Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.8.2003
Svátek má Johana




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Úloha myčky nádobí v dějinách
 >INFO: Šance pro studenty - nebojte se vědy!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Trauma generace
 >MROŽOVINY: Byl také Čech
 >PROHLÁŠENÍ: K srpnu 68
 >POSTŘEH: O inzerci
 >GLOSA: Tradice československých legií
 >FILM: Mufíme si pomáhat
 >PENÍZE: Překvapení mezi řádky pojistných smluv
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >AUSTRÁLIE: Obrazy současných domorodých umělců z Austrálie v Praze
 >GLOSA: Jen taková malá otázka - je to ženské pokrytectví?
 >VÝSTAVA: Hergetova cihelna - výstava Šperk objektem, objekt šperkem
 >FEJETON: Praktická žena
 >HISTORIE: Morava

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.8. FEJETON: Úloha myčky nádobí v dějinách
Alex Koenigsmark

(Ve skutečnosti jde v tomto případě o velice, až strašlivě filozofický fejeton, zabývající se nejen rovností obou pohlaví, ale také vztahem mezi člověkem a technikou, strojem a citem, krátce velmi hluboké a náročné téma. Na první pohled to tak možná ale nevypadá.)
Nedávno jsem se setkal s jednou někdejší, snad se dá říci bývalou feministkou. Jistě se ihned najdou polemici, kteří se mnou nebudou souhlasit a budou tvrdit, že bývalé feministky neexistují, podobně, jako bývalí komunisté a bývalí černoši. Tato přirovnání jsou jen zdánlivě logická a tudíž zavádějící. Že může existovat bývalý černoch, dokazuje podivná postava popového zpěváka Michaela Jacksona (obávám se ale, že ten je ještě lecčím jiným bývalým); nevím, jak je to s opravdovými, přesvědčenými komunisty, ale s těmi, které jsem mohl potkat já, je to vesměs dle slov Zdenka Podskalského z jeho deníku: "Komunistům je možná socialismusu líto, ale většině členů strany, kteří žádní komunisti nejdou, nikoliv." Možná je nutno rozlišovat mezi bývalými komunisty a bývalými členy strany.
No a tak je to se vším, obávám se.
Bývalá feministka kdysi protestovala proti řadě pověr, například proti obecně dodnes panujícímu názoru, že feministky jsou jen šeredné a tlusté a odmítají být ponižujícím způsobem objektem sexistických tužeb jen proto, že tyto v nikom nevzbuzují anebo jsou lesby. Je to elegantní a štíhlá dáma, intelektuálka par excellence. Její feminismus měl ale zřejmě trochu jiná ideová východiska, než mnoho jiných feminismů, s nimiž jsem se během času seznámil. Setkali jsme se, ba utkali v několika časopisových polemikách a na rozdíl od slavných amerických feministek, jež jaksi zavrhovaly muže en bloc, vyčítala našim mužům hlavně neochotu vypomáhat v domácnosti. Namítal jsem tehdy, že potom by muže-machisty mohla prostě nahradit myčka nádobí či automatický vysavač a v tom to nejspíše nebude.
Žádný rozumný tvor asi nemůže mít něco proti rovnoprávnosti pohlaví, i já bych byl rád s ženami rovnoprávný, trvám jen na svém právu nerodit a nekojit, protože k tomu nejsem disponován, dále si přeju nebýt pohlavkován, dám-li ženě přednost ve dveřích, chci, podržím-li jí kabát, aby si nemyslela, že ho chci ukrást a dále jsem přesvědčen, že žena má být vzrušující, sexy, trochu frivolní a vůbec, nelíbí se mi ženský box ani vzpírání.
Hledal jsem v té věci poučení. Jednou jsme proto s přítelem P.D. navštívili feministické debatní fórum, myslím, že se to jmenovalo "Žena jako proletář dějin" nebo nějak podobně. Bylo to v počátcích nové doby, ještě jsme na to nebyli tak zvyklí.
Už od počátku bylo jasné, že jsme tam neměli chodit. Kromě nás sedělo v sále ještě pět mužů, z toho tři měli kolem osmdesáti a dva se drželi za ruku a měli stejné růžové košile. Na jevišti seděly tři rakouské feministky a tři české spisovatelky. Nejhezčí z českých spisovatelek hned prohlásila, že žádná feministka není a že má chlapy ráda; tak mimochodem, jak jsem později zjistil, začíná své příspěvky většina našich spisovatelek-bojovnic za práva žen. Ostatní tak zklamala. Také už nebyla vyvolána a ostatní se k ní chovaly chladně. Kromě ní neměla ani jedna z dam podprsenku, asi že odmítaly být "ein Lustobjekt" (objekt chtíče, česky). Dvěma to v žádném případě nehrozilo.
Přemýšlel jsem o tom chvíli - já například bych byl velmi rád lustobjektem, chtěl bych, aby mě dívky oslovovaly na ulici, vozily mě domů a kupovaly mi nějaké věci a nežádaly po mně za to nic, než chvíli něhy. Myslím, že by mi ani nevadilo, kdyby mě tu a tam pleskly po zadku. Také bych asi prohlásil, že mám ženy rád a nemám nic ani proti lesbičkám, i když je mi to, jsou-li pohledné, líto, podobně jako je mi líto, že nemohu létat nebo nedosáhnu na příliš vysoko umístěný hrozen.
Když padla otázka, zda "Je muž reformovatelný?", neudržel jsem se a rozesmál. Vyhodily mne a kolegu budoucího ministra rovněž. O jedné jsem se později dověděl, že se nakonec provdala za nějakého ukrajinského boxera, který ji bije a jejich manželství je prý velmi šťastné…
Kdysi, když ještě v hluboké totalitě nebyly k dostání některé domácí přístroje a některé nebyly ani známy, zaujalo mne jednoho dne, že kamarádka Irena G. hovořila o svém novém příteli Myčákovi, kvůli němuž by byla ochotná opustit i manžela. Protože jsem věděl, že chotě velmi miluje, chtěl jsem poznat i pana Myčáka. Irena mne pak zavedla do kuchyně, kde bzučel předmět podobný ledničce. Když dobzučel a otevřela ho a já spatřil lesknoucí se skleničky, zamiloval jsem se do něj rovněž. Věděl jsem hned, že bez toho stroje už žít nemohu a jakmile jsem dostal nejbližší honorář za nějakou práci pod cizím jménem pro německého producenta, odešel jsem do někdejšího Tuzexu, kde měla Irena ochočeného vedoucího a ten lotr mi tajně jednu z dvou dostupných myček prodal. Od té doby už bez ní nemohu žít.
Na značnou dobu se tehdy myčka stala hlavním námětem debat, které jsme na večírcích a setkáních vedli. Těch pár kousků vždycky opláchnu, říkaly mnohé ženy. Dnes mají myčku. Některé tvrdily, že myčka bude rozbíjet sklenice. Dnes mají myčku také.
Někteří muži byli toho názoru, že myčka stejně neumí vydrhnout pořádně připálené kastroly, připálené pokrmy jsou nejlepší a tak je nesmysl si ji pořizovat. Jeden budoucí politik k nám přestal chodit, protože dámy se na debatních setkáních zabývaly jen myčkou a odmítaly s ním přemýšlet o nespravedlnosti odsunu sudetských Němců. Pak jsem přišel k nim domů a našel jej, jak drhne kastroly pískem. Prý se mu právě při tom o jeho oblíbených tématech dobře přemýšlí. No dobře… Pokud jde o jeho přemýšlení, je asi lépe, když při tom ještě něco užitečného dělá. Takto pozitivně se může projevit i negativní fenomén, jako skutečnost, že v domácnosti chybí myčka. Ano, je nutno připustit, že každý má právo myčku mít nebo nemít.
No a tak je to se vším, obávám se.
Moje žena je s myčkou velmi šťastná. Nu a ta bývalá feministka… Její názorová konstrukce se posléze ukázala být nebezpečná a dvojsečná. Zůstala totiž nadále štíhlou a elegantní dámou a intelektuálkou par excellence, o ideji feminismu však hovoří jako o příšeře, kterou kdysi omylem probudila ze spánku. V podstatě jí jde o totéž, oč mně - aby lidé měli stejná práva.
Zeptal jsem se, jak se jí vede a ona odpověděla, že nikoliv dobře.
"Ach, jaké to duchy jsem vyvolala," povzdechla si teskně. "Tak dlouho jsem se zabývala jen osvobozením ženy, až si můj muž - obklopen stroji, kterými se mi snažil ulehčit můj ženský úděl, myčkou, pračkou, sušičkou, mandlem, mixery, šlehači, mikrovlnkami, digitálně řízenými troubami, programovatelnými kávovary a vysavači - uvědomil, že jediné, co už k ničemu nepotřebuje, jsem já, vystěhoval mě z domu a teď tam spokojeně bydlí s těmi mašinkami sám."
Ukázalo se, že myčka nahradí nejen muže-machistu, ale i ženu-feministku. No a tak je to se vším, obávám se.
Neuměl jsem jí pomoci. Toto nebezpečí nečekaného výkladu hrozí všem do konce dotaženým ideologiím, jediným štěstím však asi je, že do konce dotahují ideologie jen ti, kteří umí věřit ideologiím doslova, totiž hlupáci a těch - jsem optimista - přece jen není tolik… A patří jim to.
Dnes v noci se mi zdálo, že jsem černošská modelka…




Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku