Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.8.2003
Svátek má Johana




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Úloha myčky nádobí v dějinách
 >INFO: Šance pro studenty - nebojte se vědy!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Trauma generace
 >MROŽOVINY: Byl také Čech
 >PROHLÁŠENÍ: K srpnu 68
 >POSTŘEH: O inzerci
 >GLOSA: Tradice československých legií
 >FILM: Mufíme si pomáhat
 >PENÍZE: Překvapení mezi řádky pojistných smluv
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >AUSTRÁLIE: Obrazy současných domorodých umělců z Austrálie v Praze
 >GLOSA: Jen taková malá otázka - je to ženské pokrytectví?
 >VÝSTAVA: Hergetova cihelna - výstava Šperk objektem, objekt šperkem
 >FEJETON: Praktická žena
 >HISTORIE: Morava

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.8. FEJETON: Praktická žena
Lucie Truhelková

Hned na začátku musím prohlásit, že proti mužům naprosto nic nemám. Jen mě neustále vytáčí praktičnost některých z nich. Mám totiž tu smůlu, že vlastním neuvěřitelně praktického otce - a patrně díky tomu i neméně praktického přítele. Málokdy si tedy mohu dopřát ten komfort, že si v koupelně posvítím tou silnější žárovkou (slabší mi na nalíčení opravdu nestačí), že na toaletě odroluji pořádný kus papíru a ne pidiútržek (abych neucpala záchod), že mohu delší dobu šmejdit v ledničce (jde tam teplo), atd.
Jsou chvíle, kdy se od svého přítele zoufale dožaduji alespoň špetky odvazového jednání, popřípadě romantiky. Je ovšem nutno přiznat, že kdyby tak nepraktická žena jako já měla vedle sebe i nepraktického partnera, jevilo by se velmi zodpovědným, aby snad raději ani neměli děti.
Často se mi totiž stává, že slupku od banánu hodím do prádelního koše, zatímco špinavý kousek mého oděvu bezmyšlenkovitě putuje do nádoby na odpadky. Položím si do batohu láhev s pitím a následně zjistím, že jsem ji zapomněla opatřit uzávěrem. Do automatu na kávu investuji pětikorunu, abych se pak bezmocně dívala, jak mnou požadovaná tekutina zbůhdarma protéká místem, kde měl být umístěn kelímek. To, že mi přetéká hrnec s těstovinami, si uvědomím většinou až ve chvíli, kdy se kolem mě zděšeně prořítí kočka mé spolubydlící.
Na svou diagnózu "totální antipraktičnost" mohu být právem hrdá. Jak se totiž může někomu zdát, nejsem blondýna, nýbrž přírodní bruneta. Neplatí na mě ani "dlouhé vlasy - krátký rozum", jelikož jsem ostříhaná na kluka.
Nicméně, kombinací praktického uvažování mého partnera a mých nelogických postupů vznikají opravdu kuriózní scény. Když jsem si mu postěžovala, jak je pro mě úmorné tahat z obchodu do kopce, na němž se můj pražský podnájem nachází, láhve neperlivé vody, očekávala jsem, že přistaví k obchodu auto a odveze mi do spíže nespočet plných PET flašek. Má drahá polovička, obdařená selským rozumem, mi ale poradila, ať si převařuji vodu z kohoutku. Je to prý přece skoro totéž! Musela jsem to uznat. Ještě že toho chlapa mám!
Následující ráno nalévám vodu do varné konvice. Bublá to, bublá, až cvakne kontrolka. A já beru do ruky prázdnou plastovou láhev a kouřící vodu z konvice do ní přelévám. Že není něco v pořádku mi dochází až ve chvíli, kdy se mi plast zkroutil v ruce…




Další články tohoto autora:
Lucie Truhelková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku