny ukazují, jak dokáží být "zabejčilí", což, jako historik původní profesí, Špidla sám ví nejlépe.
Přezdívka také napovídá, že Špidla se mistrně vyzná v "sekretariátových machinacích", že dokáže skvěle lavírovat mezi frakcemi, jimiž se to v současné ČSSD jenom hemží. Jak již říká název, sociálně demokratická strana je předurčena k tomu, aby byla rozpolcena mezi socialismus a demokracii a frakční boj, jehož příznakem je i vystoupení poslance Hojdara z poslaneckého klubu ČSSD, v současnosti se spíše podobá zákopové válce, v níž doslova o přežití bojují především Zemanovi sirotci. Byl to sice Zeman, kdo udělal z ČSSD nejsilnější stranu v Česku - ale za jakou cenu. Vymetl všechna levičácká zákoutí i s pavučinami a přivedl do Lidového domu podivnou sbírku exemplářů - od typického západoevropského levičáka Kavana, který mu měl získat kontakty do Evropy, přes odborového vůdce Falbra, jenž dostal senátní trafiku, až po exkomunistického aparátníka Šloufa, jenž zase dal k dispozici kontakty na bývalé soudruhy. Tato kamarila se pak vezla na vlně populismu a není od věci předpokládat, že i volební program ČSSD nesl tuto výrobní značku - že jej Špidla spíše zdědil, než vypracoval.

Neschopnost koalice dohodnout si po vítězných volbách v koaliční smlouvě společného kandidáta na prezidenta přímo bila do očí, takže se dá těžko věřit, že Špidla, jenž se za uplynulý rok ukázal jako obratný stratég, by byl tak hloupý a koalici nepředložil taktický plán k prezidentské volbě. A jestli tak neučinil, muselo pak tou být taktikou ono nepředložení - s cílem, který je jasný zpětně. Jediným kandidátem, který by měl za koalici šanci na zvolení, byl Miloš Zeman, avšak jeho zvolení nesměl Špidla připustit - byl by to jeho politický konec, dohrál by roli toho pitomého "bílého koně", kterou pro něho Zeman napsal. A proto všechny ty pseudoankety a pseudovýběry nevolitelných kandidátů, jako např. Bureše, byly jen kouřovou clonou, která měla oslepit Zemana, aby nenašel cestu na Hrad.
O co šlo, ukazuje případ Karla Srby. Tento zpravodajec pochybného charakteru měl vazbu na skupinu Zemanových poradců kolem Šloufa, a pokud tito lidé byli u vesla, nedala se jeho kauza otevřít. Teprve poté, co mu z Hradu kryje záda "neutrální" Klaus, se Špidla pustil do vyčištění chléva, který třeba na Zamini zbyl po Kavanovi a po Zemanovi všude jinde - od projektu dálnice D47 až po akci "Čisté ruce", která ironií osudu uspěla jenom v jednom případě - v případě jeho vlastního ministra financí Iva Svobody. Teprve po výměně stráží v Lidovém domě se znovu rozběhly kauzy Českého domu a Štiřín, a když Cyril Svoboda vyrukoval s podivným hospodařením s tajnými spisy, jaké prováděl Kavan, Špidla se potěšeně usmíval.

Na rozdíl od idealisty, který se raduje, že na darebáky konečně došlo (aspoň trochu), cynik může prohlásit, že jde jenom o vyřizování účtů, že toliko jednu kliku nahradila druhá - že místo zemanovců tu máme špidlovce a grossovce, kteří se spojili, aby likvidovali jiné frakce a převzali režii ČSSD do svých rukou. Nehodlám dělat žádného morálního arbitra, pro analýzu toho, jak si Špidla počíná, jak mazaně se mezi frakcemi v ČSSD točí, to nemá význam. Ať už si nachází spojence v různých křídlech strany z jakýchkoli důvodů, ideálních či přízemních, faktem je, že si je nachází chytře a že reforma veřejných financí, k níž dal Sobotkovi zelenou, je vylicitována na fous přesně.
Kdyby více přitvrdil, již by odpor v ČSSD nezvládl, kdyby o chlup změkl, narazil by na koaliční partnery a vláda by se poroučela též. Samozřejmě že kalkuluje s tím, že nikdo z koaličních politiků a vlastně ani nikdo z poslanců se nechce vzdát výhodných sinekur, takže pád vlády a předčasné volby si ještě donedávna nepřála ani opoziční ODS. Nicméně i u toho nejsilnějšího luku se dá přetrhnout tětiva. A tak mi nezbývá než zopakovat, že Špidla je mistrem v tom, jaký tlak si může dovolit.

Soudím, že do jeho strategického arzenálu patří jak maska poněkud natvrdlého chaotika, kterou nosí - tak legenda o rozpadající se ČSSD. Co se týče toho druhého, je to více než legenda, avšak právě v chaosu, jež nyní v sociální demokracii panuje, se Špidla cítí jako ryby ve vodě. Zde může uplatnit svoji znalost "hry", kombinační smysl a umění vyjednávání.
Jelikož mám k dispozici jenom mediální "otevřené zdroje" a nikoli zákulisní informace, mohu toliko odhadovat, že Špidla je nepochybně přesvědčen o morálnosti a ušlechtilosti svých důvodů, a že účelová spojenectví, např. s Grossem, pokládá za nutná ve prospěch "socialistické věci", že dobře zná svého Machiavelliho, a že nepochybuje o žádném z politických kšeftů, jimž se nemůže vyhnout, neboť je to on, kdo vydělá. Což ale nemusí být pravda.

Také je smutným faktem, že chaotismus ČSSD, v němž se Špidla cítí králem, se za ten rok již stihl přenést do státních institucí, najmě do exekutivy a jí podřízené administrativy. A proto, při vší úctě k jeho politické obratnosti, k níž je mu možno jen gratulovat, bych dal přednost jinému premiérovi. A jiné vládní straně. Nicméně právě proto, že je mistrem politické hry, Špidla postoupil do druhého vládního ročníku a k další rozehrávce dojde až v září. Bude navýsost zajímavé, zda se mu přes prázdniny podaří dokoupit otevřené barvy, nebo jestli to bude Topolánkova ODS, která si dobere tak silné trumfy, aby stačily na vynikajícího stratéga, jenž se skrývá za strnulým obličejem současného českého premiéra.

Psáno v Praze 29. 7. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku