Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 5.8.2003
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >TÉMA: "Manželství" gayů a lesbiček
 >HISTORIE: Totální válka aneb dějiny per partes
 >POLITIKA: Extremismus Josefa Zieleniece
 >POLITIKA: Je Klaus obětí propagandy?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vilínovo vzkříšení
 >PSÍ PŘÍHODY: Rychložrout obecný
 >TÉMA: Podpořit homosexuální manželství?
 >NÁZOR: Vodáci, znásilnění... atd. (díl.3)
 >HUDBA A ZVUK: Jak vlastně tu hudbu posloucháme
 >ŠKOLSTVÍ: Ach ty naše školy
 >EKONOMIKA: V ekonomice USA začíná růst
 >LITERATURA: Postkomunistická brutalita a starokomunistický řehot ze záhrobí
 >GLOSA: Nová kapitola tragédie českého soudnictví.
 >FILM: Líbejte se, s kým je libo
 >PENÍZE: Sliby chyby českých bank

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
5.8. Bezvýchodná spirála násilí
(nov)

Celý víkend ruští záchranáři vyprošťovali z trosek vojenské nemocnice v severoosetinském Mozdoku ostatky více než 50 obětí pátečního atentátu. Bohužel, tímto útokem se Čečensko nepřiblížilo svobodě ani o milimetr, ale vzdálilo o další metry. A totéž platí pro Palestinu - každý teroristický útok na Izrael vede k eskalaci odvety, takže vznik nezávislého palestinského státu nepřibližuje, ale spolehlivě oddaluje. I přes dojemné články, které v případě Čečenska píše Petra Procházková, se nejen české, ale i světové veřejné mínění obrací zády k "boji za svobodu", který je veden atentáty a teroristickými útoky na civilisty.

Zákeřné akce, zaměřené na civilní obyvatelstvo "utlačovatelské" země, bylo možno pokládat byť s pochybnou věrohodností za národně osvobozenecký boj jenom za specifické konstelace bipolárního světa, kde teroristům image bojovníků za svobodu opatřoval buď SSSR nebo - USA. V systému dvou soupeřících supervelmocí se dalo lavírovat a získávat krytí a logistickou podporu tu z jedné, tu z druhé strany. To však ale pádem SSSR a jeho komunistického impéria skončilo a z geopolitických důvodů jsou dnes Rusko a USA ve vztahu k terorismu dokonce na jedné lodi.

Nicméně i pak existovaly země, které měly mocenské důvody hrát teroristickou kartou, např. Libye, Afghánistán, Súdán, Irák, Írán. Ať už kvůli tomu, že nebyly schopny kontrolovat vlastní území, či kvůli tlaku na sousedy, antiamerikanismu nebo tzv. antiimperialistické politice tolerovaly na svém teritoriu výcvikové tábory teroristů a tu a tam přistupovaly i k více nebo méně skryté podpoře financemi a zbraněmi. Avšak i toto se po 11. září 2001 změnilo. Obsazením Afghánistánu a čerstvým dobytím Iráku USA daly jasně najevo, že podobnou toleranci trpět nebudou - bez ohledu na to, co tomu řekne zbytek světa - takže území, na němž se mohou teroristé organizovat, tají jako ledovce v Golfském proudu.

Ztráta organizačních základen se sice dá v době Internetu nahradit sofistikovanými komunikačními technologiemi, avšak nedá se nahradit materiální podpora zaniklého bipolárního světa a hlavně se nedá nahradit ztráta nimbu "ušlechtilých bojovníků za svobodu". S výjimkou ultralevých (a někdy jen levých) organizací, jež samy mají blízko k teroristickým metodám, teroristé, ať vedou jakkoli ušlechtilé řeči, ztratili i zbytky přízně světové, najmě západní veřejnosti a hlavně prohráli mediální boj. Proto jejich akce nemohou vyvolat nátlakové akce v metropolích a následné "změknutí" protivníků - naopak je to postižená veřejnost, která tlačí na eskalaci odvetných opatření, jakým je i "plot" v Izraeli - obdoba nám tak důvěrně známé železné opony.
Ani kdyby komanda polního velitele Basajeva vyhodila do vzduchu tucet dalších nemocnic, Rusko Čečensko nevyklidí. I když Hamás zorganizuje další desítky sebevražedných atentátů, Izraelce to do moře nezažene (když je tam nezahnaly ani tři války) ale vznik samostatného palestinského státu se odsune do nekonečna. Terorismus tak jenom roztáčí bezvýchodnou spirálu násilí a teroristé - nikoli „okupační jednotky“ - jsou dnes největšími škůdci svých národů, za jejichž svobodu údajně bojují.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku