Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.8.2003
Svátek má Ludvík




  Výběr z vydání
 >STORY : Vesničané donutili otce a bratra k popravě muže podezřelého z donášení Američanům
 >VESMÍR: Smrtonoš aneb Mars je za humny
 >DOPRAVA: Proč stavět dálnice?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak si nechat ukrást auto
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zenová metoda jak najít brýle
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi ohněm a hlubokou vodou
 >KULTURA: Sexy opera a ne-sexy novinář
 >NA TÉMA: Blackout
 >NÁZOR: Soumrak politických mesiášů
 >EKONOMIKA: Trhy budou v nejbližších dnech hledat směr
 >NÁZOR: Malá úvaha nad doslovy
 >PRAHA: Zakázat vjezd a dál nehnout prstem!
 >PENÍZE: Když se chce, tak to jde
 >CHTIP: Jak učinit ženu šťastnou
 >TÉMA: Zažili jsme blackout.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.8. STORY : Vesničané donutili otce a bratra k popravě muže podezřelého z donášení Američanům
Adam Geront

Prezident Bush tráví skvělou dovolenou na svém ranči Prairie Chaple Road v Crawfordě ve státě Texas. Proč by nemohl nejmocnější muž planety aspoň na měsíc opustit srdce Ameriky - hektický Washington ? Vypnout a strávit bezvadnou sportovní dovolenou joggingem, rybařením, ježděním na koni a terénních autech? .Pro reportéry se navíc nabízí vynikající příležitost pořídit působivé záběry prezidenta Bushe pracujícího na pozemku v džínách, kostkované košili ,v kovbojských botách se sombrerem na hlavě. Jde přeci o znovuzvolení prezidentem. (Snímky jsou adresovány hlavně voličům z venkova ).Mluvčí Bílého domu McClellan ovšem říká: " Nemyslím,že by si prezident Spojených Států vůbec mohl dopřát pausu (break) ." A proto rekreace, nerekreace je prezident stále obklopen poradci a nejbližšími spolupracovníky. A my běžní smrtelníci se můžeme díky zázračnému vynálezu satelitní TV, téměř dotknout muže,který má vždy na dosah atomový kufřík a má tak prst u nukleárního knoflíku.
Tisková konference prezidenta na ranči. Ramenatý, zdravím kypící chasník v sepraných džínách se širokým opaskem je evidentně spokojen. Jeho podřízením, členům administrativy se podařil husarský kousek. Vědomí veřejnosti je dokonale zpracováno. Enormní počet Američanů uvěřilo : "Saddám Hussain byl nějak zapletený do útocích 11září a aktivně podporoval al-Kajdu, Saddámovy zbraně hromadního ničení byly bezprostřední hrozbou pro USA a Irák byl těsně před sestrojením zbraní nukleárních. A že americké ( dále jen US ) vojáky by měli Iráčane vítat s otevřenou náručí. Riziko dalších ztrát na životech mladých mužů ve vleklé gerilové válce je minimální. " V Iráku se věci vyvíjejí dobře ," říká prezident spokojeně a se širokým úsměvem " někde je to dokonce lepší než před válkou ." Ministr obrany bez saka a kravaty, jen v bílé košili a černých kalhotách - souhlasně přikyvuje, zjevně nesvůj.
Nevíme jestli má prezident supervelmoci vůbec čas sledovat televizi nebo číst noviny. Zprávy z Iráku nejsou velmi optimistické. Slušně řečeno : situace je nepřehledná. Odpůrci války v Zálivu triumfují: " Vždyť jsme to říkali!…" Kriticky myslící řadoví občané nezatížení antiamerikanizmem, však sledují poměry v Iráku s rostoucími obavami. Co se to vlastně v Iráku děje? Zuřící davy nespokojených lidí, sabotáže, každodenní umírání spojeneckých vojáků i civilistů, smrt téměř dvou desítek novinářů a reportérů. Ledacos napoví necenzurované zprávy z okupované země, jako např. článek Antohony Shadida ve Washington Post ( 1.8.2003). Přináší kromě zajímavých informací i příběh , který poví více než hloubkové analýzy. Následující story vychází z interview, které novinářovy poskytli iráčtí venkované
Jsou dvě hodiny před setměním. A ve vesnici dosud obestřené tichem je čas výzvy k modlitbám,. Přichází muži, kteří mají vykonat popravu Sabaha Kerbula. Přichází jeho otec a bratr. Jsou vyzbrojeni útočnými puškami AK-47. Téměř beze slova vedou muže obviněného vesničany, že udával Američanům za dům, jenž je obklopen fíkovníky, pomerančovníky a obrostlý vinou révou. Otec zvedne pušku a zacílí na svého nejstaršího syna…
" Sabah se nepokoušel utéci ," řekl Abdulah Alli, jeden z obyvatelů vesnice " věděl, že jeho osud je zpečetěn .". Na víc vesničané vyprávěli : " Jedna střela roztrhla Kerbulovi bérec a další zasáhla trup. Padnul na zem, stále dýchal. Jeho krev prosákla do vyprahlého prachu nedaleko břehu řeky Tigris. Jeho otec dál nemohl, asi kolaboval. Jeho druhý syn potom, vypálil další 3 rány. Nejméně jeden projektil zasáhl hlavu jeho bratra. Kerbul, statný 28letý řízný chlapík, konečně zemřel. " Nebylo snadné ho zabít, " pravil jeho bratr Salah.
V prostém domě vystaveném z cementových a popílkových tvárníc otec popraveného - Salem, nervózně přehazuje palcem černé kuličky růžence. Vzpomíná na varování, které se mu dostalo počátkem minulého měsíce od obyvatel vesnice. Nadarmo trval na tom, že jeho syn je nevinen. Není udavač. Pro rozhněvané vesničany to nic neznamenalo. V mysli se mu vybavuje jejich hrozba. Byla naprosto jasná: buď zabiješ syna nebo vesničané vezmou spravedlnost do svých rukou a vyvraždí zbytek tvé rodiny. Jako odvetou za roli, kterou syn sehrál při americké vojenské operaci probíhající ve vesnici v červnu. Byli při ni zabyty 4 osoby.
" Mé srdce je srdce otcovo a on byl mým synem," řekl Salem " Vždyť ani prorok Abraham nemusel zabít svého syna ." Potáhnul z cigarety a jeho oči se naplnily slzami. "Neměl jsem na výběr…" zašeptal.
Obyvatelé vesnice Thuluyae kde se tragedie odehrála nepochybují o roli a postupu jejich souseda Kerbula . Při operacích, jakých probíhají v dnešním Iráku desítky, likvidace teroristů a příznivců starého režimu, skupina 4000 US vojáků obklíčila 400 obyvatel vesnice a držela je v zajetí na letecké základně lokalizované 7 mil severně. Zamaskovaný udavač, oděný v pouštních maskáčích, s pytlem přes hlavu, prstem ukázal na 15 mužů, jak tam seděli na palčivém slunci, ruce svázané umělohmotnými pouty. Vesničané v maskovaného muže brzo poznali, podle jeho žlutých sandálů a palce pravé ruky. Ten byl od záprstního kloubu deformován následkem předchozího úrazu..
"Začali jsme řvát a volat "" To je Sabah ! To je Sabah ! ", řekl Mohammed Dhua.který byl na základně zadržován 7 dní a jehož brat zemřel při vojenském zásahu na infarkt. Při razii byli dále zabiti 3 muži a 15letý chlapec. Jejich spoluobčané jsou bez výjimky přesvědčeni, že byli nevinní. V průběhu dní se všechen hněv a nenávist soustředila na Sabaha Kerbula. Ten předtím sloužil ve vězení ve městě, jako vládní policista a potom, když byl ze služby propuštěn, padlo na něj podezření, že začal pracovat pro Američany jako informátor . Na ulici si začaly malé děti prozpěvovat říkanku: " Maskovaný muži, maskovaný muži tvůj obličej je obličejem ďáblovým." V mnohých rozpravách vesničanů začalo být slyšet volání po pomstě. Potlačované jen strachem, že se krevní msta vymkne z rukou. Otec Sabaha se obrátil s prosbou na Američany ,aby vzali syna pod ochranu do Tikritu. Ti ho ale po třech týdnech propustili, a tak odešel bydlet k příbuzným do vesnice na druhém břehu Tigridu. Jak se rozšířila zvěst, že je uvolněný, bratr a strýc se vybrali pro něj, aby ho přivedli zpátky. Ali , pensionovaný plukovník, jehož bratra zabili Američané, poslal rodině zprávu : " Svého syna musíte zabít. Když ho nezabijete, vyvodíme důsledky pro celou vaši rodinu " . Otec na vyhrůžky reagoval prohlášením, že k exekuci je potřeba souhlas US ozbrojených sil. S posměchem mu spoluobčané odpověděli,že za nic neberou odpovědnost. Je to jeho věc. Řekli mu, že on sám musí zabít syna.
Kerbulovo tělo bylo pohřbeno za několik hodin po popravě. Na hřbitov ho zavezl otec v bílém pikapu zn.Toyota. Pohřbu se účastnil jen otec a další syn. Syn, který vypálil osudnou ránu zůstal doma. US vojenští představitelé se od celé záležitosti distancovali. Nejsou si vědomi, že by se měli o celou věc zajímat. Jeden z venkovanů říká, že toto je spravedlnost a udavač by si zasloužil přísnější trest , než pouhou smrt…
Poznámka: Článek kromě zmíněného příběhu dále podrobně mapuje situaci Iráčanů,kteří se rozhodli s okupačním vojskem kolaborovat nebo se stali konfidenty či důvěrníky tvořící se policie.V řadě případů se jejích pomocí podařilo odhalit skladiště zbraní i místa úkrytu příslušníku strany Baas nebo představitele starého režimu. Po likvidaci Saddámových synů a slibu tučné odměny 30 milionů dolarů, jenž má byt vyplacena udavači, se prý v Iráku spustila lavina denunciantů . Honorář se pohybuje od 20 do 2500 dolarů, podle závažnosti dodané informace. To pro tisíce nezaměstnaných může být lákavé, i když dočasné řešení. Podle Iráčanů, ale v některých případech se za pomocí US vojáků řeší tímto způsobem dlouhotrvající sousedské spory, sváry i nenávist .Jiní zase doufají, že se jím podaří dostat lukrativní mocenská místa, která vznikla po pádu vlády 9. dubna. Jak ukazuje uvedený příběh, nynější situace informátorů US Army a jejich rodin není příliš radostná. Jejich velmi podrobný seznam je prý k dispozici muslimským duchovním i silám odboje. Údajně stačí jen pouhé podezření, že daná osoba spolupracuje a jedinec nebo jeho dům, či auto se stane terčem granátového útoku, střelby ze zálohy. Podle tvrzení novinářů se jim ze strany US vojenských jednotek žádné efektivní ochrany nedostane. Ale to jsou již jiné stories…
Z materiálů CNN, BBC a článku Anthony Shadid: For an Iraqi Family, " No Other Choice " Washington Post, l.8.2003


Další články tohoto autora:
Adam Geront

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku