8.8. PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem chtěl uspíšit běh událostí
(eff)
Včerejšek byl dnem uspíšených událostí. Obvykle to uspíšení končilo fiaskem. Zde vypíši
poslední uspíšení onoho dne.
Domluvil jsem se s kamarádkou, že půjdeme do divadla. Domluva zněla tak, že mne
vyzvedne autem doma a pak společně pojedeme. Čas běžel, já měl mnoho práce, ona také, čas
se nachýlil a začalo to být napínavé. Abych si uklidnil nerv, vyšel jsme s Bartem na palouk
před hotelem Blaženka, aby si pejsek trochu užil - až kamarádka přijede, strčím Barta za
plot, nasednu a odjedeme.
Volala mobilem, že vězí v zácpě. Dobrá, počkám.
Pak mě ale napadlo, že je zbytečné, aby jezdila pro mě až nahoru na kopec a pak zase
dolů a odsud do divadla. Stačí, když seběhnu s kopce a počkám před trafikou v ulici
Ostrovského a tím se ušetří určitě deset minut!
Skvělý nápad jsem hned zamobiloval dolů do té zácpy. Souhlas, sejdeme se před trafikou.
Zavolal jsem Barta, vrátil jsem se domů,. sundal jsem mu košík, dal ho do předsíně na
truhlu, Barta vystrčil na zahrádku a jdu k brance, kde zjistím, že jsem si doma zabouch
klíče v tom momentě, kdy jsem kladl košík na truhlu!
Za Bartovy asistence jsem musel přelézt zeď (bavilo ho to převelice) a vypůjčit
si od sousedky Miládky klíče.
"Kde vězíš?" mobilila mě kamarádka.
"Sedím na zdi jako Hupity Dupity!" odpovídám a v té chvíli je to čistá pravda.
Do divadla jsme dorazili včas. I to je jedna malá záhada toho večera!
| 
