Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 31.7.2003
Svátek má Ignác




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Země oplývající televizními experty
 >HUDBA: Beatles zmodrali
 >ŽIVOT: Co se jeden naučí za 37 let.
 >PENÍZE: Proč nechci byt na hypotéku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Lahůdka pro milovníky silných zážitků
 >PSÍ PŘÍHODY: Záhada ztracené rukavice
 >MÉDIA: A v kantýně jsme ještě nebyli, generále…
 >POSTŘEH: O noze
 >NÁZOR: Pindík krále Leara a všelidové vlastnictví.
 >MEJLEM: Čekání na Mesiáše II - aneb o odpovědnosti
 >NÁZOR: Saddámovi synové
 >Súdánské peklo na zemi
 >EKONOMIKA: Středoevropským měnám se nedaří
 >MROŽOVINY: Špidla postupuje do dalšího ročníku
 >TÉMA: Sociální demokracie programově ničí podnikatele

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
31.7. ŽIVOT: Co se jeden naučí za 37 let.
Jan Hurych

Co se jeden naučí za 37 let.
(Poprvé otištěno v periodiku Newsletter, Georgian Bay Chapter of PEO).
Jan B. Hurych

PEREX: Napsal jsem schválně "jeden" a to ještě jen v jednotném čísle, protože budu mluvit jen za sebe. Což ovšem vzbuzuje hned další otázku: proč zrovna za 37 let? Odpověď je prostá: tolik let jsem byl totiž inženýrem, z toho 27 let v Kanadě.


Byl jsem požádán, abych napsal něco o mých zkušenostech za tu dlouhou dobu a tak jsem zapnul word-procesor a začal jsem nahřívat můj myšlenkový procesor, mou šedou hmotu mozkovou. První chyba - mělo to být obráceně, jak jsem hned zjistil, neboť jsem nemohl přijít na to, co by to vzácné Něco mělo vlastně být. Hned mě napadlo, zda jsem vůbec schopen o tom Něčem psát? Nu ano, učil jsem se v životě hodně. Druhá otázka byl víc pesimistická: naučil jsem se ale právě to Něco? Jinak řečeno - jak mnoho z toho naučeného bylo opravdu také i užitečné? A tak to tady máte: co se jeden naučí za 37 let.

Před mnoha lety, když jsem začínal, jsem byl ještě mladý a zdravý, ale měl jsem jen málo zkušeností a to ještě většinou jen z prázdninových zaměstnání. Ovšem byl jsem plný energie, ambicí a hlavně chuti něco dokázat. Celý svět byl můj - alespoň na chvíli, že ano. Ale pak jsem pochopil o co jde, začal jsem se učit a nepřestal jsem do dneška. Abyste mě dobře chápali: čím víc jsem se naučil, tím víc skromnosti pronikalo do mého vědomí i podvědomí. Ano, čím víc chyb jsem udělal, tím víc jsem se naučil - zatímco čím víc jsem se naučil, tím míň chyb jsem pak dělal - teda alespoň doufejme.

Naučil jsem se o síle, která je v naučených vědomostech a také o důležitosti získaných zkušeností. Protože vědomost bez zkušenosti je jako auto bez kol. Na druhé straně ovšem zkušenost bez vědomosti je jako kola bez auta.

A tak jsem dělal ve výzkumu, v designu či konstrukci, ve výrobě, v kontrole kvality, na zkušebně, napsal několik technických článků a milion reportů neboli hlášení (teda alespoň jeden milion z nich byl určitě zbytečný). Také jsem učil na univerzitě - znáte to, to je místo, kde se pořád ještě ptají tu impertinentní otázku "Proč se to vlastně děje?". Potkal jsem také v životě mnoho inženýrů a musím vám říci, že to jsou podivní chlapíci. Žádný z nich by se nehodil za prodavače ojetých aut: dávají totiž přednost pravdě a zase jen pravdě. Ale to už je tak dáno jejich zaměstnáním.

Také jsem dělal to, co měly jinak udělat sekretářky, účetní, kresliči, opraváři počítačů, plánovači či někdo jiný. Ne, že by to bylo v náplni mé práce, ale prostě to už je asi takové pravidlo, které říká: "Inženýr je člověk, který je dost chytrý na to, aby dokázal udělat cokoliv a dost hloupý na to, aby to dělal za ty druhé." Také to z nás dělá něco speciálního. Je mnoho důvodů, proč se člověk chce stát inženýrem, ale jestli čekáte vděčnost, něco vám prozradím: budete ve špatném byznysu.

Navzdory tomu všemu jsem našel ve svém povolání opravdové uspokojení. Pocit, že jste částí něčeho unikátního, že jste byl u toho, když se dělalo tohle nebo stavělo tamto, že jste stvořitel věcí, které chodí a navíc jsou ještě užitečné... to jsou momenty, kdy vím, že jsem si vybral dobře.

Také jsem se naučil vážit si zdravého - dříve se říkalo selského - rozumu. Ten spočívá v tom, že:

a) opravdu víte, kam vlastně máte namířeno,
b) najdete nejlepší způsob, jak se tam dostat a
c) držíte se pořád té správné cesty.

Protože, věřte mi, uspokojení je jistě v tom, že se tam dostanete, ale skutečné potěšení je právě v samotném cestování . . .


Tento článek je z elektronické knihy ILUZE A VIZE, která vyšla v edici KNIHY OFF-LINE. Kniha se dá číst tím prohlížecem, kterým zrovna čtete toto a je ke stažení zdarma pro Členy klubu KČK. Chcete se stát členy klubu? Napište si nám na adresu hurychj@tnt21.com - jedinou podmínkou je, abyste připsali, co od knihy očekáváte.



Další články tohoto autora:
Jan Hurych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku