Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.8.2003
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >REPORTÁŽ: Bylo 21.08.03 ráno, Vinohradská 12
 >ZAMYŠLENÍ:Rekordní jackpot Sportky a tučné dividendy
 >NÁŠ RYBNÍK: Jdou vojáci, jdou, jaká je to krása…
 >NOVA TV A IPB: Dvě loupeže za bílého dne
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem hrál ve filmu
 >PSÍ PŘÍHODY: Výzva hovadům aneb Židle přežila první noc
 >DOVOLENÁ: Jak jsem jel podruhé po 30 letech vlakem
 >EKONOMIKA: Koruna a české sazby pod vlivem zahraničí
 >PENÍZE: Magických sto tisíc
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >SPOLEČNOST: Obecně oblíbené omyly odpůrců svazků leseb a gayů
 >POSTŘEH: O viditelném nošení
 >POČÍTAČ: Může notebook vybuchnout?
 >VĚDA: První skutečná sci-fi v Praze - robot ASIMO!
 >MROŽOVINY: Léto 1943 - porážka vlčích smeček

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
27.8. NÁŠ RYBNÍK: Jdou vojáci, jdou, jaká je to krása…
JITA Splítková

Šli vojáci a to přímo z naši elitní výsadkové jednotky. To musí být vojáci! Hmmm… Chlapi samý sval a jejich výcvik, když jsou to výsadkáři, musí být náročný. Jejich výkony nemůže zvládnout nějaký netrénovaný civilista. A ono je všechno opět jinak.
Vojáci jsou skuteční výsadkáři z 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi a jejich, všude opěvovaný výkon je, že za týden ušli 300 km. Média o tom úslužně každý den informovala. Výsadkáři vylézající ze stanů umístěných na krásném lesním palouku, dávali na odiv své zpuchýřované nohy a unavená těla, sluníčko idylicky prozařovalo mezi stromy a redaktoři nešetřili obdivným hlaholem. Koukám na to a nemohu uvěřit. Co je ten hrdinný výkon hodný profi výsadkáře?
Před týdnem, v noci z 19. na 20. srpna byli vysazeni z letadel u Českých Budějovic a museli se dostat pěšky zpátky do Chrudimi. Mašírovali si to přes Jižní Čechy, Vysočinu a Železné hory. Na zádech si nejdříve nesli dvacet kilo, potom deset a na krku měli samopal (cca 3 kg). Vodu si doplňovali cestou na stanovištích z cisteren a jídlo jim každé dva dny bylo shozeno (bylo to krom jiného sušené maso). 26. srpna jich do Chrudimi (jak neochotně v TV přiznal jejich velitel Nápravník) došlo kolem poloviny - ti další pochod nedokončili. To je ten oslavovaný výkon! Tímto jsem ztratila poslední iluze o nějakých chlapácích v profesionální armádě. Takovýto výkon, i se zátěží deseti kil na zádech a tří v podobě foťáku na krku, jsem podávala každé prázdniny na vandrech v Tatrách, Jeseníkách, Brdech… a kamarádi měli krosny až 30 kilové a za týden jsme ušli i víc jak 300 kilometrů a to jsme všichni byli netrénovaní civilisti. Došli jsme vždy všichni a chodilo se za každého počasí, to znamená, i když lilo. A puchýře na nohou? Nevyzkoušené a nezachozené boty si na vandr bere jen blázen.
Takže? Oslavovat prázdninový vejšlap, za krásného počasí (pravda hodně teplého), krásnou krajinou.. no to je na tom naše armáda opravdu bídně.




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku