Včera jsem ji viděl. Pravda, nechci přísahat, že to byla doopravdy Lara Croft, ta podoba však byla úžasná. Dokonce ta nohatá prsatá dívka s copem měla šortky, velmi krátké, nutno dodat! Neměla sice žádné palné či sečné nebo bodné zbraně, vystačila si se zbraněmi jimiž je příroda bohatě vybavila. Kráčela zvolna po chodníku tím krokem, jehož užívají majitelé psů při venčení chlupatíků. Je to krok rozvážný, ale ne nutně pomalý - spíš je to krok člověka, který je připraven buď se rozběhnout, nebo zastavit, podle toho, co si chlupatec usmyslí. Majitel psa musí být připraven na všechno.

Díval jsem se, jaké ho bude mít Lara psa. Jak víme, dovede zacházet se psy velmi dobře, dokáže pobít dobrmany v sérii jednoho po druhém jako by to byly mouchy! Nikde žádný dobrman, široko daleko!
Teprve na třetí pokoukání jsem to spatřil.
Lara měla v ruce vysílačku a venčila elektrické autíčko! Jelo před ní po chodníku nějakých patnáct metrů a protože to byl teréňák, bralo to výmol nevýmol, nesentimentálně, přes překážky vpřed, jak to Lara umí. Je to dítě jednadvacátého století, tahle Lara, pochopitelně že nebude venčit nějakého pajdu jezevčíka!
Je to tak, emancipace neboli Emanova packa, jak říká můj přítel Daniel Špička, pokročila velmi daleko. Chvilku po tom, co jsem pozoroval Laru s jejím elektrickým psem, jsem viděl mladou dámu. Ležela pod autem, v jedné ruce klíč a v druhé mobil a podle instrukcí z mobilu vedených cosi na autě montovala.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku