Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 14.8.2003
Svátek má Alan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Návrh evropské ústavy - produkt evropské "konventitidy"
 >SVĚT: Pár odhadů budoucnosti Pacifických ostrovů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zločin jménem komunismus
 >SPOLEČNOST: Co Bůh nespojil, člověk rozděluje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu povedený Kájův comics
 >PSÍ PŘÍHODY: Ve vinárně na zahrádce
 >FEJETON: Úspěch a peníze
 >MÉDIA: Kdo za to může? aneb českotelevizní alibi
 >GLOSA: Lauder v roli povedeného číšníka
 >PENÍZE: Nebudeme se přece soudit se studenty
 >POSTŘEH: O ceduli
 >GLOSA: I mistr tesař se někdy utne...
 >NÁZOR: Spor o homosexualitu.
 >MEJLEM: Dopis brance
 >MEJLEM: Vzkaz ženám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
14.8. PSÍ PŘÍHODY: Ve vinárně na zahrádce
Ondřej Neff

Rád chodím do vinárny U věstonického Venouše na Vinohradech ve Slezské ulici - má filiálku i u nás na Smíchově. Je to ten typ vinárny, kam turista nestrčí nos, co je rok dlouhý. Ne snad, že by se měl bát o peněženku nebo o zdraví, je to podnik naveskrz slušný, přívětivý, řádně vedený. Jenže tam vládne domácí pohoda a turista by se tam ostýchal vlézt, stejně jako by se ostýchal vám jen tak bez pozvání vstoupit do kuchyně, aby si tam fotil dřez.
S Ivanem Gentlemanem Strakou a dalšími přáteli rádi sedáme u jednoho ze dvou stolků na chodníku před vinárnou. Dům tam ustupuje z líce fasád, takže tam vznikl prostor právě pro dva stolky. Seděl jsem obličejem do ulice, zády ke sklu výkladní skříně Venouše. Právě jsem řešil s Pavlem Frýbortem problematiku zásadní smrtonosné zbraně, kterou by mohla Al Kajda vyvinout a zničit jí civilizovaný svět: kdyby totiž odnaučila kvasinky vyrábět alkohol, když tu najednou se ozval bezprostředně za mým temenem podivný zvuk, jakési ťukání v rychlém rytmu: ťukyťukyťukyťuky... , tak nějak to znělo.
Al Kajda je tu a jde po mně a to tak, že fest, napadlo mě. Odhalil jsem její plány na zničení světa a teď mě sejme.
Ohlédl jsem se.
Za výkladní skříní nestál fousatý fanatik s planoucíma očima a zeleným pruhem kolem čela. Stál tam pudlík, na zadních nohách a snažil se prohrabat se ke mně. Asi ho zaujal lesk mé pleše a chtěl se po ní sklouznout. Byla tak blízko, na dosah tlapky, jen to sklo vadilo...
Nutno dodat, že tam hrabal dosti dlouho. Hrabal a nedohrabal.
Al Kajda ho příště vybaví diamantovými drápky.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku