Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.8.2003
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >ROZHOVOR: O manželství gayů a lesbiček
 >POLITIKA: Kolik zdravých stran má naše Česko ?
 >NÁZOR: Stávka učitelů neřeší v postatě nic
 >STORY: Smutný osud dítěte vyhozeného do odpadků dojal mnohé
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenuté přilby
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem chtěl uspíšit běh událostí
 >Z CEST: Kultura u níž chybí její ministerstvo
 >GLOSA: Česká nezávislost
 >POLITIKA: Obětí propagandy jsou občané!
 >MÉDIA: Miloš Zeman potřetí usvědčen ze lži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 9.
 >LITERATURA: Čile obchodovaný šmejd
 >PENÍZE: Ruleta měnového rizika
 >CHTIP: Překlad inzerátů na byty a nemovitosti
 >TÉMA: Konec povinné školní docházky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
8.8. MÉDIA: Miloš Zeman potřetí usvědčen ze lži
Ivan Brezina

Nejvyšší soud před několika dny potvrdil rozsudek Vrchního soudu, zamítající mou žalobu na ochranu osobnosti na Miloše Zemana. Bývalý premiér mě v létě 1999 nařkl, že na základě "důvěrné smlouvy" se společností ČEZ pozitivně píšu o Temelínu, což prý považuje za "projev korupce". Podrobný popis celé causy najde čtenář Neviditelného psa v mém článku z 12. a 13. dubna 2001, proto jen stručně. Zeman mně podle svých vlastních slov obvinil z korupce na základě udání někdejšího předsedy Hnutí Duha Jana Beránka - tedy šéfa skupiny, která je za svůj boj proti Temelínu prokazatelně placena penězi pocházejícími od vlády Horního Rakouska, významného vlastníka akcií přímých rakouských konkurentů ČEZu. Beránkovo udání se Zemanovi hodilo, protože právě v té době spolu a Janem Kavanem nařkl Josefa Zielence z uplácení novinářů a potřeboval důkazy o korupci v médiích.

Městský soud na jaře 2001 konstatoval, že to, co o mně Zeman řekl, je lež, a odsoudil ho k omluvě plus zaplacení odškodného. Na mou stranu se postavila také etická komise Syndikátu novinářů, na kterou jsem se obrátil se žádostí o prošetření celé věci. Proti rozsudku Městského soudu se Zeman odvolal k Vrchnímu soudu, který na jaře 2002 přijal jeho bizarní obhajobu, že prý jen veřejnost "pravdivě informoval" o tom, co mu sdělil bývalý generální ředitel ČEZu Milan Černý. I to je ovšem lež - Černý Zemanovi nikdy neřekl, že mám s jeho firmou uzavřenou nějakou smlouvu. Řekl mu doslova: "Já jsem tu smlouvu s Brezinou zrušil." Podle své výpovědi tím měl Černý na mysli jen to, že svým podřízeným uložil, aby prošetřili, jestli nějaká smluva se mnou existuje a pokud ano, aby ji zrušili. Zbytek byla už jen Zemanova fabulace.

Městský soud jednoznačně prokázal, že jsem žádnou "důvěrnou smlouvu" s ČEZ nikdy neuzavřel - interní audit, který ve firmě proběhl, vyloučil nejen její existenci, ale také existenci jakékoli platby za mé údajné novinářské "služby". Také Vrchní soud konstatoval, že Zemanův výrok je nepravdivý. Přesto ale rozsudek Městského soudu zrušil a mou žalobu zamítl - Zeman prý totiž jen "citoval zdroj" a za obsah svého výroku proto nenese žádnou odpovědnost. Za to, že jsem se proti jeho lživému nařčení snažil bránit, mně Vrchní soud navíc "potrestal" zaplacením soudních nákladů. Částku zhruba 40 000 pokryla sbírka, kterou na mou podporu vyhlásil Syndikát novinářů. Odvolal jsem se k Nejvyššímu soudu, který však teď mé odvolání zamítl ze stejného důvodu, jako Vrchní soud. Shrnuto: Miloš Zeman byl celkem třemi soudními instancemi usvědčen ze lži, za kterou se ale nemusí omlouvat. Vrchní a Nejvyšší vytvořily důležitý precedent: napříště už v Čechách můžete kohokoli beztrestně pomlouvat a pak se hájit tvrzením, že jste jen veřejnost "pravdivě informovali" o lži, kterou jste někde zaslechli. Můj případ také zásadním způsobem změnil podmínky novinářské práce v České republice (v několika dalších podobných soudních sporech na ochranu osobnosti byl už dokonce citován jako judikát). Novinář si totiž už napříště vůbec nemusí ověřovat informace, které se chystá zveřejnit - stačí jen, pokud je dá do uvozovek, resp. vloží někomu do úst.

Miloš Zeman se v mé cause chová jako uličník, který je přistižen při lumpárně a shodí vinu na někoho jiného. Lže svým voličům, kterým před volbami v roce 1997 sliboval, že jim nebude uhýbat pohledem a dokazuje, že jeho slovo nemá ani cenu desetníku. Proti rozsudku Nejvyššího soudu podám stížnost k Ústavnímu soudu.




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku