Je to vždycky zvláštní pocit, když se práce na knížce blíží k závěru. To, že jsem Tmu 2.0, to jsem tu anoncoval už před časem. Teď jsem čtrnáct dní pracoval na konečné redakci. Ze starého textu původního románu Tma zbyla jeho první polovina, jenže ta teď tvoří - objemem - jednu třetinu 2.0, text se silně rozrostl, takže ten původní tvoří první dvě kapitoly a následuje osm kapitol nových!
Vždycky dělám beta verze, tedy výtisky, které nechám kolovat mezi kamarády v naději, že mi pomohou vichitat chibi. Někdy skutečně na nějakou tu chybu přijdou, gramatickou i logickou. A stejně, když pak otevřete knihu na libovolném místě, najdete nějakou nepřístojnost.
Je to ruční práce, říkám v takových případech, ale stejně mě to mrzí.
Tentokrát jsem ručně vyrobil i obálku. Bude to třetí varianta obálky. Ta první, to bylo logo v duchu mé edice EFF. Paperbackové vydání mělo obálku s obrněným parníkem a hořícími Hradčanami. Na třetí obálce bude smutná hrdinka příběhu, postižené dítě Kateřina, s růží v krvavé ruce. Vytvořil jsem tu obálku v desetiminutovém záchvatu inspirace a večer, když jsem završení díla s kamarádkou oslavoval šumivou Bohemkou v Mediterrane u Village Cinemas, přijel Marin Zhouf na motorce a kroužkovým hřbetem svázaný výtisk jsem mu předal - ještě skoro zatepla, jak vylezl v Copy General ze xeroxu. A Zhoufík proti mému grafickému výponu kupodivu nenamítal! Buď se mi to povedlo, nebo už na něho, chudáka, taky leze horko.

No a k dovršení všeho v Americe kiksla elektrika. Robert Rameš mi esemeskoval, jestli jsem si zaplatil reklamu u Al Kajdy! Kdepak, nic jsem si nezaplatil. Pravda je taková, že civilizace je skutečně velmi, velmi křehká a stačí malé KLAP a civilizace půjde do kelu. Jako v mé knize Tma 2.0.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku