Včera večer jsem se vracel s Bartem z procházky. Bart je v těchto dnech v mimořádně čuchací náladě. Frňák u země, snaží se jím vyluxovat každý čtvereční decimetr trávníku. Byla příjemně chladivá noc. Najednou se za plotem mých sousedů rozštěkali psi, trio Sára+Bára a Arísek. Že by nás zvětřili a chtěli vyjádřit nelibost? Anebo, nedejbože, vlezl na zahradu k sousedům vetřelec? Pak by bylo dlužno ho politovat!
Tak trochu druhá eventualita byla správně odhadnutá.
Byl to vetřelec, černobíle pruhovaný kocour. Za zuřivého štěkání psí trojice se kocour vyšvihl nahoru na plot a seskočil na trávník.
Bart bystře vzhlédl.
Ne, není to žádný chrt. Ani tentokrát ze sebe nevyprodukoval žádný ladný pohyb. Nebyla to ona rytmická báseň, kdy se psí tělo tvarem i pulzací blíží ideji bijícího srdce. Byl to prostě hromotluk marně pronásledující mrštného kocoura.
Jenže, co měl kocour dělat?
Za plot nemohl, tam byli tři psi. Přes trávník mohl, kdyby udělal Bartovi kličku, Bart by lest spolknul a kocour by mohl bez problémů doběhnout do areálu sokolského sportoviště. Jenže takto se o tom uvažuje v klidu, u klávesnice, se sklenicí minerálky po ruce, kdežto zmíněný kocour prchal o závod života. Nakonec to vyřešil fikaně: doběhl až k našemu plotu a přeskočil na náš pozemek - snad opravdu věděl, že Bart, tedy: pán domu, je na toulkách.
Co dělá? Ále, právě se marně honí za kocourem.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku