Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 6.8.2003
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Senát a tajná volba
 >MROŽOVINY: Jak neodeslat telegram
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (3)
 >SVĚT: Mazaný muž na Bosporu?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problémy se vstáváním
 > PSÍ PŘÍHODY: Jak se Bart ztratil a nebyl k nalezení
 >ZAMYŠLENÍ: (Ne)tolerance
 >EKOLOGIE: Se světem je všechno v pořádku
 >POLITIKA: Přátelé a nepřátelé amerického prezidenta
 >TÉMA: Je vojenská služba neústavní?
 >NÁZOR: Svěříme dítě homosexuálnímu manželskému páru?
 >PRÁVO: Nešťastné hry s Ústavním soudem
 >EKONOMIKA: Snížení sazeb ČNB se promítlo do odhadů
 >KULTURA: Omalovánky pro všechny
 >PENÍZE: Jak si vzít úvěr a nezbláznit se

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
6.8. MROŽOVINY: Jak neodeslat telegram
František Novotný

Z pěti sourozenců je moje maminka nejmladší. Když se v roce 1921 narodila, bylo její nejstarší sestře Hermíně už 10 let a moje babička usoudila, že je dostatek stará, aby se místo ní starala o nejnovější přírůstek do rodiny. Však se jí to bude hodit, až bude mít vlastní dítě. Tím vzniklo mezi oběma sestrami úzké citové pouto, které způsobilo, že ze všech příbuzných jsme udržovali pravidelné styky jenom s tetou Hermou a její rodinou. Jezdil jsem k ní na prázdniny do Vsetína a později, když se přestěhovala do Prahy, jsem u ní vždy přespával, když mě různá vyřizování zavála do matičky stověžaté. A když jsem se i já před pěti léty přesunul do hlavního města, vzájemné kontakty ještě zesílily.

Je třeba říci, že i přes svůj vysoký věk je teta v obdivuhodné kondici. Stále zvládne osmikilometrovou túru na Šumavě, s dcerou, dnes již též penzistkou, jezdí na autokarové zájezdy a pravidelně chodí na koncerty a do divadla. Vůbec netrpí nějakou stařeckou demencí a nepřestalo jí to svěže myslet ani po oslavě devadesátky. A o to více mě mrzelo, když jsem minulý pátek prošvihl gratulaci k devadesátým druhým narozeninám, jak já říkám, své nejmilejší tety. Ono to sice není kulaté jubileum, ale zase se často nestává, abyste přáli k tak vysokému číslu.
Jelikož měla teta v sobotu odjet do penzionu v Jánských Lázních, slavila narozeniny již v pátek a já si plánoval, že jí večer telefonicky pogratuluji. Avšak v létě jako tažní ptáci přilétají na návštěvu rodného hnízda exulanti ze zámoří a mezi nimi i ti, kteří čtou Neviditelného psa, nebo se na jeho tvorbě podílejí - jako třeba Milan Vosáhlo, jenž v kanadském Edmontonu vydává e-mailovou verzi NP. Je pochopitelné, že na seznamu těch, které chtějí ve staré vlasti navštívit, jsou i jména spolupracovníků domácích, a tak v pátek večer Milan a jeho žena Marion zakotvili u nás.
Kdo zná Milanův epický způsob vyprávění téměř homérovské šíře, pochopí, že jsem si na gratulaci tetě vzpomněl v posteli až v sobotu ráno. Žena navrhla poslat telegram na ozdobném blanketu, abychom tu blamáž nějak vyžehlili. Poté, co mi matka (která gratulaci sestře neprošvihla) z Brna telefonicky potvrdila tetinu adresu v Jánských Lázních, vyrazili jsme něco po deváté na poštu Praha 10 Strašnice.

Musím předeslat, že jsem měl jisté pochyby, zda v době mobilů a SMS telegramy, natož na ozdobných blanketech, ještě vůbec existují. Nicméně na seznamu služeb byly uvedeny a mladá poštovní dáma, když jsme se u levé krajní přepážky dostali na řadu, sice poněkud zaváhala nad neobvyklým přáním, ale připustila, že telegram opravdu odeslat lze. Strašnická pošta má přepážky za průhledným sklem uspořádány do podkovy kolem haly, takže jsme mohli sledovat, jak ona dáma ochotně obíhá přes všechny přepážky celou halu dokola, aby na protilehlé straně vyhrabala věkovitý formulář na odesílání telegramů. Předala mi jej s doporučením, ať jej předám úřednici za přepážkou doporučených zásilek, jediné další, která byla v sobotu obsazena.
Sesmolil jsem tedy pozdravný text (vlastní propiskou - ty časy, kdy byly na poštách k dispozici kalamáře s inkoustem, v němž plavaly mouchy, a rozskřípaná ocelová pera jsou bez náhrady pryč) a zamířil k doporučené přepážce doporučených zásilek, když ona mladá poštovní dáma na mě začala horlivě mávat a lákat k doposud zavřené přepážce v rohu.
Při předávání formuláře jsem vyjevil, že se jedná o telegram blahopřejný a s omluvným výrazem na líci připojil, že bych si přál předání na ozdobném blanketu, jestli pošta tento přežitek dob minulých stále vede. Mladá dáma opět zaváhala a pak opět připustila, že to lze. Muselo to být ale komplikované, neboť si zavolala na pomoc druhou mladou poštovní dámu, které se otázala, jestli neví, kamže ty ozdobné blankety zahrabaly.

V tomto okamžiku došlo k zajímavé mezihře, která má možný dvojí výklad. Čtenář skeptický a podezíravý může tvrdit, že za tím byla pouhá lenost, snaha vyhnout se hledání vzorníku ozdobných blanketů a otravné polozapomenuté agendě s odesíláním telegramu, čtenář optimistický, důvěřivý a altruisticky lidumilný zase může usuzovat, že za reakcí oné druhé dámy byla snaha pomoci bližnímu a hlavně ušetřit mu nehorázné peníze. Ponechávám na vůli každého, aby si zvolil odpověď podle svého naturelu.
Faktem je, že ona posila se na mně vzdorně podívala a pak prohlásila, proč chci vyhodit stovku za ozdobný telegram, který notabene bude na místě až v PONDĚLÍ - v době, kdy dojde i obyčejný dopis!
Přiznám se, že jsem konsternovaně mlčel a byla to moje lepší polovina, která telegram stornovala. Šli jsme koupit do trafiky přání, což i se známkou stálo 22,60 Kč, na lavičce je opatřili textem a vhodili do vedle na zdi zavěšené poštovní schránky s výběrem ve 13.00. Jestli teta v pondělí přání opravdu dostala, není mi do této doby známo - nechci ji nahánět nějakou telefonickou výzvou do penzionu.

Z výše uvedeného příběhu vyplývá, že možnost podat telegram sice stále u České pošty teoreticky existuje, ale toť vše. Telegramům se kdysi říkalo jiskrové depeše, neboť tzv. jiskřiště bývalo opravdu součástí dřevních telegrafních přístrojů. Nicméně důležitější byl přenesený význam onoho názvu, neboť jiskra je symbolem bleskové rychlosti. Pochopitelně, v dnešní době po stránce fyzikální telegramy jiskrovými depešemi nejsou, ale s tím starým jiskřištěm jakoby ztratily i onu rychlost blesku. Podle ceny mají váhu zlata a podle dodací lhůty olověné nohy.

Psáno v Praze 4. 8. 03


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku