Je to až podezřelé, že na film Terminátor 3 - Vzpoura strojů jsou samé kladné recenze. Jenže on je skutečně skvělý.
Na rozdíl od nešťastného Matrixu dvojky, který je vykalkulovaný a vycucaný z prstu a vypočítaný na efekt podle průzkumu diváckých preferencí z Terminátora čiší radost z vyprávění. Terminátor, to je dnes pojem, jako Ferda Mravenec, nemusíte nikomu nic povídat, co to je a kdo to je. Když byste chtěli natočit film o Ferdovi Mravencovi, musíte především tu postavu mít rádi a ostatní pak přijde samo.
Takhle funguje tenhle film.
Líbí se mi, když je ve filmu něco, co jsem ještě neviděl. Tady je toho spousta, zde jsou, myslím, dva nejdůležitější momenty:
Strhující finále není kupodivu na konci, jak to bývá v amerických filmech, kde vždycky musí zapálit a vyhodit do povětří všechny dekorace, ve kterých nás dvě hodiny mořili a někdo musí viset za ruku snad propastí (nebo v okně v pětadvacátém patře). Ten největší akční nářez - scéna s jeřábem, která už teď patří do klasiky - je ve třetině filmu a Jonathan Mostow (režisér) se nepokusil ji až do konce něčím přebít: tím porušil nepsaný zákon a jsem zvědav, zda najde následovníka. Pokud jde o konec, v podstatě tu není žádný "happy end": John Connor a jeho nastávající žena a spolubojovnice Kate "nezachrání svět", jak by normálně mělo být jejich povinností dle předpisů žánru; stačí jim, že s pomocí Terminátora si zachrání holou kůži pro pozdější využití, zatímco venku zuří atomová válka strojů proti lidem. A co dál? Hýml, tohle chce Terminátora 4 !
Arnold je skvělý. Měl jsem sice pocit, že jeho "nahaté zrození" na začátku byla animace, nebo přinejmenším že Arnolda počítačově vyretušovali, ale nevadilo mi to. Jeho hlášky krásně navazují na dnes už kanonické hlášky typu "I´ll be back". Hláška "řídit budu já" a "řekni to mé ruce" nadzvedly publikum z křesel, podobně jako když policajt křičí na Termoše "zahoďte zbraň a rakev!" Vynikající je ale i Kristanny Loken coby terminátorka model T-X. Její choreografie je fascinující a vypracovaná i do takových detailů, že v jednom momentě se vraždící robot dokonce usměje! Pokud byste chtěli vědět víc, přečtěte si recenzi Vojtěcha Ryndy v Dokina - dobře že autor zde připomíná Pravdivé lži a jejich laskavý nadhled nad akčním žánrem. Právě v tomto nadhledu, laskavém avšak postrádajícím ironii, je podstata poetiky tohoto vynikajícího díla.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku