Když jsem odcházel z garáže, na lavičce ležely dvě motocyklistické rukavice. Teď jsem tam našel jen jednu. Bart o tom ví své.

"Kdybys je dal do přilby, nestalo by se to," komentoval David, můj syn. Svatá pravda! Motocykl učí kázni. Poznal jsem to v červnu, když jsme byli s Davidem na cestách ve Francii. Je to na motorce trochu jako na,. lodi, jak si představuji život na lodi: co není uvázané, co není na svém místě, co není pořádně ošetřené, to smete voda - na lodi. Na motorce to urve vítr. A v garáži to sežere pes.

Nemůžu se na Barta zlobit. Rukavice byla špinavá, pořádně propocená, promaštěná, umolousaná, jen já jsem v ní najezdil 14 tisíc kilometrů a přede mnou ji používal David. Pořádně jetý kus kůže. Který pes by odolal? Některý snad, Bart nikoli.

Nemáme zahradu o rozměru Průhonického parku, to opravdu ne. Ale přesto že má komorní rozlohu, najde se na tí tisíc a jedno místo, kam se dá rukavice zahrabat. Jistě že ji zahrabal! Měl frňák od hlíny. Jednou ji najdu, ale to už bude plesnivá a prolezlá červy - jako jsem onehdy našel boxerskou rukavici. Má své místo na horní polici, nechal jsem ji v dolní polici. A Bart, tento věčně bdělý strážce pořádku, ji okamžitě popadl a zmizel s ní.

Kdyby tak bylo možné s ním komunikovat ve smyslu "hledej..." Nebo kdyby bylo možné mu dát tu zbylou rukavici a sledovat, kam ji ponese, v naději, že ji zahrabe vedle té první. Nevedlo by to k výsledku. Bart není logik. Bart je živel.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku