Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 13.8.2003
Svátek má Alena




  Výběr z vydání
 >LÉTO: Teploty v Železném Brodě 11.8.2003
 >MROŽOVINY: Raketou k raketě
 >ŽIVOT: Soudruh K. aneb prasečí emigrace
 >PRAHA: Auto na Václaváku a na jeřábu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přirozením do nádrže ještě jednou
 >PSÍ PŘÍHODY: Astronomické fiasko
 >POVODNĚ: Hučí voda po lučinách?
 >ZAMYŠLENÍ: Ekonomika a předpisy:
 >EKONOMIKA: Dnešní aukce st. dluhopisu určí další směr
 >PRÁVO: Proč by z nás Hitler měl radost?
 >GLOSA: Osudový omyl velvyslance Stapletona
 >PRÁVO: Opět o myslivosti - ústavní stížnost na špatný zákon je podána
 >PENÍZE: Nevěřte bankéřům, ne vždy mluví pravdu
 >POSTŘEH: O vodácích (3)
 >CHTIP: Dopis mužů všem ženám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
13.8. MROŽOVINY: Raketou k raketě
František Novotný

Myslím, že volný trh se schopnostmi má na prosperitu národa dokonce větší vliv než volný trh se zbožím, prohlásil Stephensonův současník a vynálezce parního bucharu James Naysmith. Tento výrok trefil hřebíček na hlavičku a i dnes objasňuje prosperitu západního světa. A také nejlépe vystihuje životní příběh muže, který dal věku páry kola a nepochybně patří k zakladatelům celé moderny.

George Stephenson se narodil 9. června 1781 ve Wyhamu do beznadějně chudé rodiny hasiče na uhelné šachtě George. Doba jeho dětství se obvykle traduje jako doba, která byla pro dělníky noční můrou a nikdo neurozený neměl šanci se vyšvihnout. Pravý opak je pravdou, stěží se najde období, kde i negramotný nuzák, pokud měl schopnosti a talent, mohl tak rychle vyniknout. Tehdejší britští kapitalisté, často totožní s urozenými pozemkovými vlastníky, si byli příliš dobře vědomi, jakou cenu má člověk s bystrou hlavou. Takoví byli i "Velkolepí spojenci", vlastníci uhelného dolu West Moor, lord Wharncliffe, lord Ravenswort a hrabě ze Stratmoru, kde mladý Stephenson začínal. Pracoval od dětství, napřed jako pastevec a svářeč, vodil koně u žentouru, stal se pomocníkem topiče u důlního čerpadla a pak sám topičem - a ve volném čase spravoval lidem boty a - hodinky. V osmnácti letech neuměl ani číst, ani psát.

Svoji šanci uchopil za pačesy v roce 1811, když se v mimořádně hlubokém dole High Pit rozbilo nové čerpadlo a jeho vyzvali, aby je opravil. Stephenson se ale nespokojil s pouhou opravou, on čerpadlo ještě vylepšil. "Velkolepí spojenci " okamžitě pochopili, jaký nebroušený drahokam technického nadání objevili, a jmenovali Stephensona dozorcem nad veškerým strojním parkem ve svých dolech s platem 100 liber ročně.
Číst a psát se naučil mladý konstruktér sám, další vzdělání získal originálním způsobem ve stylu filmové veselohry "Marečku, podejte mi pero" (jestli pánové Smoljak a Svěrák tuší, že princip jejich filmu nebyl jen legrací, ale zapsal se do dějin techniky?!). Nejenže navštěvoval večerní školu, ale za svůj plat poskytl perfektní vzdělání synovi Robertovi (narozenému roku 1803 a později spolupracovníkovi) s nímž a od něho se učil. V té době, tu a tam za dohledu syna, zkonstruoval 34 parních strojů, včetně čerpadla o nebývalém výkonu 200 k.

Roku 1813 milovník parních strojů George Stephenson potkal svoji celoživotní technickou lásku. Prohlédl si "parní kotel na kolech", který zkonstruoval John Blenkinsop pro dopravu uhlí. Stroj se pohyboval po dřevěných kolejích a jelikož Blenkinsop nevěřil, že tření přenese výkon a umožní pohyb, opatřil svůj samohyb rohatkou, která zabírala do třetí, ozubené koleje. A právě tento nemotorný mechanismus byl příčinou neustálých potíží. Po návratu Stephenson prohlásil, že dokáže postavit lepší stroj a dostal od vlastníků dolů zelenou.
Jeho první lokomotiva jménem "Blucher" dokázala utáhnout 8 vagonů s nákladem 30 tun uhlí rychlostí 6 km/hod. To geniální, co pak Stephensona odlišuje od plejády současníků, kteří se taktéž pokoušeli o vynález "parního stroje na kolech", je využití páry i poté, co expanduje z válce. Stephenson ji zavedl zpět do komína lokomotivy, čímž lépe využil pracovní cyklus tepelného stroje a obstaral si ejektor, který zvyšoval tah v topeništi.
Poradil si i s problémy, které si předtím nikdo nedokázal ani představit. Jednalo se o regulaci otáček/výkonu. První stroje byly v tomto ohledu zcela nevyzpytatelné, dokázali si s nimi poradit jenom vybraní strojvůdci, v noci pak jenom jeden jediný - George Chicken. Dokud Stephenson nevytvořil regulátor, jenž se na parních lokomotivách používal až do konce jejich éry. Vynálezce pracoval systematicky, neustále zvyšoval výkon svých parovozů, a jako každý úspěšný průkopník se dokázal obklopit týmem schopných lidí. Nechyběla mu ani další nutná vlastnost - vrozený cit pro jednoduchost, což je základem nejen technické dokonalosti, ale i technické krásy.

O šíři Stephensonova talentu svědčí epizoda s bezpečnou důlní lampou. Dne 25. května 1812 došlo na dole Felling u Sunderlandu k obrovskému výbuchu důlního plynu, který zaplatilo 92 horníků životem. Neštěstí vyvolalo v Británii značný rozruch a majitelé dolů vypsali odměnu pro vynálezce bezpečného důlního kahanu. Již v roce 1813 dr. Clany zkonstruoval první takové zařízení, který ale bylo ale příliš objemné a těžké. Proto se majitelé dolů obrátili na ředitele Královské vědecké společnosti, slavného chemika a později zakladatele elektrochemie Humphreye Davyho.
Poté, co v srpnu 1814 vědec osobně sfáral do dolu, v lednu 1816 měl hotovu první verzi svého bezpečného kahanu s tzv. "Davyho sítem". Nevěděl, že již na podzim roku 1814 pologramotný strojník George Stephenson problém taktéž vyřešil a svoji verzi bezpečného kahanu osobně vyzkoušel v nejnebezpečnější části dolu Killinworth. První náčrt, pobryndaný od piva, předložil synovi Robertovi (ten jej schoval a později ukázal Stephensonovu životopisci Samuelu Smilesovi) a konečnou verzi předvedl 30. listopadu 1814.
Na rozdíl od Davyho použil perforovaný plech a ochotně připustil, když se seznámil s Davyho kahanem, že řešení se sítem je lepší. Proto je převzal a jelikož zůstal u cylindru, který Davy odstranil, stala se jeho "Geordie Lamp" populárnější a nikdy neselhala, kdežto Davyho kahan způsobil 18. ledna 1825 výbuch.
Davy za svůj vynález sklidil mnoho poct, mezi nimi i velký jídelní servis, který mu majitelé dolů darovali v hostinci "U královniny hlavy" v Newcastle. Když se to dověděli stoupenci Stephensonova prvenství, darovali mu v tomtéž hostinci servis ještě větší, přestože Stephenson sám prvenství přiznával Clanymu.

Do roku 1815 v průmyslových oblastech Británie již existovala neveřejná nákladní železniční síť s desítkami mil kolejnic. Devatenáctého dubna 1821 pak skupina podnikatelů ze severovýchodu prosadila v Parlamentu zákon o stavbě železniční tratě z Darlingtonu v odlehlé auklandské uhelné pánvi do Stocktonu-on-Tees. Hlavním konstruktérem byl jmenován George Stephenson. Stavbu umožnilo zdokonalení výroby kolejnic levnou a rychlou metodou ing. Johna Birkinshawa, který jim v témže roce dal klasický tvar o průřezu "I" a délku 15 stop, aby se daly snadno pokládat.
Aby mohl Stephenson trať vystavět, založil si vlastní firmu pod jménem syna "Robert Stephenson & Company". Z napůl gramotných dělníků, které najal na kladení kolejí, odstřelování horniny a ražení tunelů, se pak mnozí proslavili podnikáním i ve světovém měřítku.
První veřejnou železniční trať na světě Stephenson dokončil v září 1825 a mohl na ni nasadit dvě svoje lokomotivy, "Locomotion" (dala jméno všem svým následovnicím) a "Hope". A co bylo důležitější, nechyběl ani první osobní železniční osobní vůz, který dostal příhodní jméno "Experiment". Dne 27. září 1825 čekalo ve Stocktonu 40 000 lidí!, aby zhlédlo, jak "Locomotion" přiveze z panenské jízdy prvních 21 vagonů s uhlím a především "Experiment" s odvážnými průkopníky osobní železniční dopravy.

Nová dráha byla obchodně velmi úspěšná a vedla k rozhodnutí budovat další, ještě delší. Velkolepé plány ale překazil hospodářský krach v letech 1825-26. Nicméně železnici už nic nemohlo zastavit a i přes obtížné shánění kapitálu (vláda půjčila 100 000 liber) došlo k realizaci tratě spojující dynamicky se vyvíjející přístav Liverpool s Manchestrem, střediskem stejně rychle se rozvíjejícího textilního průmyslu. Pro tuto trať Stephenson navrhl i dnes úctu vzbuzující viadukty a hluboké zářezy. Trať překonávala i bažiny Chat Moss a je pravdou, že na projektu se významně podepsal (změnami, nad kterými Stephenson brblal) i neméně geniální architekt, ale hlavně inženýr Komise pro státní půjčky Thomas Telford.
Stavbu lokomotiv Stephenson už přenechal mladším. Jeho žák Timothy Hackworth postavil v roce 1827 vynikající stroj "Royal George", který měl dokonaleji navržená kola a kotel z bezpečnostním ventilem. Ten Stephensonovy lokomotivy neměly a výbuch kotle na "Locomotion" zabil strojvůdce. Tuto první opravdu výkonnou lokomotivu o rok později překonal Robert Stephenson svým strojem "Lancashire Witch" postaveným pro trať Rolton-Leigh a v roce 1829 pak famózní lokomotivu "Rocket", jež vyhrála první závody mechanicky poháněných vozidel v dějinách.
Závody uspořádalo ředitelství společnosti Liverpool-Manchester v říjnu 1829 u Rainhillu. Před 10 000 diváky soutěžilo 5 strojů. Vítězná "Rocket" zvítězila nad svým největším rivalem, Hackworthovým strojem "Sans Pareil", rychlostí 22,5 km/hod (podle jiných pramenů 48 km/hod), již dosáhla na závodním 60mílovém úseku. Do jara 1830 postavil Robert ještě 6 lokomotiv téhož typu, každou ale s dalšími vylepšeními. Nejlepší pak byla poslední "Northumbrian". Radikálními úpravami se vyznačoval stroj "Planet", dodaný tři týdny po zahájení provozu na trati Liverpool- Manchester v září 1830.
Pohled na pasažéry ve vlaku, který táhla "Planet" rychlostí 20 mil za hodinu, nebo i víc, mezi dvěma nejrychleji rostoucími městy na světě, nemohl nikoho nechat na pochybách, že začal věk železnic, píše Paul Johnson v knize "Zrození moderní doby".

Co dodat? Otec a syn George a Robert Stephensonové nepochybně patří k těm, jimž vděčíme za modernu. A životní dráha otce navíc dokumentuje, jakými principy se musí řídit společnost, aby mohla prosperovat.
George Stephnenson zemřel 12. srpna 1848 v Chesterfieldu. Syn pokračoval v otcově díle stavbou železnic. Proslul jako stavitel mostů, z jeho rýsovacího prkna pochází i Viktoriin most přes řeku sv. Vavřince v Kanadě. Zemřel v roce 1859.

Psáno v Praze 10. 8. 2003, údaje z Britské encyklopedie a knihy "Zrození moderního doby" Paula Johnsona


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku