Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.8.2003
Svátek má Johana




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Úloha myčky nádobí v dějinách
 >INFO: Šance pro studenty - nebojte se vědy!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Trauma generace
 >MROŽOVINY: Byl také Čech
 >PROHLÁŠENÍ: K srpnu 68
 >POSTŘEH: O inzerci
 >GLOSA: Tradice československých legií
 >FILM: Mufíme si pomáhat
 >PENÍZE: Překvapení mezi řádky pojistných smluv
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >AUSTRÁLIE: Obrazy současných domorodých umělců z Austrálie v Praze
 >GLOSA: Jen taková malá otázka - je to ženské pokrytectví?
 >VÝSTAVA: Hergetova cihelna - výstava Šperk objektem, objekt šperkem
 >FEJETON: Praktická žena
 >HISTORIE: Morava

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
21.8. NÁŠ RYBNÍK: Manželství homosexuálů? Kdo chce kam…
JITA Splítková

"Já chci ženicha..." křičela Marfuša a lomcovala chudákem dědou Mrázem... (scénka z filmu Mrazík). Co žen a mužů právě v tuto chvíli touží po manželství, co, hlavně mužů, v tuto chvíli přemýšlí, jak se z manželství vyvlíct, a kolika lidem je manželství, ač by o něj tak stáli, odepřeno?
Začněme od začátku: Není už manželství přežitek?
Položme si otázku, co moderní člověk nezatížený trapnými morálními či náboženskými předsudky (je jedno jestli žena nebo muž) v moderním rovnoprávném manželství hledá.
Jistotu a zajištění? Manželství je větší závazek, než žít jen tak na divoko - je to pro děti i jejich matku určitá právní záruka a finanční zajištění (ovšem pokud si žena vzala alkoholika a grázla nebo prostě hajzlíka, stejně se nějakého zajištění a záruk nedočká, jen nakládačky).
Zaručená jistota to tedy není, proč tedy manželství ještě existuje? Co znamená?
Zapřísáhlí odpůrci sňatků argumentují faktem, že žádným obřadem se láska k dotyčnému partnerovi nijak nezmění a rozhodně svatbou nijak nezesílí, spíše naopak. Sňatek prý absolvují ti lidé, kterým už láska utekla nebo utíká a tímto se ji snaží obnovit, exhumovat, zalít do formaldehydu na věčné časy. Dále nevýhodou manželství je tchýně, tchán, když není oddací list nejsou ani tito nežádoucí příbuzní. Ovšem na tomto argumentu skutečně něco je.:-)
Jenže předchozí argumenty proti se mi zdají jako velmi černé vidění světa a poněkud násilný humor. Možná za těmito řečmi bude něco skryto. Strach (kdo se třeba zklamal, tomu se není možno divit), sobectví (neměj mě jistého, budeš se víc snažit a starat se o mě, než když bych byl tvůj manžel/ka), nemoc (tato příčina je pochopitelná a jeví se spíše jako oběť), duševní choroba ( prý schizofrenici, kteří mají ochuzený citový život a ploché city ztrácí zájem o rodinu, manželství), touha po originalitě (prostě odlišovat se )…a nebo klasické :"Ty hrozny jsou stejně kyselé" ( jestliže o dotyčnou osobu není zájem).
Ona originalita není v popření a negaci něčeho již daného, je ve vlastní cestě myšlení.

Co tedy v dnešní době lidé manželstvím říkají?
Slyšela jsem třeba následující vysvětlení: "Přítelkyň můžeš za život mít desítky, ale manželku jen jednu opravdu maximálně tak tři. Postupně, samozřejmě!"
Sňatkem valná většina lidí chápe vyzdvihnutí onoho vyvoleného partnera - "Tebe jsem si vybral a zkusíme to na celý život, třeba to vyjde, třeba ne, ale pokusíme se o to. Jsi něco víc než jen přítel/kyně-druh/žka, jsi můj (má) druh/žka -manžel/ka." Je v tom tedy výlučnost výběru a důvěry nebo aspoň přání, být dvojicí svázanou pevněji před druhými lidmi a zákonem, ale i před sebou? Je sňatek čestným a nesobeckým projevem lásky? Je v absolvování ženitby, vdavek i jedná ze základních lidských tužeb, mít své "doma", jen ty opravdu své miláčky?
Svatební obřad je chápán i moderními lidmi bez víry jako určité mystérium. Odhodlání vzít na sebe zodpovědnost za toho druhého. Už nejsou jen pár, jsou manželé. Věci začínají být společné. Po svatbě není jednoduché rozejít se, musí se rozvést a tento antiobřad mnohé tak odrazuje, že raději zůstávají, tím pádem svatba je pojímaná, narozdíl od žití na divoko, jako pevnější, závaznější svazek, který nekončí ze dne na den, ale na druhou stranu zde není nějaký striktní příkaz zůstávat v manželství na doživotí. Ono, upřímně řečeno, málokdy je druhé, třetí... partnerství lepší, než bylo to první, spíše je horší, ale to dotyční poznají, až když už je pozdě. Jenže o tom se musí každý přesvědčit sám.
Manželství je tedy o partnerství o vyzdvihnutí přítele, přítelkyně na post v lásce nejvyšší. Proč tedy nedat možnost, tohoto vzájemného vyzdvihnutí se, i homosexuálním partnerům? Když se do toho ženou, ať mají právo přesvědčit se o tom, jaké to v manželství je.
Manželství není nic posvátného, jak tvrdí bigotní občané (kteří by jistě rádi opět upalovali čarodějnice), ale, znovu opakuji, je to někdy dočasný, někdy celoživotní dobrovolný výběr toho vyvoleného partnera, se kterým chceme být spojováni, jak před veřejností tak i úřady a kvůli kterému stojí za to absolvovat papírování na oněch úřadech a zápis do občanského průkazu… ať chceme nebo ne, manžel/ka je asi opravdu více než přítel/kyně … ovšem to si musí každý zjistit, rozhodnout a hlavně zkusit sám. Na to musí mít právo všichni lidé. Jelikož naštěstí žijeme v jednom z nejateističtějších států, mělo by se u nás schválit manželství osob stejného pohlaví. Jako heterosexuálka v tom nevidím žádný problém nebo nějaké omezení svých práv na sňatek nebo ujídání z koláče určeného heterosexuálním manželstvím a ubohým neviňátkům. Když se chtějí dvě holky nebo dva kluci vzít, ať se vezmou, není to nic nemravnýho, ba naopak, tak proč jim bránit. Kdo je v pohodě, dopřává pohodu i druhým.
Navíc, když bude ve společnosti vše takto otevřené a průhledné a hlavně - bez předsudků se bude vědět, kdo ke komu patří a kdo má jakou, nejen politickou, ale i sexuální orientaci a bude se to brát jako jasná a normální věc, poněkud odpadne přetvářka, ale i vydíratelnost například politiků, kteří svoji sexuální orientaci tají, naoko se žení a obávají se jejího vyzrazení, protože by je to znemožnilo.

JITA Splítková FUTUROLOGIE




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku