Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 15.8.2003
Svátek má Hana




  Výběr z vydání
 >PSÍ VYPRÁVĚNÍ: Babí léto
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 10.
 >REAKCE: Původně jsem nechtěl být osobní
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tma 2.0 je vymandlována v beta verzi
 >PSÍ PŘÍHODY: Rekordní vedro
 >NÁZOR: Naivita a nereálné sny jsou v politice katastrofou
 >LITERATURA: Neznámý básník Petr Štengl
 >GLOSA: Rada na prázdninách
 >PENÍZE: Vítr v plachtách neznamená vítr v peněžence
 >POSTŘEH: O automatech
 >POLITIKA: Návrh evropské ústavy - produkt evropské "konventitidy"
 >SVĚT: Pár odhadů budoucnosti Pacifických ostrovů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zločin jménem komunismus
 >SPOLEČNOST: Co Bůh nespojil, člověk rozděluje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravdu povedený Kájův comics

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
15.8. LITERATURA: Neznámý básník Petr Štengl
Michal Matoušek

Představ si, vážený čtenáři, že jdeš spokojeně po Praze, matka měst tě svými plakáty zve na všelijaké akce a ty se rozhodneš zajít na kulturní program spojený s ukončením sbírky na pomník básníkovi, jehož jsi v mládí miloval, který však zemřel záhadnou smrtí a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Zakoupíš sobě vstupenku, zaujmeš místo; jenže program, v jehož dramaturgii se měla spojit pietní vzpomínka s oslavou toho, co je v básníkově poezii stále živé, je narušen příchodem neznámého starce, který se tvrdošíjně prohlašuje za dotyčného básníka a peníze, vybrané na svůj pomník, žádá na živobytí pro sebe. - A ty, ať už starci věříš či nevěříš, každopádně tak trochu cítíš s organizátory akce, kteří v sobě ne a ne nalézt to pravé nadšení, že jejich básník, místo aby bezpečně spočíval na soklu, možná nebezpečně žije.

Pěkná ostuda. - Nebo si, čtenáři, představ, že jsi napsal knížku. Tu knížku jsi vydal a opět: spokojená chůze, matka měst a plakáty. A najednou ohromeně zíráš, že tě někdo zve na besedu s autorem tvé knížky, přestože ty sám o ničem nevíš, nikomu jsi nic neslíbil a beseda za půl hodiny začíná. Dostavíš se s vyplazeným jazykem na místo, koupíš si (vlastně sám na sebe) vstupenku a už ho přivádějí; nevěříš svým očím. Znáš ho, všichni ho znají, jenom dosud nevěděli, že to byl právě on, kdo napsal tvou knížku. Takže se v auditoriu zvedneš (tebe naopak nikdo nezná) a začneš hulákat, ostuda zase příšerná... mám to vypravovat dál? Jednu z uvedených příhod napsal Vladimir Nabokov jako povídku a druhá se skutečně stala. Zaznamenaly ji Literární noviny a lehce nejapnou úlohu v ní sehrál náš bývalý předseda parlamentu. Nic nenásledovalo, žádné dementi či omluva; příhoda nejspíš bude pravdivá. - Můžeme se oběma příhodám pochechtávat v mnoha žánrech, třeba i těžce filosoficky nad "krizí identity ", ale sám za sebe bych nejraději pohovořil o "literárním provozu". Takhle to prostě v branži chodilo a chodí, je na to zapotřebí jméno a kachní žaludek, ale kde tak nahonem obojí vzít? Hlavně nic nebrat příliš doopravdy, pěstovat kontakty a vytvářet šum.

Petr Štengl, neznámý český žijící básník, ani ten kachní žaludek nemá.

Onehdá přišli na návštěvu jehovisti
Sáčka a kravaty, zkrátka začínající podnikatelé
Velmi zdvořilí a slušní
A že přijdou brzy zas

Pak přišli krišňáci jako ze škatulky
Trošku somrovali o prachy
Vysvětlovali běh světa
Na rozloučenou zahráli a zazpívali

Návštěvy miluju. To vždycky prostřu
Na stůl sušenky a čaj
A znovu slyším, jak se věci maj
Jen ještě tancuj, tajtrlíku. Tancuj.

Nedejme se zmýlit úšklebkem; básník se trápí. Nikdo mu nemusí (zrovna tak jako nám - viď, vážený čtenáři?) vysvětlovat, "jak se věci maj". A básník také ví, že by mu nikdo nezazlíval, kdyby "trošku somroval o prachy". Dělá to kdekdo. Ale naštěstí ne úplně každý sdílí přesvědčení, že základním způsobem literární existence je právě jen ten nešťastný literární provoz: hemžení kolem publikací, recenzí, literárních ocenění. Dosáhne Štengl, čeho zamýšlel, pokud mu z jeho veršů nějaké nakladatelství sestaví knížku? Dosáhne toho příznivými recenzemi té knížky nebo dokonce literární cenou? - Nebo už toho dávno dosáhl tím, že trápení nad verši i nad lidským osudem je pro něj jediný myslitelný způsob, jak být na světě?

V devátym patře
se dvěma psama
s plakátem chlapa
se svejma cédéčkama
žije sama
sama
sama
dívá se z vokna
za záclonama
za slzama
v devítipodlažní hloubce
co by bylo s těma psama

A kdybych měl zkusit odhadnout, zda tyto verše někdy vstoupí do "literárního provozu", musel bych otevřeně přiznat, že tomu nevěřím. Neříkám tím nic o kvalitě Štenglova psaní, neříkám vůbec nic o něm samém. Leda snad tolik, co čtenář pozná i beze mne: že literaturu, bohužel pro sebe, vážně bere, kontakty nejspíš žádné nemá... a to o žaludku už jsme říkali. Proč vlastně ztrácíme čas s někým takovým? Ani okrást ho nikdo nebude chtít! - Já si skutečně nedovedu představit českou význačnost, která by se hlásila o autorství veršů

Svlíkli mě a jedna z Anděl se zeptala
máme ho připoutat? říkal prej, že nás zabije
tak to ho teda rači připoutáme
a vrchní Anděl přišla zkontrolovat dílo
děvčata zakrejte ho něčim
ať se na to nemusíme dívat

Mě zamrazilo a děvčata se dívala dál
vrchní Anděl řekla důrazněji
tak děvčata! a já se bál
moc jsem se bál
přes kterou část mýho těla
se nejmilejší z Anděl uvolí bejt milosrdná

A kdyby se dalo něco říct
poprosil bych ať to nedělá
přes obličej ještě ne
že ještě nejsem připravenej
ale takhle jsem jen bezmocně zíral
jak bere do ruky ten proklatej hadr

A chystá se učinit svý rozhodnutí

Je faktem zcela nesporným, že lyrika má a vždy mít bude svoje meze. Ona je, řečeno s Orwellem, něco jako rodinný vtip, mimo hranice daného okruhu příjemců málo sdělný. Ale uvnitř těchto hranic dochází občas k zázraku srozumění. Ten zázrak nelze vymyslet či vyrobit, nelze si jej nazkoušet a potom donekonečna předvádět. Dá se mu toliko jít vstříc a doufat v setkání. Petr Štengl bezpochyby má jakousi hudbu v srdci. Slyší ji a po troškách nám ji pouští. Netouží svou hudbou ani zbohatnout, ani se zavděčit - však bychom ho také hnali! Žili jsme bez ní docela dobře a zrovna tak dobře bez ní budeme žít dál.

Jednou jsem zle chlastal
vtom se objevil týpek a povídá mi
jsem čert a jdu si pro tebe
jdi do prdele, vole - já na to
ale on se nedal odbýt
ne, ty se mě pevně chyť
a se mnou v konečník se řiť
- a potom jsme ulítli vobá

Dámy a pánové: neznámý český žijící básník Petr Štengl.




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku