Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.8.2003
Svátek má Dominik




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Temelín, vycpaná kuna a větrné elektrárny
 >DOPRAVA: České dráhy vzdaly boj o cestující
 >GENTLEMAN: Všeho s mírou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dovolená, jaká by se ani Moby Dickovi nepřihodila
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problém poslední míle
 > PSÍ PŘÍHODY: Bartův recept na vedro
 >Z CEST: Globalisace
 >ZDRAVÍ: Divoký losos zdravější chovaného
 >FEJETON: Ztráta paměti
 >NÁZOR: Ježišikriste, my se bez tebe neobejdeme!
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Záporná daň je chytrá
 >POVÍDKA: Aděl smrti
 >POLITIKA: Chybí účinný zákon o střetu zájmů
 >DOPRAVA: Hloupost, závist nebo ...?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
4.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Dovolená, jaká by se ani Moby Dickovi nepřihodila
Jan Kovanic

Protože rekonstrukce našeho bytečku pokračuje a protože je těžko bydleti bez záchoda, ponechali jsme řemeslníkům klíče a práci a sami se vypravili na pobyt do našich oblíbených Slap. Autem jsem odtud v práci na Žižkově za stejných padesát minut jako MHD z rodných Lužin, po noční směně se vyspím uprostřed slapských hvozdů, daleko od civilizace, vysoko nad štěbetajícími plážemi. Žena si také odpočine. Poblíž vrchu Vyhlídka se choulí přívětivý penzion charakteru téměř horského: Dřevěná patrová budova s rozsáhlou zasklenou verandou s nápisem "Rekreační a školicí středisko Na Vyhlídce" na štítě. Prvorepubliková klasická výletní restaurace. Vyplétané židličky, prostřené ubrusy, výhled do zeleně. Po večerech sem přicházejí chataři na pivo, do tmy měkce září zahradní svítidla. Zavedly nás sem ze silnice od Štěchovic slibné šipky s nabídkou ubytování i stravování.

Nejprve jsme odjeli s prázdnou: V červenci zde sídlí dětský tábor, proto se tu ani pro hosty nevaří. Po pondělku 28.7. přijďte, bude volno, budete mít pro sebe celou chatku, uvaříme vám snídani, oběd i večeři. Minulé úterý po obědě jsme tu byli cobydup. První zádrhel byl, že se pro hosty opět nevaří. Druhý, že chatičky jsou "zdevastované" po dětech, takže nám bylo ubytovati se v patře. Při stoupání po dřevěných schodech mizely představované hvězdičky. Na omítce decentní váleček, do výše metru pak přilepený odchlipující se koberec Jekor. V pokojíčku samém dojem zlepšují čistě povlečené postele a palandy. Svítí jedno světlo ze dvou. Ve skříních jsou zbytky jídla, stejně jako na střeše pod oknem mansardy. Odpadkový koš zde není - chodí se za ním na chodbu. Možná je to tak i lepší - když se ani v těchto parnech nevynáší. Patrem se line slabá charakteristická vůně moči. Na záchodě svítí jen jeden světelný okruh. Kohoutek se studenou vodou je tu digitální - teče silně, slabě nebo vůbec ne. Jsou tam ještě hosté v jednom pokojíku - láce 130 Kč za noc zlákala několik patrně zahraničních dělníků. Opilí zvracejí na pánském i dámském záchodku jen první noc - naštěstí to stihli. Raději chodíme do přízemí.

Záchody a umývárna s dlaždičkami v přízemí se tváří opět prvorepublikově útulně. Tady poznáte pravý smysl úsloví, že něco "pamatuje lepší dobu". Ovšem na pánském záchodě opět chybí koš na odpadky. Po umytí rukou není kam dát použité papírové ručníky. Na chodbě jsem z profesionálního zájmu nahlédl do pootevřeného elektrického rozvaděče. Páka hlavního vypínače je ulomená.

Všude je patrný rozpor dávné podnikatelské tradice a "neziskové" současnosti. Diakonie Úpice, která má objekt pronajat od Fondu dětí a mládeže za spíše symbolické nájemné až do konce roku 2005, snad ani nesmí mít žádný příjem. Šetření na nákladech je zde doslova hmatatelné. Jsou zde patrny stopy marné údržby, snahy po zachování zdání penzionu - v protikladu se zásahy, které se snaží hosty odradit: Nové poutače versus nevaření. Pracovitost uklízečky v chatičkách versus nevynášení odpadků v "penzionu". Ochotný pan "diákon" versus rezavý připínáček bodcem nahoru pod prostěradlem.

Zaujal mne "vklenek" v pokoji. Bylo do něj vidět odvedle, z půdičky, do které vedly dveře s utrženým zámkem. Za rozlámanou dřevěnou stěnou bylo - umyvadlo, o které nás připravily zamčené a zatapetované dveře vedoucí z našeho pokojíku. Ale co byste za ty prachy chtěli? Pokoje s květinami za velkými světlými okny? Přátelské posezení u udírny? Bazén - aspoň pětimetrovou kruhovou nadzemní nádrž?

To všechno tu skutečně je - u vedlejšího patrového zděného domu s dřevěnými arkýři, kde bydlí personál...

Zlatá Bludná Nora, zlatý Ouhor! Tohle by se na dovolené nepřihodilo ani Moby Dickovi...

Psáno v Praze dne 2. srpna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku