Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.8.2003
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >ROZHOVOR: O manželství gayů a lesbiček
 >POLITIKA: Kolik zdravých stran má naše Česko ?
 >NÁZOR: Stávka učitelů neřeší v postatě nic
 >STORY: Smutný osud dítěte vyhozeného do odpadků dojal mnohé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenuté přilby
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem chtěl uspíšit běh událostí
 >Z CEST: Kultura u níž chybí její ministerstvo
 >GLOSA: Česká nezávislost
 >POLITIKA: Obětí propagandy jsou občané!
 >MÉDIA: Miloš Zeman potřetí usvědčen ze lži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 9.
 >LITERATURA: Čile obchodovaný šmejd
 >PENÍZE: Ruleta měnového rizika
 >CHTIP: Překlad inzerátů na byty a nemovitosti
 >TÉMA: Konec povinné školní docházky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
8.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenuté přilby
(eff)

Opravdu bych si přál, aby den měl 48 hodin a každá aby byla dvakrát delší, než ta normální! Někdy si připadám jako motorová myš. Na tryskový motor, samozřejmě. Takže se stávají všelijaké věci: mám být za pět minut deset dopoledne na Vinohradech. Vstávám v šest, s ranními úkony včetně venčení Barta jsem hotov dejme tomu v půl osmé. To už mám zapnutý počítač a stáhnuté maily. Sednu ke klávesnici a spustím si svůj tryskový motor. Najednou koukám, ono je čtvrt na deset!
Nechám práce, navléknu holinky, bundu, vytáhnu motorků Sůzu z garáže, zapnu poplašené zařízení, vyjdu z garáže, zamknu vrata, koukám na hodinky, říkám si: tohle stihnu hladce! No jo, jenže si uvědomím, že jsem přilbu zapomněl uvnitř té garáže.
Musím počkat, než doběhne startovací proces poplašeného zařízení. Pak teprve - když už je poplach nastražen - otevřu garáž, jenže bůhví jak a proč, poplašené zařízení začne se plašit! Hned vystrčí hlavu sousedka Miládka, ujišťuju ji, že je vše OK, vytáhnu přilbu, už kašlu na poplašňák, nastartuju Sůzu a jedu... a zatím poplašené zařízení po mobilu posílá temné varování, že dům doktora Neffa je napaden - dostane ho i David, hned se vyplaší, telefonuje mi, já to neberu, protože jedu na motorce, jedu jak to jen jde v hustém městském provozu.
Dojedu na schůzku včas. Přesně za pět minut tři čtvrti na deset.
Jsem tu sám.
Volám parťáka, se kterým jsem se měl setkat, kdepak vězí.
"Kde vězím? Vždyť jsme byli domluvení na za pět minut deset!"
Ano, práce platná málo kvapná a naopak.


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku