Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.8.2003
Svátek má Helena




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Zažili jsme blackout.
 >VZPOMÍNKA: Už je tu zase …výročí!.
 >AFÉRA: O co jde kolem půd v Praze 1?
 >MROŽOVINY: Návštěvou na megajachtě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Reklama na Tmu byla perfektní
 >FEJETON: Člověk, který něco znamenal
 >HUDBA: Obnažená Annie Lennox
 >NÁZOR: Budou v kauze Mein Kampf další obvinění?
 >GLOSA: Demokratický centralismus
 >PENÍZE: Zahraniční platby? Složitý a drahý špás!
 >FEJETON: Kouzelný dědeček
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MÉDIA: Lidové noviny a lampárna
 >MOBY DICK: Druhý týden dovolené
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.8. FEJETON: Člověk, který něco znamenal
Petr Kersch

V jednom regionálním časopise - nebudeme jmenovat nikoho, protože na tom zde nezáleží - otiskli nedávno dopis čtenáře a v tomto dopise větu, která stojí opravdu za pozornost. Pisatel ve svém dopise hájí komunisty a mimo jiné soudí, že v bývalé KSČ "...byl totiž každý, kdo něco znamenal."
Je možné, že autor dopisu sám pro minulý režim něco znamenal, aspoň ve vlastních očích, a tím pádem chce naráz a provždy vysvětlit své členství v oné pochybné organizaci. Je taky možné, že se mu zachtělo hnout něčí žlučí. Jeho oponenti hned vypočítávají příbuzné i známé, kteří také "něco znamenali" a přesto nebyli "ve straně", jak se říkávalo hantýrkou Rudého Práva.
Druhé kolo hádky začíná ve chvíli, kdy někdo u stolu zpochybní uváděné příklady. Co povídáš... soudruh XY nikdy soudruh nebyl!... Že nebyl?... Ten byl dokonce v Lidový milici! Nekonečná mela... Řeknete, řeči se vedou, pivo se točí, nech to být. Tentokrát nesouhlasím.
Možná, že jste zaslechli obdobné tvrzení: členství v KSČ bylo vlastně určitým vyznamenáním. Oni totiž soudruzi mezi sebe neschopné nebrali!
Tyhle "řeči" - zdaleka ne jenom pivní - přejímají zástupci mladší generace jako vtipné obrázky, osvětlující onu poněkud srandovní dobu, kterou si zavařili podaření fotrové a dědulové. Některým mladíkům a mladicím dokonce nechybí nápad, že vrátit se k oněm socialisticky spravedlivým poměrům - po jisté revizi - by nebylo k zahození ani dnes. Tam by mohli vyniknout...
Existuje osvětlovací technika, mládeži dobře známá z různých audiovizuálních atrakcí, která využívá tzv. stroboskopický jev. Pohybující se objekty jsou osvětlovány pravidelnými krátkými světelnými záblesky. Pozorovatelům se takové objekty jeví v pohybu odlišném od skutečnosti nebo se dokonce zdají být v klidu. Co se děje v temnotě mezi dvěma záblesky zůstává pozorovatelům utajeno. Všichni známe stroboskopické efekty z filmu - kola kočáru se otáčejí v protisměru, kyvadlo hodin setrvává vychýleno - podobných optických klamů lze předvést tucty.
Omladina přirozeně nezná tehdejší skutečné komunistické manýry a starší lidé mají sklon raději na nepříjemno zapomenout. Stačí tedy minulost promyšleně "stroboskopicky vysvětlovat" a svět socializmu se postupně jeví - ne-li hned rájem, pak tedy jako přijatelná sociální varianta, jejíž někdejší "omyly" konvergují časem k nule. Chápu, že za takovým dějepisným stroboskopem nestojí žádná tajná organizace bývalých agentů STB ani mafie komunistických zbohatlíků. Místo démona otáčí stroboskopickým kotoučem statistický tlak tzv. veřejného mínění, té služky, která si v současné době myslí, že se stává paní domu, jak praví filozof.
Mohl bych pisateli inkriminovaného výroku taky skočit na špek a honem si vzpomenout na nějakého významného nestraníka té doby. Vezměte například nedávno zesnulého profesora Ottu Wichterleho. Vynálezce silonu, vynálezce gelových očních čoček, laureát Státní ceny za chemii v letech 1954 a 1967, předseda Akademie věd České republiky 1990 - 1992 : nebyl nikdy ani kandidátem, natož řádným členem Komunistické strany Československa. Jak by jím také mohl být? Na povinném "stranickém školení" by býval tento potomek slavné podnikatelské rodiny pěkně znechutil každého lektora politické ekonomie... Znechucoval jinačí papaláše...
Sympatizanti s komunistickou historií by mne odbyli, že výjimky potvrzovaly pravidlo i tehdy - kdepak, kdo něco znamenal, stal se zkrátka komunistou, a basta fidli.
Ve skutečnosti, jak víme, díky principu stranické nomenklatury tomu bylo právě obráceně - když se někdo dostal do komunistického soudružstva, pak teprve dostal příležitost, aby dokázal cosi pro socialistickou vlast, pro proletářský internacionalizmus... A tak soudruzi dokazovali, co v nich bylo. Reicin a Slánský dostali pod šibenici desítky lidí. Gottwald dostal, kromě jiných, do oprátky Reicina a Slánského. Prezident Zápotocký podepsal 47 trestů smrti pro politické (čti: nevinné) odsouzence. Prezident Novotný taky nepaběrkoval (podepsal 12 trestů smrti pro politické delikventy).
A to, milí čtenáři, neprobíráme ta nižší patra, jak bychom dnes řekli, na regionální úrovni. Tam byste možná sami, možná vaši rodičové, vyzvedli některé bývalé soudruhy, kteří pro obec, město, okres i kraj "něco znamenali". Možná neposílali rovnou na smrt, stačilo na Mírov, do Leopoldova, do Jáchymova a ostatních smutných a proslulých míst.
Měl bych se držet dnešních problémů a svých kopyt. Přiznám se, že jsem proti citátu z čtenářova dopisu vyrukoval z osobního přesvědčení. Historie se falšovala, falšuje a falšovat bude... Ano, ale to neznamená, že k tomu budeme mlčky přihlížet!
Ptáte se (plným právem) : Co dnešní převlékači kabátů? Inu, ti "soudruzi, co něco znamenali" se rychle z komunistické partaje vyplížili - a ti členové, co neznamenali nic, ti by tam byli nejraději dodnes.

© Petr Kersch, Děčín, srpen 2003




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku