Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 20.8.2003
Svátek má Bernard




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Morava
 >MEJLEM: Homosexualita, registrované partnerství atd.
 >MROŽOVINY: Osmičkové gambity
 >MÉDIA: Vliv elektronických médií na děti a mládež - ČR v roce 2003
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opět uvidím Londýn
 >PSÍ PŘÍHODY: Dvě procházky, může být, dvě snídaně...
 >ZE SVĚTA: Antikomunismus jako nadávka
 >JOSEF LAUFER: Dopis Svobodné Evropě
 >NÁZOR: Internet - jediná záchrana?
 >EKONOMIKA: Týden ve znamení dluhopisů
 >ROZHOVOR se skupinou -132min.
 >GLOSA: Nejvyšší kontrolní úřad, další zkouška našich politiků.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >FEJETON: Úvaha nad smyslem života i nad žehličkou
 >PENÍZE: Kde začíná cesta do pekel

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
20.8. FEJETON: Úvaha nad smyslem života i nad žehličkou
Libuše Hýblová

Pekla jsem ovocný koláč, žehlila prádlo a přemýšlela, jestli toto má být skutečně smyslem života. Také, jestli život vůbec smysl má a proč. (Prostě mě nebaví žehlit. Péct, to ještě ano, ale žehlení? Vymyslel někdy někdo otravnější práci?)
Vzpomněla jsem si na malé koťátko, které si mě na dva dny adoptovalo. Vždycky, když mě uvidělo a já na něj promluvila, se ke mně rozběhlo a s vrněním motorové pily se mi otíralo obličejem o můj. Teprve po důkladném pomazlení začalo jevit zájem o misku, do které jsem už něco nachystala. Přišlo takto za mnou po dva dny, v noci ožilo tak nepřiměřeným způsobem, že už jen z pudu sebezáchovy jsem ho v půl jedenácté musela vystrčit z mé postele, jež se začínala měnit na kolbiště, ven, do temné noci, kde si spokojeně vyrazilo za svými dalšími dobrodružstvími…
Třetí den nepřišlo. Už jsem ho nikdy neviděla.
Urovnala jsem si na žehlícím prkně osušku a zdeprimovaně povzdechla.
Pak jsem zaslechla zašustění a zahlédla prolétnout velký stín kolem okna. Na komín usedl čáp. Nebylo to nic podivného - celé léto tam byl čapí manželský pár, kterému se letos povedlo vyvést mláďata. Když se čápata učila létat a jejich rodiče je lákali z hnízda, zastavovala se celá doprava v ulici a půl města k nám chodilo s dalekohledy šmírovat čapí rodinu až do hnízda. (Aspoň mně to jako šmírování připadá! Kdyby je sledovali při jejich vzdušných produkcích, ale čučet jim do hnízda a komentovat jejich soukromé záležitosti? No fuj!)
Ne, podivné to tedy nebylo, ale zvláštní ano, protože naše rodinka už před týdnem odcestovala teplých krajů.
Šla jsem zkontrolovat buchtu v troubě. Pobaveně jsem si představila, že tento čáp je nějakým čapím kontrolorem, který má za úkol pokaždé obletět všechna hnízda a zkontrolovat, jestli někde nezůstal nějaký opozdilec! Určitě to taky nemá jednoduché, taky taková otravná povinnost…
Po zádech mi stékala stružka potu. Odhodila jsem znechuceně žehličku. Končím! Venku náhle zahučel poryv větru. Práskly dveře. Blesklo se a zaduněl hrom. A mně, jako vždy, když přijde bouřka, se rozbušilo srdce, stoupl adrenalin a společně s ním i nálada. Uvědomila jsem si nádherně dramatickou temnost oblohy, vášnivé zmítání větví stromů ve větru, ta jedinečnost okamžiku, nepostižitelnost chvíle…
Život je úžasný! Nikdy nevíme, co nám kdy překvapivého přinese.
Život je krátký! Nikdy nevíme, jestli třeba zítra neskončí.
To kotě to vědělo. Snažilo se mi to říct tím svým hryzáním, škubáním, trháním i škrábáním v noci, když se tvářilo, že jsem myš, kterou si uloví. Jenže já bylo příliš utahaná…
Hned zítra se vydám za ním na toulky. Snad, až se potkáme, budu mu moct říct:
"Ty, kotě, já už vím, že jsem život nevyhrála v loterii. Už si ho jdu teda užívat!!"
Třeba mě vezme s sebou!

P.S.: Stále nesnáším žehlení. Ale někdy ke mně během něj přicupitají nesměle dobré nápady…




Další články tohoto autora:
Libuše Hýblová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku