Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 14.8.2003
Svátek má Alan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Návrh evropské ústavy - produkt evropské "konventitidy"
 >SVĚT: Pár odhadů budoucnosti Pacifických ostrovů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zločin jménem komunismus
 >SPOLEČNOST: Co Bůh nespojil, člověk rozděluje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu povedený Kájův comics
 >PSÍ PŘÍHODY: Ve vinárně na zahrádce
 >FEJETON: Úspěch a peníze
 >MÉDIA: Kdo za to může? aneb českotelevizní alibi
 >GLOSA: Lauder v roli povedeného číšníka
 >PENÍZE: Nebudeme se přece soudit se studenty
 >POSTŘEH: O ceduli
 >GLOSA: I mistr tesař se někdy utne...
 >NÁZOR: Spor o homosexualitu.
 >MEJLEM: Dopis brance
 >MEJLEM: Vzkaz ženám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
14.8. FEJETON: Úspěch a peníze
Michal Matoušek

Čas od času se média podivují, že naše společnost vnímá úspěch úspěšných a bohatství bohatých jinak, než by podle zvyků zavedených v civilizovaném světě (a podle názoru úspěšných a bohatých lidí, kteří média přímo ovlivňují) měla. Je v tom podivu kus zjevného pokrytectví; vždyť média sama iniciovala kampaň, která po změně společenských poměrů úspěch měřitelný objemem majetku bezhlavě vzývala a obdivovala. A jestliže dnes média sklízejí úrodu této kampaně a její hlavní plod, averze většiny společnosti vůči bohatým nositelům úspěchu, jim připadá málo vábný, měla by si uvědomit, že to vše léta cílevědomě připravovala, systémem citací a odkazů počínaje a účastí na reklamní zběsilosti konče. Odkud se vůbec vzala myšlenka, že by nám bohatí měli být autoritou a vzorem? - Ano, mají provozní kapitál, který my ostatní nemáme, ale jen kvůli tomu jsou jejich názory cennější nebo vnímání problému ostřejší? Ekonomický kalkul a investiční riziko není přece ničím jiným než jejich způsobem života, tak jako pro ševce jeho šití bot či pro kumštýře bezvýhradné oddání se dlátu, štětci či psacímu stroji. Jsou snad Knížáci a Vieweghové, umělci horší než prostřední, následováníhodnými osobnostmi jen proto, že hodně prodají?

Dokud se nezačne nahlas dokazovat (média pro to mají lepší podmínky než kdokoli jiný), že i jiné postoje k životu než kariéra nebo podnikatelské aktivity jsou společnosti potřebné, budou úspěšní i bohatí stále jen předmětem závisti, v horším případě též skrývané nenávisti; protože způsob jejich života nebude brán jako prostředek k čemusi. Ale jako cíl. - Před časem se na politické scéně objevilo slovo nýmand. Víme, kdo je vyslovil a při jaké příležitosti; pro lidi tohoto ražení jsme nýmandy vlastně všichni a nemusí nám to být líto. Otázkou však zůstává, zda bývalý předseda všeho a dnes zatrpklý komentátor téhož nebyl jen vrcholkem ledovce, ve kterém je naše společnost zamrzlá odshora dolů: chceme úspěch a peníze, a dokud je nemáme, připadáme si jako nýmandi.

Zeptejte se na výdělky Evy Herzigové, a ona odpoví: "Dřu od šestnácti let a domohla jsem se jistého postavení. Dala jsem do toho kus života a podle toho jsem placená." Zhruba tak mluví Pavel Nedvěd, zhruba tak mluví další celebrity s astronomickými platy. A mýlí se. Nebo možná lžou. Nejsou placeni adekvátně tomu, že do něčeho "dali kus života"; kus života do přípravy na své povolání dali a od mládí dřou i jiní lidé, ve svém oboru právě tak věhlasní. Jenomže činnost, jíž se prosadili, není ve směru výraznějších finančních toků. - Výdělky Herzigových, Nedvědů a Jágrů nejsou dány výjimečností jejich schopností a osobního nasazení, nýbrž jen a jen objemem peněz, které se do jejich branží pěchují odjinud.

Není to závist vůči majetnějším, co ze mne promlouvá. Má rodina nestrádá; co potřebuje, koupí si. Je ovšem pravda, že si nekupuje vše, co vidí. Nebo i tomu se dnes říká strádání? - Úspěch i bohatství jsou, vznešeně řečeno, kategorie s individuálním rozměrem. Řečeno méně vznešeně jde o to, zda člověk splní, co si předsevzal; i takto jednoduše lze chápat úspěch! Toužíme-li zbohatnout cílevědomostí a prací a ono se nám to podaří, jsme úspěšní. Toužíme-li prostě zbohatnout, jakkoli, a ono se nám to podaří, jsme zase úspěšní. (I když doufám, že v tom čtenář přece jen ještě vidí rozdíl.) Toužíme-li být dobrým učitelem a ono se nám to podaří, jsme pořád úspěšní, i když zbohatnout přitom se nám zcela určitě nepovedlo...

Jak se do českého literárního odkazu minulého století zapsala skutečnost, že básník Holan byl chudý jako kostelní myš a básník Nezval zas těžký pracháč? Správně: nijak. Chudoba či bohatství jsou prostě průvodní okolnosti života, jehož hodnota se odvíjí ze zcela jiného klubíčka. Jsou-li v obci dva ševci, z nichž jeden se prostě uživí a hlavní vizitkou jeho schopností je dobré obutí a pohodlí nohou jeho spoluobčanů, zatímco druhý bohatne z butiku, kterého obchodní knihy vykazují podivuhodný obrat a astronomický zisk, protože přes tyto knihy chodí svinské peníze bůhví odkud a bůhví z čeho - který z těchto dvou ševců nám připadá úctyhodnější? Chudoba u nás převážně vyrůstá ze stavu celé společnosti, která nemá zatím na to, aby běžné a pro svůj chod potřebné činnosti odpovídajícím způsobem odměnila. Nedávno zesnulý filosof profesor Machovec byl, ve smyslu předešlých úvah, bezesporu úspěšný člověk. A dosud žijící doktor Železný také. Bůh zaplať, že každý jinak; kým z těch dvou bys chtěl být ty, čtenáři? Já předpokládám, že ani jedním. Chceš být především sám sebou a zdálo by se ti nepříhodné, kdyby tě někdo poměřoval Milanem Machovcem nebo Vladimírem Železným. Nenech se tedy poměřovat ani penězi bohatých lidí. - Já jsem si kdysi dávno předsevzal, že se pěkné češtině zčásti naučím a zčásti si ji sám vystavím, a pak tou češtinou začnu i pěkně psát.

Své předsevzetí jsem, jak vidno, splnil.


Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku