Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 12.8.2003
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Svět je den ode dne horší místo k životu
 >FILM: Terminátor 3 ještě po deseti letech
 >POLITIKA: Po Havlovi přišlo vystřízlivění
 >POLITIKA: Senátoři na pískovišti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Terminátor 3 - prostě SKVĚLÝ
 >PSÍ PŘÍHODY: Svět psího bezdomovce
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Nemělo by se to s tou emancipací tak přehánět
 >FEJETON: Hroby našich předků
 >FEJETON: Kudy se jede na Prahu?
 >EKONOMIKA: Očekávaný růst na akciových trzích
 >POSTŘEH: O vodácích (2)
 >ARMÁDA: Je vojenská služba neústavní? (2)
 >NELEGRACE: Finalisté soutěže Muž roku
 >PENÍZE: Rohlík kartou (ne)zaplatíš
 >FEJETON: Morytát o pokroku aneb to bude tím horkem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
12.8. ARMÁDA: Je vojenská služba neústavní? (2)
Jan Vučka

p align=justify>Jak se dalo očekávat, vyvolal článek z minulého týdne o ústavních souvislostech vojenské služby živou diskuzi. Několikrát v ní zaznělo, že ten, kdo se brání proti tvrzené nespravedlnosti, nemá smysl pro povinnost nebo že vládne "žalobníčkovská atmosféra" živená právnickými darmožrouty. Tento článek se už nebude zabývat právními otázkami, nýbrž otázkami politickými a pokusí se najít protiargumenty proti zmíněným názorům z diskuze.

Má mít občan právo přednést své nároky vůči státu před soudem a má takového práva využívat? Moje odpověď zní: ano a ano.

Pokud stát způsobí svým jednáním jedinci škodu, není žádný důvod, proč by se postižený neměl bránit. Kritici mých názorů argumentují nedostatkem cti a smyslu pro občanskou povinnost, ale kdyby autu nějakého ministra selhaly brzdy a při havárii by bylo jejich vlastní auto poškozeno, moc bych se divil, kdyby nechtěli vzniklou škodu nahradit. Předpokládám, že jejich čest a jejich smysl pro občanskou povinnost by jim v tom ani trochu nebránil.

V případě obrany občana proti dopadům neústavního zákona se zdá být situace jiná. Jde přece o výsostné právo státu přijímat zákony a ukládat jejich adresátům povinnosti. Zde je však nutno dodat, že právo státu není neomezené. Zákony musí respektovat určitá základní pravidla, která ani stát nemůže zákonem změnit. Sem patří třeba ochrana lidských práv.

V našem právním rádu je to vyjádřené tím, že Listina základních práv a svobod má sílu ústavního zákona. "Obyčejný" zákon, který je s ní v rozporu, může být Ústavním soudem zrušen. Námitky některých diskutujících, že vojenská služba je upravena zákonem a nelze se proti tomu nijak bránit, jsou tedy liché.

Jestliže stát přijal neústavní zákon, překročil svou pravomoc, stejně jako neměl právo nabourat vaše auto. Není žádným projevem nedostatku vlastenectví ohradit se proti tomu stejně jako proti jednání policisty, který začal bezdůvodně bít pendrekem kolemjdoucí na ulici. Máme jeho jednání nechal být a nepožadovat pro něj trest?

Takové myšlenky je třeba odmítnout. Kdo neoprávněně způsobí jinému újmu, musí nést následky. To musí platit i pro stát. Jestliže stát upozorníme na jeho chyby a přimějeme ho respektovat jím samým uznaná pravidla hry, učiníme stát lepším. A snahu o lepší stát, který lépe dbá práv svých občanů, je těžko pokládat za protistátní činnost. To razili komunisté - a chtějí snad páni kritici říci, že patří do téhle party?

Nepřátelskou instituci činí ze státu ti, kteří vidí na soudní žalobě proti němu něco špatného. Jestliže tvrdí, že stát má nad mít občanem absolutní práva diktátora a státu bude lépe, když nebude dbát zaručených práv občanů, to oni jej občanům odcizují a to oni z něj činí instituci občanům nepřátelskou.

Stát ve skutečnosti není bytostí, jde o společenství občanů. Blahobyt státu se skládá z blahobytu občanů. Pokud se jim bude dařit špatně, jejich práva budou pošlapávána, lze tvrdit, že státu se vede dobře?

Celou debatu tedy můžeme uzavřít s tím, že obrana vlastních oprávněných nároků nemůže být pokládána za špatnou. Zda jsou požadavky žalobců oprávněné, to si učiňte názor sami po přečtení článku, který vyvolal takovou debatu.

OMLUVA A PROSBA ZÁVEREM

Závěrem článku musím vyjádřit jednu omluvu a prosbu - týká se skupiny žalobců z Vyškova, kteří podali žalobu na vyplacení minimální mzdy. Věděl jsem o nich a četl jsem jejich žalobu na internetu. Protože byla celá věc prezentována i v hromadných sdělovacích prostředcích a protože jsem se domníval, že to, co je zveřejněné na WWW, je věc veřejná, přidal jsem do svého článku odkaz na stránku s žalobou. Vinou chyby ve vzájemné komunikaci byly žalobci překvapeni, když po různých zpravodajských servisech začalo putovat kompletní znění žaloby i s jejich adresami, což při vystavení na web neměli v úmyslu.

Na tom mám nikoli nevýznamnou vinu já a musím se dotyčným omluvit. Jejich oprávněné přání, aby se text dále nerozšiřoval, respektuji a prosím čtenáře, aby jej také respektovali a nepřeposílali stažený soubor, nehledali jej v cachi a podobně. Protože čtenáři mají velký smysl pro občanské povinnosti, věřím, že to pochopí.




Další články tohoto autora:
Jan Vučka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku