Sedíme si takhle odpoledne na zahradě a posloucháme české internetové rádio, když najednou někdo přetrhne písničku v půli a - ticho. Nu co, říkám si, pojistka to nebude, konečně tedy začali vypínat, jak nám už od jara vyhrožují. Však jsem si říkal: nukleární elektrárny se už nestaví, těch pár větrníků to nevytrhne a slunce nám pořád ještě "pohání" jen ty kalkulačky (jediná dobře zpracovatelná sluneční energie je pořád ještě jen ve dřevě :-). Jenže že by to neohlásili?

Asi za hodinu nám volá jedna paní z Čech: prý je u vás v Kanadě ohromný blackout, jste jinak OK? Jsme, jenže  jak se dozvědět, co se děje? Vyhrabu odněkud starý bateriový tranzistorák a naladím se na nejbližší město. Nebohý disc-jockey tam improvizuje: odpovídá na telefonní dotazy a informuje posluchače, protože kromě energetického výpadku tu máme též výpadek komunikační. Dovídáme se, že nejde o teroristy, ale že někde ve státech vypadla elektrárna a pak se celý systém zhroutil jako domek z karet. Nu ano říkám si, nepotřebujeme přece žádné teroristy, stačí na to naši energetici :-). Mám sice malý náhradní generátorek, ale nemám dost benzinu, v takových vedrech není dobré ho mít mnoho uskladněného. To, co mám, šetřím na dobu, kdy by došlo k nejhoršímu. Navíc nám nejde voda, pumpy nepracují a výškovou nádrž tu nepostavili. Nu co, půjdeme se koupat do Huronu.

Zatím ale sedíme a čekáme. Naštěstí jsme daleko od civilizace, kde nejezdí tramvaje ani metro, kde nejdou světla na křižovatkách, kde visí ve vzduchu výtahy a kde jsou horníci chyceni dole v dole. Velká část lidí v New Yorku ani netuší, že bude muset spát na ulici, doslova. Ale lidé si udržují humor a i ten hlasatel leccos přidá ze svého. Například narážku na to, že po posledním takovém výpadku (1965?) šli lidé dříve spát a pak se narodilo plno dětí. "Už o tom natáčejí film, " povídá, "bude se jmenovat 'From here to maternity" ( to je narážka na název filmu o Perl Harboru, 'From here to eternity'). A lidé si sdělují, kde už mají proud a kde ještě ne. Na křižovatkách dokonce sami dirigují dopravu. Dobrovolníci obětavě pomáhají, zatímco v Torontě během noci zatkli 38 zlodějů. 

Následují i dobré rady: hoďte na mrazák dvě deky, vypněte spotřebiče (aby se pak zmenšil náraz na síť) a také počítač (prý kvůli špičce při zapnutí, říká nějaký stařík, asi má ještě ten starý typ :-) a nepoužívejte svíčky, ale baterky (později se dovídáme, že svíčky způsobily několik požárů). Máme ale štěstí: za čtyři hodiny se nám proud vrátí, zatímco většina Ontaria je ještě ve tmě. Quebečtí "separatisté" udělali dobrou práci: jich se výpadek ani nedotkl.

Ale Kanaďané jsou klidní, berou to s humorem, proč panikařit? Situace pokračuje ještě druhý den, ale o tom se už dočítáme z internetu. Zasílám jim příspěvek o tom, jak to u nás je a čtu si ty další. Jedna dívka vypovídá, že se zrovna rozešla s chlapcem, vidí to jako Boží souhlas. Někteří lidé jsou prý ještě zavřeni ve výtahu mezi 43 a 44 poschodím, dostávají je odtamtud hasiči. Někteří majitelé domů jim pak prý pošlou účet za dveře. (Překvapuje mě, že průmysloví designéři nedokáží udělat zařízení, které by dostalo výtah pomalu dolů jen tak, pomocí zemské tíže - anebo alespoň klikou :-). Mladík, kterého zrovna stříhali dohola, musel odejít s polovinou hlavy ještě zarostlou, ale prý zaplatil jen polovic. Snoubenec, který zrovna dával snoubence prsten s diamantem, je překvapen, když ta praví, že v krabičce nic není - ale oddechne si, když mu řekne, že to byl jen vtip.

Je sobota ráno, většina oblastí je už znovu vesele pod proudem síti a lidé vyhazují zkažené potraviny. Nikdo neví, co se stalo, ale politici už viní jeden druhého - na to jsou opravdu skvělí. Poučení je ale jinde. Celý případ byl vlastně jen velkou ukázkou, jakýmsi cvičením pro budoucnost. Nedělejme si iluze.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku