Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 14.8.2003
Svátek má Alan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Návrh evropské ústavy - produkt evropské "konventitidy"
 >SVĚT: Pár odhadů budoucnosti Pacifických ostrovů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zločin jménem komunismus
 >SPOLEČNOST: Co Bůh nespojil, člověk rozděluje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu povedený Kájův comics
 >PSÍ PŘÍHODY: Ve vinárně na zahrádce
 >FEJETON: Úspěch a peníze
 >MÉDIA: Kdo za to může? aneb českotelevizní alibi
 >GLOSA: Lauder v roli povedeného číšníka
 >PENÍZE: Nebudeme se přece soudit se studenty
 >POSTŘEH: O ceduli
 >GLOSA: I mistr tesař se někdy utne...
 >NÁZOR: Spor o homosexualitu.
 >MEJLEM: Dopis brance
 >MEJLEM: Vzkaz ženám

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
14.8. POSTŘEH: O ceduli
Ivo Rýznar

V pátek odpoledne jsem hodlal cestovat rychlíkem R 631 Primátor Zenkl. Tedy ne až do Českých Budějovic, jenom kousek za Prahu. Vystoupil jsem na pražském hlavním nádraží z metra a zalapal po dechu. Před těmi několika málo otevřenými pokladnami - výdejnami jízednek - byly dlouhatánské fronty, čítající několik desítek lidí v každé. To jsem zde ještě neviděl, ale možná jenom proto, že takhle před večerem v pátek obvykle nikam z Prahy necestuji. Inu, nakonec i příslušníci modré armády mají právo si v létě vybrat řádnou dovolenou, takže proč bychom my cestující nepočkali. Konečně je v našem vlastním zájmu dostavit se na nádraží včas, abychom ještě před odjezdem vlaku stihli pořídit si platný cestovní doklad.

Já měl to štěstí, že mi do řádného odjezdu zbývala dobrá půlhodina. Procházel jsem podél pokladen a okem odhadoval, která fronta je nejkratší a kde to bude nejrychleji "odsejpat". A měl jsem štěstí, u posledního otevřeného okénka stálo maximálně pět čekajících. Postavil jsem se za posledního člověka a záklonem hlavy si zkontroloval, že stojím ve správné frontě. Nahoře totiž byla obrovská cedule s nápisem Vnitrostátní jízdenky. Během té chvíle než jsem přišel na řadu jsem studoval další cedulky u okénka. Jakmile jsem se dostal k okénku a chtěl vyslovit své přání, předběhla mne paní za sklem větou: "Jenom slevy."" Nechápal jsem. "No, tady vydáváme jenom slevy. Z - karty, kilometrickou banku a tak..." Pochopil jsem, že zde neuspěji. Jen jsem se paní optal, proč tedy má nad pokladnou tak obrovskou ceduli informující o prodeji jízdenek pro vlasti české. Odpověděla, že mají poruchu na ceduli. Nějak mi nedošlo, jak může mít cedule s nastříkaným nápisem nějakou poruchu. Pokud ovšem nemyslela poruchu něčího myšlení...

Nechtělo se mi čekat v další frontě, připadal bych si jako naprostý blbec. Přišel jsem totiž na šalamounské řešení. Za pár minut bude odjíždět benešovský courák kterým se svezu do Vršovic, kde jistě koupím jízdenku bez front. Vršovice jsou totiž v pásmu Pražské integrované dopravy, kde mi platí tramvajenka (pro Brňáky "šalinkarta"). A tak jsem také učinil, vše dopadlo přesně podle předpokladu. Dokonce, než mi u nástupiště zastavil očekávaný rychlík, stačil jsem dodržet pitný režim jedním pěnivým.

Jen tak přemýšlím jak to udělat až se ocitnu ve stejné situaci zrovna když pojedu "écéčkem" třeba do Brna. Mám si snad jet napřed koupit lístek do Pardubic?


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku