Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 25.8.2003
Svátek má Radim




  Výběr z vydání
 >SRPEN 68: Kauza zvacích dopisů
 >EKOLOGIE: Skutečnost a mýty o sinicích a vodním květu
 >PŘEKLAD: Singapur: Konec Švýcarského snu
 >MROZOVINY: Pozdrav z Dubrovniku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Londýně
 >PSÍ PŘÍHODY: Kriminální případ? Zatím ne!
 >FEJETON: Návštěvníci parku
 >GLOSA: Houby němečtí turisti - české čuně profesionál !
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >NÁZOR: Čí je to ofenzíva?
 >MÉDIA: Česká televize v letech 2002 a 2003 z pohledu financí
 >PENÍZE: Tajná databáze neplatičů
 >MOBY DICK: Brutalismus v Českých Textárnách
 >POSTŘEH: O pivu
 >MEJLEM: Dva vtipy o psech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
25.8. SRPEN 68: Kauza zvacích dopisů
Jan Hlaváček

Čas od času se v tisku objeví "vzpomínka na minulost", kterou označujeme pojmem zvací dopisy. To, co se všem lidem u nás, zdrceným okupací vojsk Varšavské smlouvy, zdálo v osmašedesátém jako nemožné (že by někdo z našich lidí o okupaci písemně požádal), to, co se později mezi prostým lidem tradovalo jako jasná věc, byť chyběl důkaz (zvací dopisy a na nich podpisy konkrétních soudruhů), to se v polovině roku 1992 stalo skutkem.

V té době totiž ruská nejvyšší místa přiznala, že zvací dopisy byly objeveny (jaká to náhoda, že zrovna tenkrát?). A zvěst se dostala na Pražský hrad.

Od té doby se opisuje ve všech novinách historka, jak 15. července 1992 šéf Státního archivu Ruské federace jistý Pichoja při třídění spisů v archivu prezidenta SSSR objevil zapečetěnou obálku datovanou 25. 9. 1968, na kterou údajně napsal tehdejší vedoucí všeobecného oddělení ÚV KSSS: "Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat. Konstantin Černěnko." Pichoja měl tentýž den informovat prezidenta Borise Jelcina a ten zavolal tuto zvěst (rovněž tentýž den) v 15:40 hodin prezidentu Havlovi.

Budiž, toto se mohlo stát, i když osobně si nedovedu představit, jak jakýsi šéf přes zažloutlé papíry v Kremlu sám náhodou našel tak významnou obálku, jak se hned tentýž dostal mimo pořadí k Velkému Prezidentovi, jak tento bez projednání v "prezidentské radě" a bez posvěcení rozvědky zvedl telefon a vytočil pražské hradní číslo a jak říká: "Václave, tak to máme…" (nechť mi prosím zmíněné osobnosti prominou tuto ironii). Prostě, rozum a životní zkušenost mi říká, že takhle přesně se to nestalo. Ale budiž, dovolme redaktorovi jeho fantazii.

Co však rozhodně není pravdou, to je tvrzení, které napsal v MF DNES z 21. 8. 2003 (sešit E/4) redaktor píšící po značkou "ker", totiž, že "Ve čtvrtek (16. 7. 1992 - pozn. J. H.) přivesl spisy (pochopil jsem to tak, že píše o zvacích dopisech - pozn. J. H.) zvláštní kurýr na Pražský hrad a v podvečer s nimi seznámil prezident novináře."

Tedy, abych byl naprosto správně pochopen. Kurýr mohl přijet, mohl přivézt fůru dokumentů, k tomu třeba i vodku jelcinovku, ale originály zvacích dopisů rozhodně nepřivezl, protože to bych potom nebyl za určitý čas vyzván, coby zástupce ředitele Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR, abych zorganizoval výjezd našich expertů do Moskvy kvůli zkoumání zvacích dopisů. Originály dopisů totiž Rusové nedali nikdy z rukou!

Celá akce byla pochopitelně organizovaná s vědomím nejvyšších míst. Tím, kdo měl výjezd expertů do Moskvy na starosti byl tehdejší generální prokurátor a pokud si pamatuji, svého úkolu se zhostil velice dobře. Především, dal na slova odborníků, a to se později ukázalo jako rozhodující pro úspěch mise. Po zjištění podstaty úkolu a prodiskutování všech možných variant a úskalí, která mohou české kriminalistické experty v Moskvě potkat, jsem navrhnul, aby do Moskvy odletěl písmoznalec, znalec v oboru kriminalistické fotografie a videodokumentarista, ale s tím, že si s sebou vezmou veškerou potřebnou techniku. Jen na dokreslenou: Fotograf s sebou například vezl nejen fotopřístroje a snad polovinu ateliéru, fotografické materiály všeho druhu, ale také třeba namíchané vývojky a ustalovače a k tomu vyvolávací tanky.

Tito tři experti spolu s dalšími členy delegace odletěli v jednom podzimním dnu roku 1992 do Moskvy, tehdy zcela novým prezidentských Chalingerem. V Moskvě je přivítal chlad. Nejen klimatický, ale i faktický. Na ruské Generální prokuratuře si je vychutnali hned první den. Nejdříve je od ranních hodin někdy do oběda nechali vyhnít ve vchodu budovy, pak následovaly průtahy v předložení dopisů zdůvodňované hledáním souhlasu nejvyšších míst, až nakonec byli vpuštěni do jedné obyčejné kanceláře. Jedním slovem, byla zvolena metoda "jen ať čas běží, na zkoumání ho moc nezbude". Mnoho řádků by zabraly vzpomínky účastníků, které zde nechci rozvádět, protože jsem nebyl přítomen. Snad je někdy někdo literárně zpracuje. Z vyprávění ale vím, že tým českých expertů se nedal odradit a hned jakmile se konečně dopisy podruhé našly, začali s jejich zkoumání. Nutno dodat, že od tohoto okamžiku ledy roztály. Možnost stejného písmoznaleckého zkoumání dopisů byla totiž umožněna i jedné z nejlepších ruských soudních znalkyň písma.

A nyní předběhnu děj - nejen proto, že tento fakt u nás dosud nebyl nikdy zveřejněn. Tato znalkyně, kterou máme zachycenou na videu, došla k naprosto stejným závěrům jako náš znalec. To jen pro doplnění a k oponování jednoho z pozdějších bodů obhajoby soudruha Biľaka, že zkoumání expertů Kriminalistického ústavu nebylo správné, protože on nic nepodepsal. Zkoumání bylo bezchybné, vedené na nejvyšší úrovni vědeckého poznání a jednoznačně prokázalo, že soudruh Biľak podepsal. Spolu se soudruhy Indrou, Kapkem, Švestkou a Kolderem. A tak to bylo a tak to také zůstane, soudruzi! Jo, a že jim soudy neprokázaly vlastizradu ve smyslu platného trestního zákona? To už vysvětlili právníci.

Pojďme se ale ještě jednou vrátit do Moskvy k onomu podzimnímu dni před 11 roky, kdy v pozdních odpoledních hodinách tři naši policejní znalci obraceli lehce zažloutlé listy dopisů (pro zapomětlivé připomínám, že dopisy byly dva: první, psaný azbukou na českém stroji Consul, podepsali Indra, Biľak, Kolder, Švestka a Kapek; druhý, psaný česky, vybásnil a podepsal sám soudruh Kapek). Koukali na ně pod zvětšením mikroskopů, prosvěcovali je paprsky různých vlnových délek, fotili je a i jinak je zevrubně zkoumali. Nebylo jim však z pochopitelných důvodů dovoleno (protože by mohlo dojít k poškození dokumentů) pokusit se zajistit daktyloskopické otisky. A o genetice se toho v roce 1992 ještě mnoho nevědělo. Mimochodem, obálka s podpisem Černěnka českým znalcům předložena nebyla.

"Den se chýlil ke konci pracovní doby, my byli v plném práci, a ani jsme si nevšimli, že jsme najednou zůstali v budově úplně sami - jen s vrátným a zvacími dopisy. S úderem 16,30 hodin všichni odešli domů. Nějak mi to nešlo dohromady s tou ranní obezřetnosti a průtahy, které jsme si museli prožít," vzpomíná po letech pplk. MgA. Jaroslav Tichý, který tam v Moskvě v jedné sklepní místnosti obrovské budovy našel tmu, ale současně i teplo, aby mohl zahřát vývojky a vyvolat první filmy.

"To chceš říci, že jste mohli dopisy sebrat a odletět s nimi speciálem domů, aniž by si toho kdo všimnul," podivuji se.

"V podstatě ano, ale říkali jsme si, že by to nebylo fér, protože bychom mohli změnit historii. Oni by zase pak ty dopisy museli dlouho hledat a člověk neví, co by je přitom mohlo napadnout…" usmívá se vlastní ironii Tichý.

Nakonec to dopadlo tak, že ve tři hodiny ráno, když byly expertizní práce hotové, nechaly ležet dopisy na stole v kanceláři, kterou dostaly k dispozici, zhasnuly, zavřely za sebou dveře (klíč k zámku tam údajně nebyl), rozloučili se s vrátným a vydali se liduprázdnou Moskvou pěšky se svými cajky přes rameno do hotelu vzdáleného několik kilometrů.

Zpracování znaleckého posudku k případu Vasil Biľak a spol. v pražských kriminalistických laboratořích už bylo rutinou. Orgány činné v trestním řízení získaly nezvratný důkaz. Originály dopisů zůstaly u svých adresátů, nám zbyly vzpomínky. Nejen na několikadenní "výlet" do Moskvy za hledáním objektivní pravdy, ale i na oněch 22 let pokaženého života.

(Autor je nyní ředitelem Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR)

plk. JUDr. Jan Hlaváček




Další články tohoto autora:
Jan Hlaváček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku