Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 13.8.2003
Svátek má Alena




  Výběr z vydání
 >LÉTO: Teploty v Železném Brodě 11.8.2003
 >MROŽOVINY: Raketou k raketě
 >ŽIVOT: Soudruh K. aneb prasečí emigrace
 >PRAHA: Auto na Václaváku a na jeřábu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přirozením do nádrže ještě jednou
 >PSÍ PŘÍHODY: Astronomické fiasko
 >POVODNĚ: Hučí voda po lučinách?
 >ZAMYŠLENÍ: Ekonomika a předpisy:
 >EKONOMIKA: Dnešní aukce st. dluhopisu určí další směr
 >PRÁVO: Proč by z nás Hitler měl radost?
 >GLOSA: Osudový omyl velvyslance Stapletona
 >PRÁVO: Opět o myslivosti - ústavní stížnost na špatný zákon je podána
 >PENÍZE: Nevěřte bankéřům, ne vždy mluví pravdu
 >POSTŘEH: O vodácích (3)
 >CHTIP: Dopis mužů všem ženám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
13.8. POSTŘEH: O vodácích (3)
Ivo Rýznar

O reflexech v souvislosti s živočišstvem, zejména o tom Pavlovově, jsem slyšel poprvé někdy v sedmé třídě, kdy se v hodinách biologie probírala zoologie. Už si nepamatuji co všechno nám tehdy soudružka učitelka vykládala, ale jakés takés povědomí o nich dodnes mám. Rozdíl mezi podmíněným a nepodmíněným bych snad dokázal vysvětlit. Když Pavlov rozsvítil světlo, začal pes slintat protože věděl, že dostane žrádlo. To je reflex podmíněný, naučený. Na rozdíl od čtvernožce mám já reflex nepodmíněný. Slintám totiž po jídle téměř permanentně, a to i když je žárovka zhasnutá. Nevím, možná je rozdíl právě v tom že pes dostával kostičku, kdežto já preferuji knedlo zelo vepřo.

Kam ale zařadit reflex, který se u mne projevil v době dovolené, jíž jsem trávil s kamarády na vodě? A na lodích. Když jsem totiž na začátku plavby po dvou letech poprvé usedl na sedačku kánoe, měl jsem pocit velkého houpání do stran. Loď se mi prostě zdála vratká. Ale tento pocit rychle pominul. Netuším zda šlo pouze o nějaký klam, či jsem si záhy osvojil jakési automatické vyrovnávání náklonu. Jako bych se vžil do funkce gyrostatu. Tento jev se mi opakoval každé ráno, kdy jsme vyplouvali z kempu. Pak v průběhu dne, ačkoli jsme dělali mnoho zastávek s vyloďováním a naloďováním, se to už nestávalo. Jak říkám, jenom ráno a jenom jednou.

Dovolená skončila a před sebou jsem měl dny všední, dny s časným ranním vstáváním a cestami do práce a z práce. Hned následující ráno jsem se probudil a zamířil tradičně na toaletu. Rozsvítil jsem, zavřel za sebou dveře, usedl na prkénko.

A mísa pode mnou se rozhoupala...:-)


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku