Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 25.8.2003
Svátek má Radim




  Výběr z vydání
 >SRPEN 68: Kauza zvacích dopisů
 >EKOLOGIE: Skutečnost a mýty o sinicích a vodním květu
 >PŘEKLAD: Singapur: Konec Švýcarského snu
 >MROZOVINY: Pozdrav z Dubrovniku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Londýně
 >PSÍ PŘÍHODY: Kriminální případ? Zatím ne!
 >FEJETON: Návštěvníci parku
 >GLOSA: Houby němečtí turisti - české čuně profesionál !
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >NÁZOR: Čí je to ofenzíva?
 >MÉDIA: Česká televize v letech 2002 a 2003 z pohledu financí
 >PENÍZE: Tajná databáze neplatičů
 >MOBY DICK: Brutalismus v Českých Textárnách
 >POSTŘEH: O pivu
 >MEJLEM: Dva vtipy o psech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.8. FEJETON: Návštěvníci parku
Petr Kersch

Nejdříve popíšeme prostředí, kde se naše pozorování koná: patrno z názvu, jsme na okraji města, v parku, zdvihajícím se do zalesněného svahu. Z hlavní pěšiny, kterou pneumatiky lesoparkové techniky změnily víceméně na cestu, odbočují postranní stezky. Míjíme dvě bývalá dětská hřišťátka s pochybnými pískovišti; rozpoznáte je podle zbytků prkenného ohrazení, kterým se vymezovalo království kyblíčků a báboviček. Dnes na okolních polorozpadlých lavičkách maminky nevysedávají, ba ani dopolední, zatím laskavé slunce je nedokáže přilákat. Pravda, občas přijede s kočárky dvojice kamarádek na mateřské nebo tunelůchtivý vnouček přivleče babičku, avšak jedná se o pouhý průzkum. Výsledek musí dopadnout negativně, protože přes tenhle plácek přeběhlo za dopoledne - postupně, to dá rozum - pět jezevčíků, dva němečtí ovčáci, zastavila se tu i čistokrevná boxerka a jeden vzácný krysařík. Voříšky a křížence nepočítáme. Na každý pád je toto teritorium vydatně označené. Kdo jste nebyl v minulém životě psíkem, nechápete dost dobře, co je tohle za rozkošný plac.
Pozor, zprava přichází pán! Babička sebere lopatičky, láhev s čajem a vnoučka, vše naloží rychle do golfáku a odchází vlevo. Osamělý příchozí, mladík v koženkové bundě, si přinesl jakousi otep. Když byste teleobjektiv zaostřili, záhadná otep by se ukázala být rozstříhaným elektrokabelem s gumovou izolací a hliníkovým jádrem. Z metrových kusů se lépe nožem odlupuje izolace; když je nůž ostrý a máte praxi, jde to rychle. Za chvíli je pod lavičkou kupa gumových pruhů. Jak je zužitkovat v parku, to nechte na klukovských partách, které půjdou parkem odpoledne. Ale hliníkové jádro nikde! Pán se taky vypařil! To jsou paradoxy, řekl by Václav Havel...
Slunce stojí v zenitu, ponořme se - sami neviditelní - hlouběji do lesoparku - Svatopluk Čech by napsal: v přírody stinnou tišinu. Ve větvích starých borovic se ozývá známé takatakatak - strakapúd začal ordinovat. Černá veverka zpovzdálí upřeně pozoruje dvě dámy. Kdybychom byli v knihkupectví, pan Fous by jim nabídl titul Konečně čtyřicet. Ženy sedí v roubeném odpočivadle, zbudovaném na křižovatce pěšin.V přístřešku voní dřevěné hrubé lavice novotou, avšak dialog je starý, prastarý...
"Zeťák je šikovnej a schopnej, tak jsem se dcery zeptala: ty s ním už nespíš?"
"A co ona na to?"
"Řekla mi, že ne."
"Ale to by měla."
Vzadu na pěšině jakýsi ruch a kroky, blíží se skupinka turistů, baťohy poloprázdné, solidní boty, tlusté podkolenky, legrační kloboučky... Guten Tag! Wo ist Elbewarte, bitte? Mácháme rukama, kreslíme do jehličí mapu klackem. Ja, na klar! Viel danke, grüss Gott! A odcházejí naznačeným směrem v ukázněném zástupu, doufajíce, že jejich pozdrav určitě Karlovi vyřídím.
Pozdě odpoledne, při návratu po strmé stezce, raději ustoupíme stranou - za námi se řítí dolů trojice na horských kolech, přes výmoly a kořeny, písek i kamení lítá, hop a skok, brzdy nahlas naříkají, odpružené vidlice pruží, řídítka se otřásají v rytmu stylu downhill. Jak sedět na úzkém, tvrdém, cyklistickém sedle? Jazykově tento bolestivý pocit čeština dávno vyřešila: Kostitřas!
Stmívá se, musíme dobře koukat na cestu, protože před čtvrthodinkou se tady vracela ekipa jezdců, možná, že jste stačili zahlédnout džokejku, červený kabátec, lesklé holínky, možná jste zaslechli dusot i odfrkávání koní. Těší se domů jako my. Hleďme, hromádka kulatých koblížků - každý zahrádkář by se nad ní zaradoval. Trochu se z hromádek kouří, protože se notně ochladilo. Večerní chlad nevadí milencům, obsadili poslední lavičku s prkenným opěradlem, nic kolem je nezajímá... ani ty desítky piktogramů lásky vyrytých do dřevěného opěradla. Šípy, srdce, kosočtverce, písmena, hvězdice, letopočty, iniciály... co znak, to pečeť milování!
Park v noci nespí. O půlnoci se zvedá vítr. Stojím na balkoně. Listí v korunách buků za domem vydává zvláštní sykot. V měsíčním světle na protější stráni pod křovinami leží bez hnutí cosi bílého, velikého. Mám volat policii? Nebo sám se přesvědčit? Nebo mávnout rukou - eh, odpad jakýsi? V pět ráno svítá, beru do ruky triedr: zmizelo to! Záhada... musím to promyslet... mohla by z toho být povídka.

© Petr Kersch, Děčín, srpen 2003




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku