Jestli já nejsem nějakej moc pilnej! Nedávno jsem tu hlásil dokončení románu Tma 2.0 a dneska hlásím dokončení sbírky Pravda o pekle. Je v ní patnáct povídek rozdělených do tří oddílů - Grotesky, Horory a Dramata. Moje poslední sbírka se jmenuje Bůh s.r.o., vyšla v roce 1997. Hýml, to je šest let, takže zase tak moc pilnej nejsem, za šest let patnáct povídek! Ale naproti tomu, pět z těch poídek jsem napsal za poslední necelý rok, takže zas tak málo pilnej zase nejsem.
Jsou to povídky v podstatě veselé. Takhle například začíná ta titulní:
Do tmy pod koženou kápí vystřelilo oslnivé světlo, když kat stiskl spínač, výboj dvou tisíc voltů přeměnil mozek Maria Bezprsťáka na kotlík ovesné kaše, a jsem v hajzlu, to byla poslední myšlenka, již byl zmírající mozek schopen vyprodukovat, než přešel do stavu varu a bylo po všem, a Mario Bezprsťák jakožto osoba odešel z tohoto světa. Neocitl se však v hajzlu, jak se domníval, nýbrž v pekle.

A tak dále. Všechny jsou takové. Mám tu i jednu pohádku. A ta zase končí takhle:
A to je konec pohádky, milé děti, dobrou noc. Skončila dobře, objetím milenců. A vy se snažte dál fetovat jenom okenu. Heroin je svinstvo. Jenom kdybyste ho fakt potřebovaly, obraťte se na mě. Mám kvalitní, a za lacino.

To je nadskázka. Heroin neprodávám, jen povídky. Kdybyste se nudili, v říjnu si kupte Pravdu o pekle. Když vás nepobaví, můžete mi ji přijít omlátit o hlavu. To vás pobaví určitě.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku