Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 7.8.2003
Svátek má Lada




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Konec povinné školní docházky?
 >ŽIVOT: "Nigerijský dopis" od stavební spořitelny
 >MÉDIA: Česká digitální média VII. - Změna vládní Koncepce.
 >SPOLEČNOST: Diskriminace?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Hnusné? Ne. Skvělé!
 >PSÍ PŘÍHODY: Není každý den posvícení
 >ADSL: Další habaďůra Českého Telecomu
 >POLITIKA: Odmítnutí ústavních soudců je dobré i špatné
 >Stanovisko platformy ZUI k současné situaci kolem ADSL služeb
 >GLOSA: Sliby se slibují, blázni se radují
 >PENÍZE: Konečně plnohodnotné pojištění karty?
 >POLITIKA: Senát a tajná volba
 >MROŽOVINY: Jak neodeslat telegram
 >CO KDYŽ: Kdo svalil kámen? (3)
 >SVĚT: Mazaný muž na Bosporu?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
7.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Hnusné? Ne. Skvělé!
(eff)

Dnes, tedy ve čtvrtek 7. srpna, pořádá IDIF (Institut digitální fotografie) už druhý seminář na téma "ateliérová fotografie". IDIF, toť jsem i já a jsem tudíž šest hodin na place a svítím a vysvětluju a aranžuju a opravuju a učiteluju.
Poprvé jsme seminář pořádali v úterý. Radil jsem se s Davidem,mým synem fotografem, na jakých objektech fotografické techniky demonstrovat. On má grafárnu, já Institut výtvarné fotografie, takže v něčem byla shoda jednoznačná: musí to být především cihla. Cihla se fotí a fotit musí a bude fotit vždycky, už kvůli tomu šoku, že žák má fotit cihlu -. je to taková "léčba neklidem". Pak se musí fotit sklo. Vybírali jsme vhodnou skleničku, protože ta se při focení vždycky rozbije (kupodivu, v úterý se to nestalo). Pak něco lesklého, kovového - zvolil jsem nerezovou cukřenku. A nakonec jsem si přál něco kulatého.
V garáži jsem objevil prastarou, zpuchřelou boxerskou rukavici.
"To neber, to je hnusný," namítal David. Což o to, hnusná ta boxerka je. Nějak ale se mi zalíbila a vzal jsem ji sebou i přes jeho námitky.
A ve výsledku?
Posluchače nadchla. Žádnému objektu nevěnovali tolik zájmu a tolik píle, jako té omšelé boxerské rukavici. Snad je vzrušovala představa, kolik zápasů prodělala, do kolika nosů se trefila, kolik krve a potu na ní ulpělo.
Tu patinu získala po dvaceti letech povalování v naší garáži, to jsem ale nezdůrazňoval. Legendy se mají vytvářet, nikoli bořit.


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku